Téma války v kanceláři 5.08

29. 4. 2024 / Pavel Veleman

A protože v Rusku v devadesátých letech se nedokázalo to, co se povedlo změnit v poválečném Německu ve společnosti - spějeme všichni společně do celkové válečné katastrofy. Neoliberální pojetí demokracie chtělo vždy hlavně kořistit a navázal paradoxně na to nejhorší z dob komunismu. Po Putinově velkém obratu Ruska k protizápadnímu, vražednému a fašistickému státu - nám vlastně vnutil veřejný diskurz zla, síly, agresivity … My však již jsme se svojí čistou hlavou - předem nachystaní.

Neoliberální demokracie (v ČR pětikoalice ) a neliberální demokracie (v ČR Ano a SPD) ve svém souboji o sociální dno prakticky vymazali alternativu morální, humanistické, demokratické politiky.

Nikdy jsem nečekal, že budu zažívat podobná dilemata jako moji prarodiče ve třicátých letech dvacátého století.

“Ukrajince nechci”, chci jednat s Vámi - Čechem, ohromeně slyším z úst starší ženy v kanceláři.. “Vážená dámo, tady nejste v Jihoafrické republice v sedmdesátých letech dvacátého století,” houknu, "a můj ukrajinský kolega má vyšší vzdělání v oboru než já."

Jak asi je kolegovi, když sleduji, jak se naprosto skvěle a snad i se snahou dokázat svoji odbornost této xenofobní, české občance pan Michal snaží poradit a stydím se tak, že radši opouštím kancelář. Baba jedna, hnusná! S Židem nejednám, panebože …

Přemýšlím do minulosti. Ne, toto si nikdy nikdo takto veřejně na úřadě nedovolil. Třeba k romské kolegyni, se kterou jsem sdílel kancelář před deseti lety. Hnusné pohledy, to ano, ale nechtít jednat s Romy, to ještě na veřejné půdě nezaznělo. Další schod ke dnu

Ukrajinská komunita již raději ani svým jazykem na veřejnosti nemluví, sděluje mi posléze Michal. Mávne rukou, to je dobré, horší je však, Pável, že nás asi budou nahánět do války.

Mne tedy možná ne, pečuji o čtyři děti, ale je to ve vzduchu, nechtějí prodloužit pas zde, všichni jsou ve strašném stresu, nikdo již nechce do “mlýna na maso”. Na Ukrajině také ne.

“Pavel, vše vojenské - je často rozkradeno, musíš si vše koupit, dobrou výzbroj, snad i náboje - stále někomu z rodné vesnice posílám kamarádům peníze na lepší vesty a tak…Kdyby to mělo nějaké východisko, ale umírat jak za první světové války v několikaleté, zamrzlé válce o jedno zaminované pole a cítit, že to má vojenské řešení pouze v situaci masivní pomocí zemí NATO, která však nepřichází…"

“Nic mi nevysvětluj Michale, já s hrůzou sleduji tu celkovou děsivost otočení životů jednoho statečného národa a také tu odpornou, českou totální druhorepublikovou “vychcanost” této chvíle. Nejste nemyslící ovce, které jakýkoli politik požene jak dobytek na porážku…Takto se nedá komunikovat a jednat s občany vlastního, demokratického státu. Vyhrožovat, hrozit a jak ve středověku chytat “vojáky” po ulicích…To ať se na mne politické a vojenské vedení Ukrajiny nezlobí, vždy jsem je hájil, ale takto to dělat opravdu nejde. Život máme každý jen jeden takto se s lidmi vlastní země nejedná"

A raději si pouštíme rozhlas… Ve zprávách však již čeští politici hlásí, že chtějí hnát ukrajinské Míchaly do války, jen holt ta levná pracovní síla nám bude chybět…Hned to vypínám, taková sprostota, podlost. “Michale, promiň…”

A najednou se slyším, že k svému kolegovi opakuji věty, jako postava z Peroutkova románu Oblak a valčík, jen jiná kancelář, jiný čas a jiný národ: “Michale, ujeďte z Evropy za moře, tady není pro Vás místo”. Ta česká, zbabělá, politiky stále více zfanatizovaná lidská zvěř - Vás bude dnes a denně ponižovat, využívat, urážet, dělat z Vás zbabělce, vyžírky, ždímat pracovně jak citron a nakonec chytat a posílat do války, stejně tak v Polsku…Utíkejte s dětmi,co nejdál můžete…

Duben 2024/ČR, PRAHA