Pradědeček František
29. 4. 2024 / Beno Trávníček Brodský
František ráno vstal, chvíli se motal po kuchyni, teprve pak si uvědomil, co si má dát k snídani. Žena byla pryč, tak se musel obejít sám. Otevřel ledničku, našel vajíčkovou pomazánku, ukrojil si kus chleba, dva kusy slepil k sobě, dal do baťohu a šel se obékat. „Ještě není zrovna teplo“, pomyslel si, „tak pořádnou bundu“. Kolem osmé vyrazil.
U řeky jako vždycky pobíhaly a ráchaly se kačeny, ale už je vidět, že se začínají párovat. Jako každé jaro. Sedl si na lavičku, vyndal slepený chleba a drobí kačenám a kačerům se slovy: „Dejte si, dejte, nebude“. Prohlíží si řeku, platany budou mít za chvíli listy. Za vodou zrovna nahazuje rybář. „Přece jen je tu hezky,“ pomyslel si a po těle se mu rozlila léčivá úleva. Sedí a je mu dobře. Ale přece jen trochu táhne, tak bude lepší se kousek projít. Kondice sama nepřijde, kór když je člověku přes sedmdesát. Šlape k centru kolem průmyslové zóny a říká si, že zpátky pak třeba busem. Nohy těžknou, ale co by pro sebe člověk neudělal.
Míjí zdejší fabriku „Modrá židle“. Zdvihl oči na logo nad vchodem a(!!!) krve by se v něm nedořezal. Kouká na ten firemní název a úplně mu tělo cepení. Kdyby nebyl chlap, tak snad omdlí. Tmí se mu před očima, vrávorá, pak špitne: „Vždyť já tady pracuju.“ A po chvíli pokračuje: „Ty vole, dyť já du do práce!“
Alzheimer ho trápí už docela dlouho, ale tohle se stalo poprvé. Ještě chvíli stojí jako opařený a nevěřícně kroutí hlavou. Pak konečně zmáčkne modré tlačítko. Pomalu se otevřely dveře, ale není to jako vždycky, vstříc mu jde nějaký asistenční robot či co. „356 – jdete pozdě“ povídá RUR docela klidným tónem. „Pojďte za mnou“. František jde známou chodbou. Míjejí dílnu, kde pracují lidé na vozíku, kterým to již vzhledem k věku moc nechodí. Další dílna je pro neslyšící; pak ta pro slabozraké. Rohová u schodiště slouží pro ty, kteří mají srdeční stimulátor nebo umělé srdce, protože tihle lidé mají odlišné podmínky z hlediska používání techniky. Došli k poslední dílně v přízemí, kde na dveřích je vyvedeno velkým písmem
ARBEITEN SIE AUCH MIT ALZHEIMER!
V dílně se pohybuje asi 20 lidí. Každý má svého asistenčního robota, který radí co, kdy a jak udělat – aby se na nic nezapomnělo. Mezi okny visí nástěnka s heslem: PRO NÁS NIKDO NENÍ NEZAMĚSTNATELNÝ. To má František kliku, protože na starobní důchod si ještě chvíli počká. Jeho ročníku to vychází na 72 let a 7 měsíců a 50 odpracovaných let - všechno v souladu s důchodovou reformou.
„Co se dá dělat, už holt nebudu v dílně s pořádnejma chlapama,“ smutní si František, ale začíná se těšit na večer. Až žena přijde z práce (tenhle týden chodí na odpolední), slíbila, že udělá štrůdl!
Diskuse