Jak Reagan uzbrojil Sovětský svaz svým bláznovstvím a šarmem

14. 8. 2024 / Boris Cvek

Především důvod, proč se Sovětský svaz na rozdíl od Číny zhroutil, bylo Gorbačovovo přesvědčení o cestě k prosperitě pomocí západní demokracie a naprosté odmítání násilí. Za to obojí jím v Číně pohrdali. Gorbačov byl uzbrojen v tom smyslu, že nechtěl zbrojit a chtěl prosperitu a demokracii.

Bohužel demokratizace mu nepřinesla větší mandát pro reformy, jak doufal, ale zničila ho. Dokud systém fungoval nedemokraticky, měl Gorbačov mnohem větší vliv, a to díky ve straně zavedenému zvyku poslouchat vůdce. Jeho protivníci hlasovali jednomyslně pro návrhy, s nimiž nesouhlasili, když s nimi přišel on. Tak to měli naučené. Demokratizace přivedla k moci populistu a autoritáře Jelcina. Demokrat Gorbačov naopak pevně vládl jen do té doby, dokud ho drželo sovětské autoritářství, které se rozhodl zničit.

Ale kdo byl vlastně Reagan, když jednal s Gorbačovem? Především to byl člověk, který chtěl mír. Cílem jeho tzv. hvězdných válek bylo zabránit jaderné válce a osobně tvrdil Sovětům, že s nimi bude celý systém sdílet. V té chvíli mohl Gorbačov využít příležitosti a tlačit na to, ať to Reagan sdělí veřejně. Jenže Gorbačov vybuchl, i na něj to bylo příliš: Američané odmítají dát Sovětskému svazu obyčejnou průmyslovou techniku, jak máme věřit tomuhle? Reagan trval na svém.

Paradoxem je, že vlastně asi nikdo kromě Reagana nebral hvězdné války vážně. Ten projekt (Strategic Defense Initiative, SDI) vadil Sovětům ani ne tak proto, že by věřili tomu, co Reagan chystá, ale proto, že si mysleli, že to ve skutečnosti může být něco jiného, vskutku nebezpečného. Zároveň to byla pro sovětskou armádu dobrá příležitost tlačit na nové peníze, což je přesně to, co Gorbačov nechtěl.

Reagan zřejmě skutečně věřil tomu, zcela absurdně, že SDI zabrání riziku jaderné války, a proto na projektu navzdory Gorbačovovu naléhání trval. Gorbačov chtěl odzbrojení včetně zrušení SDI. Chtěl to kvůli svým reformám. Mohl se taky na celé jednání s Reaganem vykašlat a pokračovat v brežněvovském kurzu, což by ale znamenalo, paradoxně, že by nebyl „uzbrojen“ – a zřejmě bychom dodnes byli sovětským satelitem.

Tedy ještě jednou. Reagan fakticky, v reálných jednáních, nebyl žádný tvrďák, který řinčel zbraněmi, naopak chtěl mír, který by zajistil systém SDI sdílený se Sověty. Kromě toho Reaganovi hodně záleželo na osobním vztahu s Gorbačovem, který navázal v roce 1985 na summitu v Ženevě, když si sám, bez pomoci poradců, vymyslel nekonvenční schůzku mezi čtyřma očima (s tlumočníky) na břehu Ženevského jezera.

Tedy pokud by někdo měl brát Reagana jako toho, kdo zničil SSSR, měl by dávat důraz na jeho šarm v Ženevě v roce 1985. Reagan ovšem nebyl první, kdo si Gorbačova oblíbil a kdo v něm poznal obrovskou šanci na změnu: první byla premiérka Thatcher, s níž Gorbačova od roku 1984 vázalo po celý život velmi blízké přátelství. Thatcher naopak, světe div se, pohrdala Reaganem pro to, co bylo v jejích očích intelektuální nedostatečnost. Skutečným vzdělancem a intelektuálem byl pro ni Gorbačov.

Dovolte poznámku na závěr: kdyby si někdo myslel, že mě Taubmanův životopis přesvědčil o Gorbačovově genialitě, tak by se velmi mýlil. Gorbačov ve skutečnosti neměl ponětí o tom, co spustil, jeho politika byla založena na žvanění, věci se brzy vymkly jeho kontrole. Ale byl to Gorbačov, kdo skončil studenou válku a nám přinesl svobodu. Byly to jeho ideály západní svobody a demokracie. Byl to on jako kultivovaný člověk, který miloval západní společnost. Jestli by si někdo jiný dovedl s transformací poradit lépe, o tom pochybuji. Jelcin ani Putin to určitě nezvládli.