Proč Rusko výrazně předstihuje USA/NATO ve výrobě zbraní?

15. 8. 2024

Rusko totiž překonává celé NATO a USA, pokud jde o výrobu munice, raket a tanků, přestože jeho obranný rozpočet na rok 2023 činí pouhých 100 miliard dolarů a HDP dva biliony dolarů. Srovnejte to s kombinovaným obranným rozpočtem USA/NATO ve výši 1,47 bilionu dolarů a kombinovaným HDP ve výši přibližně 45 bilionů dolarů.

Jak je to možné?

Stručně řečeno, Spojené státy a jejich spojenci v NATO vedou válku, kterou by rádi vyhráli, zatímco Rusko vede válku, o níž se domnívá, že ji musí vyhrát - existenční válku. Pro Pentagon a americké dodavatele obranných zařízení je to tedy do značné míry běžný obchod, jehož hlavním zájmem jsou zisky a příjmy. Jistě, některé zakázky byly/jsou urychleny, aby peníze mohly začít plynout rychleji. Nicméně bez skutečné reformy obrany není důvod se domnívat, že zbrojařští dodavatelé nebudou pokračovat ve své dlouhé sérii dodávek zbraňových systémů, jako jsou F-35, letadlové lodě třídy Ford a ICBM Sentinel, se zpožděním a za miliardy dolarů navíc, než bylo původně slíbeno.

Nejsou to však jen velké komplexní programy, které přicházejí se zpožděním a nad rámec rozpočtu. Dokonce i něco tak relativně jednoduchého, jako je výroba neřízených dělostřeleckých granátů, přichází se zpožděním a nad rámec rozpočtu.

Do roku 2022 nebylo pochyb o tom, že americká armáda už nevěřila, že dělostřelectvo má na bojišti tak zásadní význam jako kdysi. Demonstrací tohoto smýšlení bylo, že 21. května 2021, jen asi osm měsíců před ruskou invazí na Ukrajinu, požádala armáda o povolení snížit roční výdaje na výrobu 155mm nábojů na polovinu, čímž se roční výroba snížila na 75 357 nábojů ročně, tedy asi na 6 200 kusů měsíčně.

Tím však příběh nekončí. Ukazuje se, že armáda předsedala úpadku celého amerického dodavatelského řetězce dělostřelecké munice. Jak závažný byl tento pokles, odhaluje vynikající investigativní článek agentury Reuters, v němž se dozvídáme, že americká výroba 155mm nábojů byla po léta ochromena výrobními vadami a bezpečnostními problémy.

Navíc plány na nahrazení zastaralého amerického dělostřeleckého výrobního závodu ve Virginii moderním závodem s mnohem vyšší kapacitou se zpozdily o deset let a zároveň se téměř zdvojnásobily jeho náklady. Jinými slovy, s velkým zpožděním a nad rámec rozpočtu.

Nejznepokojivější aspekt toho, jak špatně americká armáda a Kongres udržovaly náš dodavatelský řetězec dělostřeleckých granátů, však odhalil interní dokument americké armády z roku 2021, v němž se podle vyšetřování agentury Reuters podrobně popisuje „zahraniční závislost“ na nejméně tuctu chemických látek, které jsou pro výrobu dělostřeleckých granátů rozhodující a které pocházejí z Číny a Indie, tedy ze zemí s úzkými obchodními vazbami na Rusko.

Vše výše uvedené dává dohromady dodavatelský řetězec dělostřelecké munice ve velmi špatném stavu, zejména ve srovnání s 438 000 náboji měsíčně, které americké muniční závody dokázaly vyrobit v roce 1980. K obnovení dodavatelského řetězce požádala americká armáda o 3,1 miliardy dolarů na zvýšení výroby 155mm nábojů na 100 000 kusů měsíčně do konce roku 2025. Kongres však tuto částku velkoryse zdvojnásobil na 6,414 miliardy dolarů v rámci doplňkového bezpečnostního zákona ve výši 95 miliard dolarů, který Biden podepsal 24. dubna.

Plán armády zvýšit do konce roku 2025 výrobu na 100 000 nábojů měsíčně, tedy 1,2 milionu ročně, zní docela dobře. Ale takovou míru výroby jsme prozatím nezaznamenali a do konce roku 2025 by Ukrajina mohla prohrát válku.

Přesto je dobré si uvědomit, že Spojené státy nejsou jedinou mocností zapojenou do této zástupné války proti Rusku - na dodávkách zoufale potřebných dělostřeleckých nábojů na Ukrajinu pracují i další země. A největší zprávou o munici, která přichází z Evropy, je, že obranný gigant Rheinmetall díky kontraktu s německou armádou v hodnotě 8,5 miliardy eur bude od roku 2025 vyrábět až 700 000 dělostřeleckých granátů a 10 000 tun prachu ročně.

Pokud tedy vše půjde podle plánu, mohly by USA a jejich spojenci v NATO do konce roku 2025 vyrábět téměř dva miliony 155mm nábojů ročně. To se zdá méně působivé, když uvážíme, že od začátku války do dnešního dne Rusko zvýšilo celkovou roční produkci dělostřeleckých granátů na tři miliony nábojů.

To zahrnuje pětinásobné zvýšení výroby 152mm nábojů, a to ze 400 000 nábojů ročně v lednu 2022 na dva miliony nábojů ročně. Kromě toho se Rusku údajně podařilo zvýšit výrobu svých 152mm přesně naváděných dělostřeleckých nábojů Krasnopol-M2 dvacetinásobně, jak uvádějí ruské státní zdroje.

Tyto střely jsou odolnější vůči rušení než 155mm přesně naváděné střely M982 Excalibur za 100 000 dolarů, které USA dodávaly Ukrajině a které byly z velké části zneutralizovány ruským rušením.

Přesto Ukrajině nestačí poskytnout dělostřelecké granáty, je třeba také dělostřelectvo, které granáty vystřelí, a ukrajinské dělostřelectvo se nejen opotřebovává, ale je také ničeno Ruskem. A dlouho předtím, než dělostřelecké trubky (hlavně) zcela selžou v důsledku opotřebení, začnou ztrácet dostřel a stávají se méně přesnými. S problémem opotřebení se musí vypořádat jak Ukrajina, tak Rusko.

Ačkoli není k dispozici mnoho informací o míře výroby dělostřeleckých trubek/hlavní, Rusko předstihuje zbrojní výrobu USA a NATO tím, že jeho velmi rozsáhlé továrny ze sovětské éry jsou v provozu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, kde vyrábějí munici, vozidla a další vojenskou techniku. To naznačuje, že totéž pravděpodobně dělá i v případě výroby dělostřeleckých trubek.

Na druhou stranu není pochyb o tom, že pokud by Spojené státy a jejich spojenci v NATO skutečně věřili, že je ohrožena jejich existence, mohli by utratit miliardy na zavedení mimořádných opatření, která by jim umožnila překonat Rusko, jehož výdaje na obranu a HDP jsou zlomkem společných výdajů NATO a USA.

Taková opatření by však také vyžadovala narušení statu quo v oblasti obranných zakázek. Teoreticky by to tedy šlo. Nezdá se však, že by USA a jejich spojenci v NATO spěchali se zaváděním nových rozsáhlých průmyslových politik. Možná je to proto, že vědí, že Putin se nechystá provést nevyprovokovaný útok podle článku 5 na zemi NATO a že demokracie přežije bez ohledu na výsledek na Ukrajině.

V důsledku toho je sice ruská hrozba velkým ospravedlněním pro vynakládání miliard dolarů obranným dodavatelům na doplnění vyčerpaných zásob zbraní a munice, jakož i na pořízení nových zbraní, ale není tak velkou hrozbou, aby ospravedlnila narušení statusu quo, který obranní dodavatelé vytvořili - statusu quo, který každoročně přináší méně peněz, zatímco generuje rekordní zisky a příjmy.

V ostrém kontrastu s tím bude ruské vojenské posilování i nadále přetrvávat v zemi, která věří, že vede existenční válku o přežití.

 

Celý text v anglickém originále ZDE