Není nutné mlátit hlavou o zeď, stačí ji používat

18. 7. 2025

A když už nakonec toho snažení nějaký odpad fakt vzniknout musí, tak aby je ani nenapadlo ho odložit jinam než na místa určená, protože tak jsou prostě povinni se chovat - a - municipalita jim k tomu vytváří přiměřené technické podmínky, které mohou samozřejmě připomínkovat. 

Pak si postupně pár lidí přišlo na pošetilého úředníka stěžovat šéfům. „Co si to dovoluje drze zasahovat do našich osobních věcí - když si legálně vydělám peníze, tak si s nimi můžu dělat co chci...!“ Tedy absolutní nepochopení souvislostí. Šéfové se vymluvili, že o tom nevěděli a určitě by nic takového sami nenapsali... Tedy, že o tom nevěděli je možná pravda, protože sice dostávali všechny takové texty ke kontrole, ale často je kloudně nečetli.

Neměl jsem to tehdy ještě v hlavě pojmenované sumárně, ale chtěl jsem se pokusit veřejnost po „desetileté“ průpravě v třídění smetí dovést zase kousek dál. No, nabil jsem si ústa a vrátil se nuceně zpět do ulity pragmatického odpadáře: „Kam s ním?“ Pak jsem ještě párkrát nenápadně vykoukl, ale zase marně, poslední neúspěch letos zjara.

Chápete? Nelze se OFICIÁLNĚ snažit lidem vysvětlovat potřebu „zdravého minimalismu“, ani na místní úrovni. Základní problém se zdá v obecné nevzdělanosti, v neschopnosti spojovat příčiny a důsledky zásadních dějů. Neschopnosti uvažovat o základních ekologických synergiích. Tohle opravdu mohou zachránit jen základní školy a způsob jejich výuky. 

Bohužel, když jsem takový článek zkusil poslat do Učitelských novin, ani jsem nedostal odpověď, natož aby vyšel :-) Obdobně před časem nevyšel v odborném plátku „Odpadové fórum“, protože tenhle časopis jede na ryze komerční vlně tvrdého odpadového byznysu.

Z toho všeho je patrné, že myšlenka zdravého minimalismu je chápána nejspíš jako antisystémová – kacířská. Přesto, že „svět hoří“. Dobře si pamatuji na přesvědčování lidí v „devadesátkách“ k třídění odpadu. Když jsme dávali ven první kontejnery na papír, někteří si ťukali do hlavy a říkali „kdo vám to tam jako bude nosit, když to přece může prodat ve sběrně!“... no a kdo z občanů dneska vleče papír do sběrny(?) Všechno je tedy o chytré práci s veřejností, tj. o „cukru“ / sankcemi „bičem“ u občanů nedosáhnete ničeho kloudného; nemluvě o tom, že dokázat někomu „před zákonem“ že třeba netřídí dobře odpad a má dostat pokutu je nadlidský úkol. Je proto potřeba vytvářet podmínky a dodávat informace.

A je úplně jasné komu vůbec není třeba takhle kázat. I v začátcích separačního odpadového hospodářství byla řada lidí, kteří už napjatě čekali až se někde objeví barevné nádoby a natěšeně hned začali třídit. Pak bylo ale hodně dalších, kteří se nechali přesvědčovat měsíce, roky. Stejné je to tady – někdo minimalismem žije přirozeně a z přesvědčení, jiný má třeba tak málo, že ani jinak žít nemůže. Je ale hodně lidí, kteří nejen nezřízeně konzumují, ale i hlasitě až arogantně mlaskají. To je naše cílová skupina.

Možná tu ale narážíme na samotnou podstatu současného politicko-ekonomického systému, pro který je palivem co největší výroba propojená s co největším konzumem a tedy pak logicky i s maximalizací vyhazování věcí (růst růstu). Cenu by měly dostat aktivity „odspoda“, které se starají o různé postupy re-use nebo waste prevention, ať už fyzicky nebo elektronicky.

I jen představa zdravého minimalismu přijatého zásadním množstvím obyvatel musí být pro „ředitele“ současného pojetí společenského systému strašidlem a noční můrou. To ale nic nemění na tom, že jde o cestu vpřed a možnost najít na konci tunelu reálné světlo, ne jen chiméru.

Protože šedivá je teorie a zelený strom života, dost bylo odpadů - příště něco o významu zeleně, a co pro ni může (minimalisticky a udržitelně) udělat každý z nás, pokud v sobě nastartuje obdobnou snahu, jaké se podařilo dosáhnout právě u třídění smetí.