Veselého kyselý tón vůči „liberálním fosiliím" maskuje hluboké mlčení o skutečné povaze ruského režimu – režimu, který, jak správně poznamenává Jan Čulík (https://www.blisty.cz/art/131748-delal-by-daniel-vesely-mirovou-smlouvu-i-s-hitlerem.html), opakovaně demonstroval, že smlouvy nepovažuje za závazky, ale za taktické pauzy pro přezbrojení. 

Historická paralela, které se Veselý tak zoufale snaží vyhnout, je právě ta, která jeho postoj nejvíce usvědčuje. V roce 1938 tehdejší „realisté" tvrdili, že Československo je umělý stát, že křivdy sudetských Němců jsou legitimní a že „mír pro naši dobu" stojí za oběť suverenity malého národa. Veselého trvání na „jednání" v době, kdy ruské rakety dál dopadají na civilní infrastrukturu, je moderní ozvěnou deštníku Nevilla Chamberlaina. Mluví o „systému, který umožňuje páchat genocidu", přesto se zdá být naprosto ochoten připustit systém, v němž jaderná autokracie může vymazat svého souseda z mapy jen proto, že je jí jeho existence nepohodlná.

Veselého kritika Marca Rubia a „břímě bílého muže" je možná jeho nejcyničtějším řečnickým kouskem. Hledá přízraky kolonialismu 19. století v projevech amerických diplomatů, zatímco ignoruje skutečný kolonialismus 21. století prováděný Kremlem. Ruská válka je učebnicovým koloniálním podnikem: snaží se těžit zdroje, osidlovat území vlastním obyvatelstvem a jazykově i kulturně asimilovat „méněcennou" populaci. Tím, že konflikt rámuje jako „zástupnou válku" mezi USA a Ruskem, Veselý zbavuje Ukrajince jejich samostatnosti a redukuje čtyřicetimilionový národ na pouhé figurky Washingtonu. To není antikolonialismus; je to ultimátní imperialistický pohled, který odmítá vidět Ukrajinu jako cokoli jiného než nárazníkové pásmo nebo žeton u hazardního stolu.

Veselého narativ je ve výsledku narativem morálního nihilismu maskovaného za sofistikovaný disent. Horlí proti „politickým dinosaurům" a „populistickým epigonům", ale nenabízí žádnou vizi světa, kde by mezinárodní právo skutečně chránilo slabé před silnými. Místo toho navrhuje návrat ke „koncertu velmocí", kde o osudu národů rozhodují „realisté" přes hlavy lidí, kteří jsou právě vražděni. Pokud má být Západ vinen z „popírání" reality v Gaze, jak tvrdí Veselý, pak on sám musí nést stejnou odpovědnost za své systematické popírání reality v Buče a Irpini.