Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Změť uřvané politické agendy versus reálné lidské utrpení

22. 2. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Svůj komentář k dnešním Otázkám V. Moravce začnu na české poměry asi postojem naprosto nepochopitelným: více než politická afiliace je pro mě důležitý můj fyzický, reálný život. Mohl bych se radovat z toho, že předseda pirátů Hřib dnes ve studiu pořád dokola chválil, co piráti udělali, co dělají, co by udělali, kdyby nebyli vyhozeni z vlády, ale mně nejde o dobrý pocit nad piráty a jejich bezchybnou bravurou, byť k nim mám politicky mnohem blíže než k ostatním hostům ve studiu.

Můj život před Putinem nezachrání slovní ekvilibristika o tom, jak se daří. Nepotřebuji slyšet dětinskou posedlost křečovitým taháním karet s tím, co se vlastně podařilo a jak „já nic, já muzikant“. Uvítal bych nějakou spolupráci pirátů, resp. demokratů, s nezávislými, důvěryhodnými odbornými organizacemi, které by zhodnotily, co se stalo, kde byly chyby, a jak dále. A aby to bylo jasné, srozumitelné, aby to drželo mnoho let pohromadě ve veřejné kritice.

Jak má obyčejný člověk, třeba i se dvěma doktoráty z chemie a filozofie, který více než dvacet let pravidelně, podrobně sleduje politiku, poznat, co se skutečně daří? Lidi se musí spokojit se zaslepenou důvěrou ve své oblíbené politiky, kterou dají najevo na demonstracích. Nemají nejmenší šanci pochopit, co se děje. Prostě naši mají pravdu.

Ve studiu dnes probíhala zcela nesrozumitelná debata (dokonce došlo poprvé, co si pamatuji, k vypnutí mikrofonů politikům!), debata, ve které prim hrál ministr Havlíček (ANO), předseda ODS Kupka a poslanec Červený, brzy ministr životního prostředí za motoristy. Debata o životně důležitých tématech pro nás všechny. Debata o osudu našich životů, o tom, zda skončíme v bídě nebo koncentrácích. Co mohlo být potěšitelné, to byla shoda na tom, že Hospodářská komora, Svaz průmyslu, zaměstnavatelé podporují vládní politiku. Podle pana předsedy Kupky je to jen otázka očekávání, už dnes se ale podle něj ukazuje, že vláda ve skutečnosti povede stát k většímu zadlužení.

Hlavní problém měl pan ministr Havlíček s panem předsedou Hřibem, nazýval ho svazákem a komsomolcem. Ale i pana Kupku počastoval nálepkou levičák. Není úplně jasné, o co mu vlastně šlo, zřejmě o to, že podle současné vlády má transformaci platit hlavně soukromý byznys. Jinak se ale politici stále překřikovali, létala čísla, výčitky, co kdo kdy udělal. Těžko vypíchnout něco zajímavého.

Určitě mohlo zaujmout sebevědomí pana budoucího ministra Červeného a jeho sehranost s panem Havlíčkem. Červený se mi zdál jako schopný, energický řečník, který dokonce uznává podíl – jen podíl – lidstvem způsobených emisí na klimatické změně. Klimatická změna prý je reálná, ale prý není žádná klimatická krize, prý je třeba řešit ty věci bez ideologie a chránit mladé lidi před klimatickou úzkostí, aby se nebáli mít děti. Argumentoval dokonce tím, že Němci prý zjistili, jak jim zelené ideologie škodí. Těžko to nějak komentovat, není vůbec jasné, co tím myslel. Vlastně cokoli lze fláknout. Velkým tématem byly tzv. akcelerační zóny (nebylo snadné pochopit, co to vlastně je, nota bene kdo může za problémy), samozřejmě povolenky, klimatická politika.

Snad by bylo nejlepší vypíchnout novou zelenou úsporám diskutovanou na samém začátku pořadu. Jde o ohrožení lidí bídou. Dokonce i ombudsman na to upozornil. Čili reálné lidské životy a efekt na ně na jedné straně. I rozklad demokracie a Putinovy koncentráky jsou reálné věci. Na druhé straně jsme mohli sledovat ve studiu zcela nesrozumitelný spor politiků o obhajobu jejich vlastních agend se změtí čísel s naprostým pohrdáním vážností tématu a respektem k voličům, o které jde. Možná se za pět šest let dozvíme, jak to reálně dopadlo. K čemu to bude? K tomu, aby politici na sebe shazovali vinu v další nesrozumitelné, uřvané změti čísel.

Česká politická scéna