Channel 4 News: Salman Rushdie čtyři roky po útoku
11. 9. 2026
čas čtení
5 minut
Moderátor, Channel 4 News, čtvrtek 10. září 2026, 19 hodin: Před něco málo přes čtyřmi lety se muž s nožem pokusil zavraždit spisovatele Salmana Rushdieho. Ten přežil a jeho útočník byl odsouzen k 25 letům vězení. Nyní vznikl o tomto útoku film s názvem „Knife: The Attempted Murder of Salman Rushdie“. Setkal jsem se s ním a s jeho manželkou Elizou, abych se dozvěděl více o tom, proč chtěli natočit tak intimní film. Upozorňuji, že tato reportáž obsahuje záběry, které by na vás mohly působit děsivě. Je to mimořádně intimní film.
Jak se cítíte při myšlence, že ten film uvedete do světa?
Myslím, že jsme se k tomu rozhodnutí asi nedostali v době natáčení, ale až když jsme si záběry společně prohlédli o několik měsíců později, poté, co jsem se vrátil domů, a tehdy jsme začali uvažovat, že by možná mělo smysl nabídnout je širšímu publiku.
Manželka ve filmu: Otoč se, abych ti trochu viděla na krk. Řekli jsme si, že chceme, aby to viděli všichni.
Rushdie: Myslím, že chceme zanechat stopu. Protože nejde jen o mě. Víte, jde o svobodu. Jde o možnost říkat, co chcete – svou pravdu.
Reportér: Ale hned od začátku jste vzala do ruky kameru. Co vám běželo hlavou?
Manželka ve filmu: Začala jsem natáčet tyhle vizuální deníky, abych tak nějak zdokumentovala ty podivné, zvláštní, strašné dny. Kamera se pro nás oba stala jakousi svědkyní, protože v místnosti jsem byl jen Salman, já a občas ta kamera, a to bylo všechno – v té místnosti, s těmi sestrami a lékaři a vším tím, co se tam dělo.
Rushdie: Když jsem si ty záběry prohlédl, už mi bylo mnohem lépe. Zpočátku to pro mě byl trochu šok, vidět, jak špatně jsem vypadal, ale pak to byl také velmi dobrý pocit, mít pocit, že už tam nejsem. Jsem tady. Vlastně jsem se z toho dostal.
Reportér: Chci říct, jednou z nejvýraznějších věcí na tomhle filmu je, že odhaluje to období vašeho života, kdy jste žil pod touhle hrozbou, na kterou jsme se vásvlastně nikdy nemohli zeptat. Když se na to období ohlédnegte, myslíte si, že jste si něco namlouval? Trochu o tom, jaký to mělo dopad na váš život?
Rushdie: Ne, to si nemyslím. Myslím, že jsme prostě prožili velmi temné desetiletí. S útokem ze strany Íránu jsem se dokázal smířit. Byl to brutální režim a já s ním neměl nic společného, kromě toho, že se mě snažil zabít. Nepřátelství vycházející z Indie a Pákistánu a z jihoasijských komunit a z ve Velké Británie bylo mnohem těžší snášet.
Fundamentalisté: "Je to ďábel, skutečný ďábel, který ožil."
Kolik lidí si myslíte, že to tak cítí?
Fundamentalisté: "Všichni to tak cítíme, všichni."
Reportér: Do jaké míry jste měla pocit, že vstupujete do tohoto dědictví nebezpečí?
Manželka: Když jsem se s ním seznámila, opravdu to tak vypadalo. Bylo to tam, ale nebylo to to, co určovalo jeho život.
Manželka: Ne, nebyla.
Reportér: Co tedy byl?
Reportér: Byl to terorista? Byl to vrah?
Rushdie: No, spáchal teroristický čin. Takže je to terorista. A byl shledán vinným z terorismu.
Reportér: Co pro vás znamená to slovo, terorista?
Rushdie: Znamená to násilí ve jménu ideologie.
Reportér: Co si teď myslíte o tom, co způsobilo to násilí, a zda se to za ta léta od původního incidentu změnilo?
Rushdie: Nevím. Chci říct, náboženský extremismus nikam nezmizel. Stále tu je. Samozřejmě, že teď existují i jiná témata, která upoutávají naši pozornost.
Reportér: Která také vyvolávají násilí.
Rushdie: Ano, a možná je správné, že se naše pozornost obrací k těmto jiným tématům, která jsou aktuálnější.
Reportér: Na jaké aktuální jevy, které jsou zdrojem podobného násilí, bychom se podle vás měli soustředit?
Rushdie: Pokud žijete v Americe, k aktům nesmyslného násilí dochází téměř každý den. Amerika je místem, kde jsou děti pravidelně vražděny ve školách a kde jsou zločiny spáchané střelnými zbraněmi mimořádně časté.
Reportér: Řekl jste, že náboženský fundamentalismus nezmizel. V jistém smyslu se do Ameriky vrátil v podobě křesťanské pravice.
Rushdie: Ano, to je pravda. A to se využívá i k ospravedlňování věcí, které se ospravedlnit nedají.
Oběma vám opravdu moc děkuji. Mockrát děkuji.
200
Diskuse