Anglosaský svět prochází malou renesancí parlamentarismu

2. 9. 2013 / Karel Dolejší

Po těchto událostech u nejbližšího spojence zesílily i v USA hlasy požadující větší roli Kongresu při rozhodování o válce. Takové hlasy znějí nejen z poslaneckých lavic, ale také z řad současných i bývalých vojáků, kteří v té či oné míře oponovali každé americké intervenci od dob irácké války. Nakonec Obama ustoupil a chce získat svolení Kongresu k vyhlášení války. A je to tak správně: Pokud jde o vyhlášení války, země není napadena a nehrozí žádné nebezpečí z prodlení, je mnohem lepší, jestliže rozhodne instituce zastupující podstatně širší spektrum zájmů než jen úzká exekutivní elita. Přesun pravomocí z "imperiálního prezidentství" nazpět do Kongresu dnes u nás paradoxně vítají i ti, kdo jinak zaslepeně jásají nad zcela opačnými procesy - tedy nad posilováním exekutivy na úkor legislativy - v celé východní Evropě.

Je samozřejmě mnohem snazší podplatit nebo zmanipulovat několik málo příslušníků exekutivní elity, aby jednali v rozporu s národními zájmy, než podplatit či zmanipulovat stovky poslanců. (A obvykle bývá zase jednodušší podplatit či zmanipulovat poslance, než miliony voličů.)

Na snímku z roku 2010 je zachycena společná večeře manželů Kerryových a Asadových v jedné z damašských restaurací, kterou má prezident Asad ve zvláštní oblibě. Fotografie byla zjevně pořízena odkudsi z balkónu bez použití teleobjektivu - a tak na ní bohužel není dobře vidět, kde měl tenkrát Kerry, dnes ministr zahraničí USA, umístěn přístroj zvaný "morální kompas", o němž toho v poslední době tolik namluvil. Ano, myslím ten "morální kompas", který mu po útoku v Gúle ukázal, že je Asad "hrdlořez a vrah". Obyčejní lidé, kteří ctí svobodu a lidská práva, to o Asadovi věděli už tehdy, když s ním ještě Kerry v intimním kruhu zažíval. A už tehdy by s ním odmítli setrvávat sebekratší dobu v jedné místnosti.

Kerry tedy, jak je u demagogických politiků zvykem, dělá podomního dealera s primitivním a falešným obrazem reality, který se od toho, v čem se on osobně po mnoho let pohybuje a žije, velice výrazně liší.

Syrská mocenská elita po invazi do Iráku v roce 2003 vyvinula značné úsilí o sblížení s Američany. Jedním z dokladů je také zmíněná fotografie. Dalším nabídka mírové smlouvy Izraeli. Dalším zesílená spolupráce při využívání syrských mučíren ve prospěch americké "války proti terorismu". Za nejzajímavější předmět studia přitom syrský režim vždycky považoval způsob, jakým američtí politici manipulují veřejné mínění...

V anglosaském světě se parlamenty v rozhodujícím okamžiku přihlásily o své pravomoci a uspěly. To je nakonec dobře pro celý svět. Jde dnes snad o událost ještě důležitější, než když před lety část bezpečnostní elity torpédovala Bushův tlak na vybudování protiraketové obrany v Evropě bez jakéhokoliv ohledu na postoj Ruska.

Pro toho, kdo chce sám vidět na cestu před sebou a ne být coby zaslepenec za ucho veden jinými, jde o jasnou ukázku toho, co je vlastně lepší - zda politická moc koncentrovaná v rukou malého počtu osob (či dokonce jen jediné), nebo její rozptýlení takovým způsobem, aby ke slovu přišly různé zájmové skupiny zastoupené v dané společnosti.