Negativní vize budoucnosti

4. 9. 2013 / Wenzel Lischka

čas čtení 4 minuty

U vizí nepožadujeme vůbec žádnou reálnost. Přesto dobře víme, že realita vize často překonává. Za klasický příklad nám obvykle slouží Jules Verne. Novodobým případem může být naše privatizace, která překonala všechny naše představy a zkolektivizovala, rozkradla a rozprodala všechno, co šlo i nešlo.

Na tom, že vědeckotechnický pokrok nelze zastavit, se výjimečně shodnou všichni, jak občané levicového i pravicového vyznání, tak dokonce i komunisté a kapitalisté. Díky vědě a pokroku se však onen více jak sto padesát let slibovaný blahobyt pro "všechny" nějak stále nedostavuje. Přesto občané takovým blábolům velice rádi věří.

Pokud by nějaká upřímná politická strana občanům slíbila, že po jejích nepopulárních a nezbytných reformách se budou mít dobře jen její členové a všichni ostatní občané špatně, nikdo by ji nevolil. Občané zásadně volí pouze pozitivní strany, které jim skýtají bláhové naděje, že tomu bude konečně nějak jinak, ačkoliv je tomu vždycky stejně. Občané tedy mají, co chtějí - a dobře jim tak. Nic jiného si nezaslouží.

Veřejně publikované vize ohledně vědeckotechnického pokroku bývají zásadně vždy jednostranně pozitivní. Dokonce i v případě, kdy je každému jasné, že už dávno začala globální elektronická totalita. Pozitivní víra v naprosté hlouposti je primárně důležitá, neboť ekonomický růst by se jinak zpomalil. A vytrestáni by za to byli opět jenom prostí občané.

Občanům nestačila čtyřicetiletá vláda jedné strany (pozitivní). Nestačí jim ani 24 let vlády více pozitivních stran. Jsou tak poslušní a vylekaní, že za žádnou cenu nechtějí připustit, že by mohla existovat ještě nějaká jiná druhá strana (negativní).

Občané nemohou jinak, neboť jsou duševně jednostranní. Pomocí pečlivé výchovy si nedokáží představit, že by mohla být ještě jiná obrazovka, než jenom objektivní realita, na kterou od narození až do smrti tak hloupě koukají. Stačí jim pak vysílat jakékoliv blamáže a oni je považují za absolutní pravdu.

Pozitivní model vesmíru známe dostatečně. Je vypouklý (konvexní) a svojí představou nekonečného růstu přinesl lidem a ostatním živým bytostem planety Země jenom samé utrpení. Nikomu není divné, že když se vesmír po Velkém třesku nekonečně rozpíná, tak proč, ačkoliv máme demokracii a svobodu, na sebe vzájemně narážejí agresivní egoistické zájmy skupin či jedinců?

Nikoliv jako lvové v kleci jatí, ale jako tvrdohlaví oslové bijme hlavou o zeď, dokud nám tato nepraskne. Pokud by byl vesmír konvexní, bylo by místa pro všechny vždy dost. Neustále by přibývalo prostoru a jeho úživnosti. Jenomže ono tomu tak není. A proto krademe a druhému jámu kopeme.

Negativní model vesmíru je konkávní (dutý). Z jeho hlediska nám jsou vize vědeckotechnické budoucnosti ihned jasné. Stroje jsou monstra a stvůry vyndané naruby z člověka.

Představte si obrovskou továrnu a uvnitř ní Zeměkouli, kterou všemožné stroje té továrny zpracovávají. Lisují ji hydraulickými lisy. Pálí ji laserovými hořáky. Obrovská pneumatická kladiva zpracovávají její karosérii do ekonomicky příhodného tvaru. Co chvíli na ní explodují traviny, které ji spolu s lidmi škubou na kusy. Všude je temně rudé světlo, příšerný hluk a smrad. Všude stříká láva a krev. Všichni jsou tam šťastní, myslí ohledně výroby štěstí pozitivně a optimisticky. A kdo se tak nechová, ten má bohužel smůlu.

Zvířata, která se nedala domestikovat do průmyslových velkochovů, jež je klonují a zpracovávají na řízky, jsou již jen pouze v zoologických zahradách - nebo nejsou. Plevelné rostliny, které nebylo možné nijak zkulturnit a využít na velkovýrobu, jsou pouze v botanických zahradách - nebo nejsou. A lidé, kteří nechtějí žít v té úžasné svobodě a demokracii, jsou v blázincích, ve vězeních - nebo na hřbitovech.

Ta továrna pozřela nejen zemský povrch, ale Zeměkouli. Chystá se polknout i celý Vesmír. Je to ovšem možné, neboť ten není z negativního hlediska nijak nekonečný. Jestliže jednostranná pozitivní hypotéza tvrdí, že po skončení jednoho individuálního života již vůbec nic není, druhostranná negativní vize s úsměvem a ironicky podotýká, že pak právě začíná to pravé peklo.

Vesmír lze obracet naruby i nalíc jako obyčejný svetr. Matematika se toho již dávno neštítí. Jak poznáte, která jeho strana je ta správná? Ta hezká nebo ta, která až příliš moc "hezky" hřeje? Nelkejte, nějak se ta hmota Velkým kolapsem přece zpracovat musí.

0
Vytisknout
12372

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2013