Jaké publikum, takoví herci

10. 6. 2016 / František Řezáč

čas čtení 2 minuty

Existuje určitá kontinuita, kterou pro mě symbolizují jména jako Ota Černý, Zuzana Bubílková, Václav Moravec a nyní tedy opět Daniela Drtinová, eventuelně Michaela Jílková. Já se na ty pořady taky kdysi koukal, než mě to přestalo bavit, respektive než jsem zjistil, jak je to prázdné a hloupé.

Jenže jiní, nevím jaká většina, na to koukají pořáda a berou to za bernou minci. Zatímco já si čtu Útěk ze svobody Ericha Fromma, oni čumí na Drtinovou. Jsou uhonění, "nestíhají", nemají čas číst a tak berou vejšplechty "filozofa" Cílka za své, aby jako byli "up to date" a mohli se na daná jim takto témata vykecávat se stejně naladěnými přáteli v hospodách, vinárnách, dokonce na výletech do přírody či na chatě. Přestáváme si rozumět. Na výletě je upozorním, že na stromě je strakapoud a nikoli uprchlíci. To je asi tak všechno, co můžu udělat...

Kdysi se mi dostala do ruky, možná že je ještě někde založena v knihovně, brožurka, shrnující novinovou polemiku Ivana Olbrachta s nějakým sociálním demokratem, který nesouhlasil s tím, jak vidí intelektuál Olbracht sovětské Rusko Ten sociální demokrat, jehož jméno jsem zapomněl, byl dělník a dopisovatel Práva lidu. Myslím že to byl ruský legionář, který zažil v Rusku revoluci a sibiřskou anabázi. Nebyl v Rusku jen na výletě, jako Olbracht nebo třeba později Vítězslav Nezval. Na straně vzdělaného dělníka stručné a pádné argumenty proti bolševismu, na straně intelektuála dojmologie a kecy o skvělé budoucnosti sovětského lidu. Máme dnes, tak jako tomu bylo ve dvacátých letech, vzdělané sociálně demokratické či národně socialistické dělníky, kteří uměli rozeznat ideologické kecy od skutečnosti? Nemáme. Možná nějaké ty "národní" socialisty, ale to je něco jiného, než tenkrát.

Nejen, že nemáme vzdělané dělníky, samouky, pro které neměla rodina peníza na studia a tak doháněli vzdělání četbou či návštěvami dělnických akademií. Nemáme ani vzdělané vysokoškoláky s tituly promovaných inženýrů a doktorů. Máme fachidioty Jaké publikum, takoví herci, to už dávno věděl největší Čech Jára Cimrman a tak napsal náhradní divadelní kus Vítr z hor Pro případ, že by se publikum probudilo. Bude to pak tragédie nebo fraška? Uvidíme...

0
Vytisknout
8205

Diskuse

Obsah vydání | 13. 6. 2016