Téměř milion údajných komunistů byl vyvražděn v Indonésii v polovině šedesátých let
13. 6. 2016
Moderátor: "Jednou z nejděsivějších věcí pro mě, a já jsem dost podrobně seznámen s tím, co se v Indonésii dělo v šedesátých letech, je to, že sousedi se navzájem udávali jako údajní sympatizanti s komunismem. Někdy prostě jen proto, aby tím zachránili vlastní život."
Louise Doughty: "Mnoho těchto příběhů pro mě mělo obrovskou rezonanci, protože můj čtvrtý román se odehrává v Evropě, je to román o holocaustu, a odehrává se na území, které je dnes v České republice. Jsou v něm židovské postavy a romské postavy, které zatkne Gestapo a pošle je do koncentračního tábora. Tohle je jeden z nejděsivějších rysů velkých konfliktů. Že se sousedé proti sobě navzájem postaví. Jako první myslíme na to, že chceme zachránit vlastní rodinu, vlastní děti. To často vede k udávání sousedů. I lidí, kterým byste v normální stabilní společnosti nikdy neublížili. Avšak když se společnost rozloží a když zmizí občanský pořádek, lidé propadnou svým nejhlubším ochranářským pudům. Myslím, že v takové situaci bych se tak začala chovat i já."
Indonéský prezident nařídil vyšetřování masakru, kdy v letech 1965-1966 byl v Indonésii vyvražděn téměř milion občanů, označených za komunisty poté, co byla tamější komunistická strana obviněna, že se pokusila o neúspěšný puč, informoval v neděli publicistický pořad rozhlasu BBC Newshour.
Ještě nyní, o padesát let později, žije v Indonésii mnoho lidí, kteří nechtějí, aby se o tomto vraždění mluvilo. Reportérku BBC podrobila výslechu místní policie a zastrašovala ji, když se pokusila hovořit s ředitelem institutu pro vyšetřování masakru. V Indonésii existuje nejméně 120 hromadných hrobů z této doby.
Po dobu téměř 50 let, za vlády generála Suharta, se o tomto masovém vraždění nesmělo mluvit. Bylo to nebezpečné. Příkaz nynějšího prezidenta Indonésie, aby se masakr z šedesátých let konečně začal vyšetřovat, silně znervóznil mnoho činitelů indonéské armády a policie, kteří mají krev na rukou. Jeden z těchto vrahů z Antikomunistické fronty na Jávě se reportérce BBC chlubil, že vlastnoručně usmrtil stovky lidí. Nepamatuje se kolik, ale hrdě ukazuje, jakým způsobem je vraždil. Nejprve je zabíjel kladivem ranou do hlavy, pak dostal od armády k vraždění výcvik a zbraně.
V roce 1982 vznikl o vraždění v Indonésii film s názvem The Year of Living Dangerously s Mel Gibsonem. Britská autorka Louise Doughty o něm nyní napsala nový román, Blackwater. V rozhovoru s rozhlasem BBC hovořila mj. i o tom, že aby se lidé zachránili, udávali své nevinné sousedy, aby sami unikli vraždění. Ti pak byli zabiti:
Moderátor: "Jednou z nejděsivějších věcí pro mě, a já jsem dost podrobně seznámen s tím, co se v Indonésii dělo v šedesátých letech, je to, že sousedi se navzájem udávali jako údajní sympatizanti s komunismem. Někdy prostě jen proto, aby tím zachránili vlastní život."
Louise Doughty: "Mnoho těchto příběhů pro mě mělo obrovskou rezonanci, protože můj čtvrtý román se odehrává v Evropě, je to román o holocaustu, a odehrává se na území, které je dnes v České republice. Jsou v něm židovské postavy a romské postavy, které zatkne Gestapo a pošle je do koncentračního tábora. Tohle je jeden z nejděsivějších rysů velkých konfliktů. Že se sousedé proti sobě navzájem postaví. Jako první myslíme na to, že chceme zachránit vlastní rodinu, vlastní děti. To často vede k udávání sousedů. I lidí, kterým byste v normální stabilní společnosti nikdy neublížili. Avšak když se společnost rozloží a když zmizí občanský pořádek, lidé propadnou svým nejhlubším ochranářským pudům. Myslím, že v takové situaci bych se tak začala chovat i já."
Indonéská armáda vraždila místní obyvatelstvo podle seznamů, které vypracovala CIA.
Diskuse