16. 6. 2017 / Pavel Urban
Proč jsou Češi xenofobní? Národy bývalého sovětského bloku (včetně východních Němců) se čtyřicet let vyvíjely trochu jiným směrem, než národy Západu. V tomto případě nejde ani tak o komunismus sám o sobě, ale o absenci desítky let trvající multikulturalizace. Kterou na Západě zahájila ekonomická imigrace, z níž měli po delší dobu prospěch skoro všichni. V sedmdesátých letech poválečný boom skončil a s ní oslabila i ekonomická pozitiva přistěhovalců. V té době ale už dospěla generace, která chodila s „cizími“ vrstevníky do škol a do školek. U těchto lidí byla daleko větší pravděpodobnost, že budou příslušné odlišné kultury vnímat jako součást svého světa. Aniž by se na těchto kulturách přímo podíleli nebo k nim měli automaticky pozitivní vztah.
Národy východní Evropy (nazývejme je tak) touto zkušeností neprošly. Lze tudíž očekávat, že jejich postoj k problematické imigraci se bude více podobat postoji předválečných Evropanů. Vzpomeňme třeba na zkušenosti uprchlíků před Hitlerem…
Proč ale považujeme muslimské imigranty za problematické, když v relativně nedávné minulosti jsme s uprchlickými vlnami (včetně bosenských muslimů) žádné větší problémy neměli? To by mohl vysvětlit následující pomyslný dialog mezi civilizovaným Evropanem a xenofobním Čechem:
C : Proč se tak bojíte muslimů? Vždyť tu žádné nemáte.
X: To ne. Ale sledujeme zprávy. Neustále píší o útocích muslimských teroristů na Západě.
C: Ale s tím drtivá většina muslimů nemá nic společného. Naopak to odsuzují a jsou stejnými oběťmi jako nemuslimové.
X: To je možné. Ale k páchání teroru stačí drtivá menšina. A ta se nevyskytuje tam, kde není drtivá většina.
V tomto okamžiku pomyslný dialog končí. Odpověď by pro civilizovaného Evropana znamenala přijetí nepřijatelné kolektivní zodpovědnosti.
Pro civilizovaného Evropana skončila tato diskuse dobře, protože se prokázalo (xenofob to neodmítl), že naprostá většina muslimů nemá s terorismem nic společného. Že je tedy zbavena viny.
Obyčejný Čech to ovšem bude vnímat jinak: my hájíme humanitu a lidská práva, vaše bezpečnost je nám ukradená. To samo o sobě stačí, aby dotyčný začal vnímat humanitu a lidská práva jako něco, co jej vědomě či nevědomky ohrožuje. A obhájce těchto hodnot jako nepřítele či omezence, kterým nelze věřit.
Proč ale Čechům nevadí, že se vyčleňují z civilizované Evropy? Protože ta civilizovaná Evropa už není to, co byla v době, kdy jsme vstupovali do EU. V době, kdy tato instituce měla před sebou budoucnost tak zářivou a jasnou, až to některým starším pamětníkům připadalo povědomé.
Dnes to vypadá jinak. Pokus o vytvoření „supervelmoci Evropa“ skončil nepřiznaným, ale totálním krachem. Evropa čelí chronické ekonomické krizi, která se dotýká zejména jižních zemí, ale stále více i Francie. Rostou sociální rozdíly. Nezaměstnanost, zejména mezi mladými lidmi, je v těchto zemích znepokojivě vysoká. Masové protimuslimské hnutí v Británii je dnes nemyslitelné podobně, jako byl několika lety nemyslitelný brexit či útoky na východoevropské gastarbaitery. Bezprecedentně brutální teroristé (bráno zkušenostmi poválečné Evropy) čelí výjimečným stavům i masové občanské solidaritě. A podle všeho jim budou čelit i nadále.
Co je nejhorší, civilizovaná Evropa ztrácí důvěru voličů. Evropský Západ a Východ jsou sice někde jinde, ale trend je na obou stranách bývalé železné opony stejný. Populisté a xenofobové vyhrávají referenda i prezidentské volby. Standardní strany přebírají dříve nepřijatelné části jejich programů. A civilizovaní Evropané oslavují každý volební výsledek, který znamená, že tentokrát populisté ještě vládnout nebudou. Takhle se ti, kterým patří budoucnost, obvykle nechovají.
A Česká republika? Zahraniční teroristy zde nemáme. (Nebo zde aspoň nevyvíjí bojovou činnost). Ti domácí nedokáží bez pomoci policie ani naplánovat útok na nákladní vlak. Jedno úmyslné najetí náklaďákem do davu lidí vyvolá takové haló, že se o tom ještě po čtyřiceti letech natočí film. Sociální rozdíly máme poměrně malé, ekonomika jakž takž prosperuje. Ano, máme poměrně velký počet lidí žijících těsně nad hranicí chudoby; ale to je lepší, než být pod ní. Ano, jsme z poměrně velké části montovnou. A za možnost vyvážet svoji práci na Západ platíme dividendami. Ale to je lepší, než nic. (Což je varianta, o které kritici současného stavu většinou moc neuvažují.)
Za těchto okolností může mnoho Čechů dojít k závěru, že už jsme součástí civilizované Evropy v míře optimální. Více by již znamenalo méně. Ba co víc. Osvědčená strategie velí Čechům v takovémto případě vyklidit podpalubí potápějícího se korábu a najít si jiného patrona.
Někteří už hledají. Vesměs si to představují jak levicový ekonom vývoz vyšší přidané hodnoty. Ale ti, kteří proti nim brání evropskou civilizaci, na tom leckdy nejsou o moc líp. Často jde o konflikt odlišných racionalit založených na omezeném myšlení („o tomhle nebudu přemýšlet“) a nezpochybnitelné logice. Která může být z hlediska nezávislého pozorovatele dost chatrná; ale to u nezpochybnitelného nevadí.
Lze tomu mediálně čelit? Pár tipů bych měl. Problematických, bez záruky. Ale pořád lepší než záruka neúspěchu. Záleží ovšem na tom, do jaké míry chceme být moralisty, které zajímá především správný postoj a do jaké míry pragmatiky, které zajímá výsledek. V případě snah o „zcivilizování“ Čechů evidentně dost tristní.
Diskuse