Nekonečná diskuze o kvalitě potravin: Země V4 a Brusel konečně zajedno?

27. 2. 2018 / Jaroslav Bílek, Iva Sojková

čas čtení 4 minuty

Jedním z témat, které se v EU koncem roku hojně diskutovalo, byla otázka rozdílné kvality potravin. Stále více studií totiž v posledních letech ukazuje, že opravdu existují rozdíly ve kvalitě potravin mezi starými a novými členskými státy. Tento problém není ničím novým, protože se na evropském politickém kolbišti diskutuje přinejmenším od roku 2013 a Evropská komise ani postižené státy ho neberou na lehkou váhu.

Na první pohled by se tak mohlo zdát, že jeho vyřešení je pouze otázkou času a nejde o téma, se kterým má smyslu ztrácet čas. Jako již tradičně však zdání klame. Předně se během let toto téma posunulo do roviny politického fetiše, což znamená, že čím více se o něm diskutuje, tím vzdálenější je jeho vyřešení.

Je samozřejmě otázkou k diskuzi, zda je to způsobené neochotou vrcholných politiků těchto zemí tento problém reálně řešit, nebo jen jejich hlubokým nepochopením politické partie, kterou na evropské úrovni hraje. V každém případě však jde o poměrně pěkný a modelový příklad toho, proč se politikům z východní Evropy příliš nedaří na tomto poli prosazovat své zájmy.

Samotná problematika dvojí kvality potravin, tedy fakt, že stejný produkt má i přes existenci jednotného trhu v různých státech různé složení a cenu je totiž ideální kartou pro všechny populistické aktéry. Představuje totiž téma, které snadno vysvětlíte většině voličů a není pochyb o tom, že je tato skutečnost irituje. I ideální karty je však třeba ještě alespoň průměrně hrát, takže ne každému, kdo toto téma vytáhl, přineslo úspěch. Své by o tom mohl vyprávět Vít Bárta, který se touto cestou snažil získat alespoň část bývalých voličů a jeho nepovedený pokus je dodnes ke zhlédnutí v archivu Otázek Václava Moravce.

Nepopiratelných úspěchů s tímto tématem však dosáhl třeba slovenský premiér Robert Fico nebo náš prodejce dešťové vody Tomio Okamura. Nejdále šel v této věci asi bulharský premiér Boyko Borisov, který tento problém nazval pozůstatkem apartheidu nebo Marek Černoch, jenž svého času mluvil o tom, že jsme pouze skládkou Evropy. Maďarsko a Polsko je v této věci o něco zdrženlivější. Maďaři totiž nemají v ruce dostatek empirické evidence a Poláci zase většinu jídla produkují ve své vlasti. I tak však politici v těchto zemích zdůrazňují, že jde o reálný problém a jsou za jedno v tom, že je třeba ho urychleně řešit. Polský ministr Krzysztof Jurgiel poté v souvislosti s tímto tématem zdůraznil, že nejde jen o dvojí kvalitu potravin, ale i dalších produktů jakými jsou třeba čistící nebo prací prostředky.

Otázkou však je kdy a zda vůbec přejde diskuze v reálné činy. Evropská komise by problém ráda vyřešila, protože si od něj slibuje alespoň částečné zlepšení vztahů se státy V4, které nepříjemně pošramotilo jednání o realokaci uprchlíků. Problémem je, že podle Evropské komise tahají za delší část provazu od počátku členské státy.  I v poslední verzi směrnice o neférových obchodních praktikách se totiž píše, že: „Členské státy zabezpečí existenci vhodných a účinných prostředků na boj proti nekalým obchodním praktikám s cílem vynutit soulad s ustanoveními této směrnice v zájmu spotřebitelů.“ Krom toho: „Členské státy stanový sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou všechny nevyhnutelné opatření na zabezpečení jejich vynutitelnosti.“

To se však zatím vesměs neděje a političtí zástupci zemí V4 namísto toho požadují řešení od EU. Naprosto paradoxně, tak tedy ty samé státy, které dlouhodobě naříkají na diktát Bruselu, volají po tom, aby Brusel diktoval a dobrovolně by se v této věci vzdaly kompetencí, které pro své voliče jindy tak srdceryvně hájí.  My se pak můžeme jen dohadovat, co je k tomu vede. V každém případě jde však o hrubou chybu, která zas a znovu připomíná, že pomyslné zlo často nepřichází z Bruselu, ale vzniká z trestuhodného nezájmu domácích politiků o své občany a jejich problémy.

Autor a autorka pracují v organizaci KohoVolit.eu. Text je výstupem projektu, který podpořil International Visegrad Fund

0
Vytisknout
7886

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2018