Od lidí, pro něž je život v ČR bojem o přežití, nemůžete očekávat strategii

9. 5. 2018

čas čtení 2 minuty
Rád bych měl jenom drobné doplnění k diskusi, která se rozběhla v reakci na dopisy pana Milana Maška, píše Jan Railk.

Co se týče názorů pana Maška a dalších, např. paní Kozlové, konstatoval jste, že jim nerozumíte, protože „nepředložili pro svou strategii pro Českou republiku jediný věcný argument, proč by byla pro zemi prospěšná“.

Upřímně řečeno, nejsem si jist, jestli od lidí, pro které nebylo uplynulých bezmála třicet let ničím jiným, než stresujícím bojem o přežití (s nejistým výsledkem), lze vůbec chtít, aby předložili něco jako strategii.


Znovu a znovu si musíme uvědomovat, že v České republice je zhruba deset procent lidí v exekuci. Že až čtyřicet procent českých domácností nedokáže zaplatit nečekaný výdaj ve výši deseti tisíc korun. Že mnozí důchodci řeší problém, zda zaplatit za jídlo nebo za léky, protože na obojí prostě nemají. A uvědomme si, že toto není nic nového, že je to více méně setrvalý stav.

Jinými slovy, když se po sto desáté pokoušíte najít cestu ven ze srabu, v němž se nacházíte, a opět ji nenajdete, dospějete celkem oprávněně k závěru, že taková cesta prostě neexistuje. A když k tomuto závěru dospějete, přestanete tuto cestu hledat a začnete kolem sebe kopat a nadávat. Nebo volit Zemana, Babiše či Okamuru.

Nemá smysl se vůči těmto lidem dopouštět moralizování. Naopak, Vy intelektuálové, kteří možná na tom nejste ekonomicky o moc lépe, než obyčejní lidé, ale máte – a to nemůžete popřít – nesrovnatelně lepší sociální kapitál už jenom díky svým znalostem, erudici, apod. byste těmto lidem měli být schopni ukázat cestu. Člověku s oběma zlomenýma nohama přece taky neradíte, ať si dojde do nejbližší nemocnice. Místo toho je normální zavolat mu sanitku. Nebo ho tam sám dovézt.

Je tady ještě jedna věc, kterou je třeba si uvědomit. Vy sám jste několikrát konstatoval, že integrace a globalizace znamená útok na dosavadní identitu člověka. Upřímně řečeno, když někdo útočí na moji identitu, je zcela přirozenou reakcí, že se bráním. Jinými slovy, tito lidé jako pan Mašek nebo paní Kozlová jsou pod dvojím útokem. Jednak zoufale bojují o své ekonomické přežití, souběžně je ale útočeno rovněž na jejich kulturní zakotvení, na jejich systém hodnot, zkrátka na to, kým jsou. Jak se můžete divit, že v důsledku těchto útoků jsou tito lidé naháněni do náruče Zemana nebo Okamury?


0
Vytisknout
7781

Diskuse

Obsah vydání | 14. 5. 2018