Lid není víc než parlament, lid je parlament

23. 10. 2018 / Tomáš Korda

čas čtení 3 minuty

 

Věta „lid je parlament“ nedává na první čtení jednak žádný smysl a jednak se zdá být namířena proti lidu. Mířena však není proti lidu, nýbrž proti jeho domýšlivosti pokládat se za víc, než čím ve skutečnosti je, totiž politickou reprezentací.

Lid rád sám sebe pokládá za nekonečný základ, na němž stojí a o něž se politická reprezentace opírá. Proto lid o sobě míní, že je něčím více než jeho politická reprezentace. Tato nezpochybnitelná pravda má však své meze. Za touto mezí se nachází tvrzení, že lid tímto základem není nepřetržitě, ale pouze v době voleb, kdy se politická reprezentace (věrná demokratické ústavě) rozpouští do svého základu, aby z něho opětovně povstala (jako fénix z popela) a znovu se ustanovila.


Toto ustanovení politické reprezentace podle aktuální vůle lidu ale neznamená, že vůle zůstává na straně lidu. Vůle lidu není jeho majetkem, který lid má nepřetržitě ve své držbě, nýbrž vůle lidu je přesně to, co v aktu demokratických voleb přechází ze strany lidu na stranu politické reprezentace. Volby zdaleka neznamenají jen akt, kterým lid vyjadřuje svou vůli, nýbrž toto vyjádření vůle lidu znamená, že se lid stejnou měrou vzdává své vůle ve prospěch politické reprezentace a že – následkem toho – lid není ničím jiným, ničím dalším a ničím více než vůlí, kterou právě předal a podstoupil politické reprezentaci. Aktem voleb se lid omezuje na politickou reprezentaci. Toto omezení se je určením se. Lid tím, že se určil, ztrácí rozplizlost a neurčitost. Přestává být pouhým základem. Díky své politické reprezentaci se lid ukazuje ve své konkrétnosti a díky ní může na sebe ukázat a vidět, čím konkrétně je. V ní může sám sebe poznat a vědět, čím konkrétně je.

Přesto (nebo právě proto) by bylo zavádějící přirovnat politickou reprezentaci k zrcadlu, ve kterém se lidu odráží jeho pravá bytnost. Je pouhým zdáním, že politická reprezentace zrcadlí lidu jeho bytnost, protože ona je jeho bytností. Právě proto se může zdát, že ji odráží. Ve skutečnosti ale politická reprezentace nic neodráží, protože je tím, co se zdá, že odráží. Pouze se zdá, že re‑prezentuje nějakou prezenci, ve skutečnosti tuto prezenci konstituuje. Politická reprezentace konstituuje lid, protože ho konstituuje jakožto jednotu. Bez ní by lid žádnou jednotou nebyl, ale rozplizlou masou.

Proto trvat na tom, že lid je čímsi více než politická reprezentace, znamená nevědomky říkat, že lid je rozplizlá masa.

Tato domýšlivost lidu má ještě svou odvrácenou stranu v domýšlivosti politické reprezentace a ta spočívá ve špatném chápání věty „lid je parlament“. Politická reprezentace větu chápe tak, že je tím pádem čímsi více než lid. Avšak právě to věta neříká. Věta říká, že lid není žádná rozplizlá masa, která není schopna sebeurčení, neboť právě tohoto sebeurčení je lid schopen, když se určuje jakožto politická reprezentace. Na rozdíl od masy se lid dokáže omezit na politickou reprezentaci a překonat tak svou rozplizlost – svůj přírodní stav. Pokud politická reprezentace nechápe, že se lid na ni aktivně omezuje a v tomto smyslu redukuje, a naopak se považuje za něco víc než lid a lid pro ni představuje pouhou masu, kterou z důvodu existence demokracie musí marketingovými triky umět zmanipulovat, pak tato domýšlivost politické reprezentace odpovídá tomu, co Karel Marx diagnostikoval jako parlamentní kretenismus.

0
Vytisknout
7525

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2018