Evropská unie se otřásá v základech

27. 5. 2019 / Karel Dolejší

Dva hlavní tábory v Evropském parlamentu - křesťanští a sociální demokraté - dlouho spoléhaly na nekonečné přelévání nespokojených hlasů z jedné kapsy do druhé. Pohodlný model evropské politiky ale po těchto volbách definitivně končí, neboť obě frakce již nedají dohromady ani nadpoloviční většinu.

Důvodem k znepokojení jsou  zisky rebrandovaných antievropských nacionalistů. Zdá se, že se opravdu vyplatí počínat si prohnaně a pro účely získání přízně naivních a neiformovaných voličů předstírat, že vám jde ještě o něco jiného, než jen o zničení EU. Zejména ve Francii a Itálii - druhé a třetí největší ekonomice eurozóny - úspěch populistů Le Penové a Salviniho rýsuje hned několik červených vykřičníků. To Orbán ve své provincii sice bodoval ještě komfortněji - shrábl přes 50 % hlasů - nicméně nebýt spojenců z velkých zemí, mohl by se stejně jít tak nanejvýš klouzat. Bez vlivných spojenců, pouze za samotné Maďarsko, by nebyl nic. A stále nikde není dáno, že se mu podaří plán infikovat evropské instituce antiimigrační ideologií. Polští nacionalisté dokázali porazit proevropské liberály jen o fous a Orbánovy plány i v samotném Visegrádu se tak značně zkomplikují.

Nyní je třeba počkat, "co se upeče" v nadnárodních frakcích. Logické spojení EPP (v době vzniku článku odhadována na 178 mandátů), S&D (152 mandátů) a ALDE (108 mandátů) teoreticky dává stále solidní proevropskou většinu o 438 hlasech. Není vůbec namístě předpoklad, že by populistický tábor dokázal dát dohromady něco podobného. A vzhledem k opožděnému "zezelenání" mainstreamových evropských stran ve většině zemí lze teď uvažovat i o spojení se Zelenými/ESA, kteří disponují dalšími 67 hlasy. Nic z dosud zmíněného nemůže tábor pravicových populistů za jinak stejných okolností akceptovat. Zůstane dál v silně menšinovém postavení, izolovaný, bude brblat a pokoušet se o obstrukce. Skutečný vliv na chod EU však  nezíská.

Nicméně vzestup populistů naléhavě prokazuje, že Macronovy plány na důkladnou reformu unie jsou mnohem naléhavější a bezodkladnější, než si bohorovná německá politická třída dosud dokázala připustit.

Ceteris paribus, příště už se proevropská parlamentní většina vůbec konat nemusí.

0
Vytisknout
4028

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2019