Politický dialog ve Venezuele: Naivní, nebo nevyhnutelný?

29. 5. 2019

Takřka všichni si přejí, aby se Venezuelané zapojili do politického dialogu, napsal Moisés Naím. Ale všechny předchozí "dialogy" skončily posílením vlády a oslabením opozice.

Írán si přeje mírová jednání ve Venezuele. "Chaos a násilí nemohou být v žádném případě řešením politických neshod," tvrdí Abbás Musáví, mluvčí ministerstva zahraničí. Čínská vláda také trvá na tom, že "venezuelské záležitosti by měly být rozhodnuty... mírovým dialogem a politickými prostředky". Tyto sentimenty zopakovali ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, OSN a řada dalších zemí, agentur a politologů.

Takže se zdá, že víceméně všichni si přejí, aby se Venezuelané zapojili do politického dialogu. "Všichni", to znamená kromě Venezuelanů, kteří už za sebou mají dvě dekády zkušenosti s "dialogem". Nejprve participovali na dialogu s Hugem Chávezem a nyní s Nicolásem Madurem.

Výsledek? "Dialog" skončil posílením vlády a oslabením opozice.

Například v období mezi říjnem 2002 a květnem 2003 se César Gaviria, bývalý kolumbijský prezident a tehdejší generální tajemník Organizace amerických států (OAS), sám takřka na plný úvazek věnoval dialogu mezi vládou Huga Cháveze a zástupci opozice. Bývalý americký prezident Jimmy Carter byl také aktivně zapojen. Výsledek? Zatímco opozice vyjednávala s vládou a média se soustředila na zprávy o těchto "rozhovorech", kubánská vláda tajně konsolidovala svou moc nad Venezuelou.

V roce 2014 čelila Madurova vláda silným pouličním protestům, které zahrnovaly zejména studenty. Vláda reagovala dvěma svými oblíbenými zbraněmi: Represí a... dialogem. Tentokrát k dialogu docházelo v prezidentském paláci a byl přenášen televizí a několika opozičním lídrům bylo dovoleno hovořit na kamery. Získali tak vzácnou příležitost být slyšeni bez obvyklé cenzury. Maduro dokonce pozval kardinála Pietra Parolina, aby působil jako svědek toho, že rozhovory probíhají "v dobré víře". Kardinál byl po čtyři roky velvyslancem Vatikánu v Caracasu a papež František jej právě jmenoval kardinálem pro zahraniční záležitosti, což je v římské kurii úřad č. 2. Výsledek? Pouliční protesty byly umlčeny, tisíce studentů byly zatčeny, mnozí z nich mučeni a další zabiti. Leopoldo López, nejpopulárnější politický lídr opozice, byl zatčen a odsouzen na 14 let. Maduro konsolidoval svou moc.

O dva roky později se to stalo znovu. Maduro se cítil slabý a vyzval k dialogu, tentokrát v Dominikánské republice. Byl to chaos: Množství neuspořádaných delegací, zmatek, improvizace a mnoho slibů ze strany vlády, které byly porušeny takřka ihned po skončení jednání.

Takže nepřekvapí, že dialog má mezi Madurovými oponenty špatnou reputaci. Až dosud jednání sloužila jen k posílení vlády, rozdělení opozice a odstranění lidových protestů.

Dobrou zprávou je, že společnosti a jejich lídři se učí. Venezuelská společnost se již naučila, že jednání, až do této chvíle, byla marná a neměla by být naivně přijímána. Demokratické mezinárodní společenství Madurovi také nevěří a požaduje konkrétní činy k omezení nedůvěry.

Je také pravda, že v předchozích dialozích byla opozice slabší a dezorganizovanější. Neměla podporu 54 zemí a Madurův režim nebyl tak zranitelný jako dnes. Chyběl také národní lídr jako Juan Guaidó. To co se Venezuelané naučili jim spolu se slabinami režimu umožňuje odmítnout jakákoliv jednání, pokud režim nejprve neprokáže, že má v úmyslu učinit důležité ústupky. Například by vláda mohla - jednostranně a před zahájením dialogu nebo jednání - posunout datum prezidentských voleb nebo propustit politické vězně, případně umožnit přísun humanitární pomoci. Ještě jednou, tyto akce vytvářející důvěru by měly proběhnout předtím, než opozice usedne k jednáním s vládou.

Očekávat, že Maduro a jeho kamarádíčkové se budou podílet na jednáních bez lhaní a snahy podvést opozici a svět sliby, které nemají v úmyslu plnit, může být naivní. Ale možná ještě naivnější je očekávat, že ve Venezuele je možné se politickému dialogu donekonečna vyhýbat.

Podrobnosti ve španělštině: ZDE

0
Vytisknout
2058

Diskuse

Obsah vydání | 3. 6. 2019