Vzorec úspěchu ultrapravicových radikálů

27. 5. 2019

Jak typicky vypadá cesta krajní pravice k autoritářské vládě s ekonomikou ovládnutou oligarchy vysvětluje Sven Ortmann.

Rád bych komentoval nedávný skandál, který rozvrátil vedení krajní pravice v Rakousku. Takový je modus operandi mnoha radikálně pravicových stran v Evropě. Míchají neoliberalismus (který přitahuje podporu velmi bohatých) s politikou averze, pro více jak 90 % voličů neřeší žádné problémy - a protože neřeší takřka žádné reálné problémy, potřebují využít nenávisti, pokud ne rovnou podvodu, aby se udrželi u moci. Jinak by voliči mohli zkoušet některou politickou alternativu v naději na lepší výsledek.

Tendence vlézt do zadku superbohatým vede ke vzestupu oligarchů, kteří získávají neférové konkurenční výhody díky konexím na politiky projevující neúctu k zákonu.

Hrozba prohraných voleb vede k agresívním pravicovým útokům na nespřátelená zpravodajská média (to už v Rakousku začalo a je to příběh dobře známý v Maďarsku, Polsku, Rusku, Turecku a USA), zatímco oligarchové zajišťují radikálům propravicovou "zpravodajskou" alternativu, aby podpořili své politické spojence.

Později začne justice vyšetřovat korupci, nebo přinejmenším začne překážet neústavním zákonům a neústavnímu vládnutí. To vede k útokům radikální pravice na nezávislost justice - a krajní pravice se snaží zpolitizovat justici ve vlastní prospěch.

Závěrečným stádiem demokracie je pak zavírání politických oponentů pravicových radikálů (obvyklými omluvami jsou korupce a terorismus), manipulace ekonomickým postavením voličů v zájmu vlastního politického prospěchu, potlačování voličské účasti, volební podvody a někdy, když špatně odhadnou, jak mnoho smějí podvádět, odmítají uznat volební porážku a řádné a pokojné předání moci politickým oponentům.

Některé z těchto radikálně pravicových vlád profitovalo z rapidního ekonomického růstu, zatímco dobře vzdělané obyvatelstvo zvyšovalo HDP per capita modernizací a využitím přílivu kapitálu. To se zvlášť týká Turecka, v menší míře Polska. Tyto z velké části nezasloužené nebo nestabilní ekonomické úspěchy někdy stabilizují takové ultrapravicové vlády na dost dlouhou dobu, aby jim umožnily rozložit právní stát a založit oligarchii s nezdravým manželstvím pravicových politiků a milionářů.

Problém tu leží v tom, že bez ochrany právního státu a politické pozornosti věnované vznikající střední třídě a také nižší třídě (vzdělání, zdravotnictví, příležitosti, bezpečnost byznysu před faulováním oligarchy) budoucí ekonomický potenciál značně utrpí. Takové státy nakonec začnou ekonomicky stagnovat (podívejte se na neschopnost Ruska vybudovat konkurenceschopný průmysl mimo odvětví výroby zbraní a plynových turbín). Navíc ekonomické úspěchy, které byly zčásti bublinami hrozí kolapsem, což vede k zoufalému úsilí pravicových radikálů podřídit si zbytky demokracie, aby se udrželi u moci.

Tento vzorec je překvapivě univerzální. To čím se jednotlivé státy liší je pouhé pořadí událostí - a způsob, jak pravicoví politici na pár let dosahují úspěchu ekonomické politiky.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2154

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2019