Zimbabwe: Vládní strana krizi v zemi nevyřeší. Potřebuje opozici

26. 6. 2019

Zimbabwe je v krizi. Avšak očekávat, že vláda strany ZANU-PF ji vyřeší, je přinejmenším nepravděpodobné. A spíše je to nemožné, napsal bývalý ministr financí Tendai Bitijune.

Dnes takřka čtyři z pěti Zimbabwanů pouze přežívají v absolutní bídě. V průměru jsou Zimbabwané chudší, než byli při vyhlášení nezávislosti v roce 1980. Neformální zaměstnanost dosahuje 95 %, což je důvod, proč se počet úředníků za poslední dekádu takřka zdvojnásobil a dosáhl 600 000. To je jediné místo, kde může vláda vytvářet místa.

Celé komunity dnes žijí za méně než 35 centů na osobu a den. V praxi to stačí na malý kopeček kukuřice, čtyři listy zeleniny a špetku potravinářského tuku. Máme pro to termín, Tsaona, což znamená žití "z náhody".

Ale krize, které Zimbabwe čelí, není náhoda. Je to kalamita vyvolaná člověkem. Během 39 let nezávislosti ZANU-PF řídila dezintegraci produktivního sektoru ekonomiky. Vedena nekompetencí, chamtivostí a potřebou přežití režimu, strana zcela zničila kdysi kvetoucí ekonomiku.

Za prvé, průmysl zavírá tváří v tvář nepřátelství vládní strany vůči zahraničním investicím. Za druhé, infrastruktura není udržována a nesměřují do ní dodnes žádné investice. Zimbabwe dál spoléhá na hydroelektrárnu Kariba otevřenou v roce 1959 královnou Alžbětou II. Za třetí, páteř zimbabwské ekonomiky byla zlomena, když zemědělský sektor byl politicky redistribuován při špatně naplánované a špatně provedené pozemkové reformě zaměřené nikoliv na posílení občanů, ale na obohacení elit. Za čtvrté, měnová politika se stala nástrojem dalšího obohacování, když slouží obcházení zmíněných problémů a umožňuje elitám další zisk, přičemž inflace dosahuje 500 miliard %.

V dnešní Zimbabwe navzdory bídě elity prosperují díky špatnému vládnutí. Využívají preferenčního přístupu k dolaru, aby se pojistili proti ostatním lokálním, umělým digitálním měnám. Navíc vytvořily kartely schopné zcela kontrolovat import a distribuci paliva přicházejícího do země.

Mezitím armáda a další oblíbení klienti dostávají nabídky těžebních povolení, které jsou pak rozděleny mezi přátele, místní a zahraniční. Nakonec vládní zemědělská politika, případně nazývaná "příkaznické zemědělství", představuje soukromé prasátko v podobě banky s kapitálem 4 miliardy dolarů, které je využíváno k financování kdečeho, od soukromých vozidel až po věna.

Nelze realisticky očekávat, že by ZANU-PF reformovala systém, ze kterého nejen že profituje, ale na němž také závisí její vláda. Budoucí reforma musí zrušit zkorumpovanou politickou ekonomii a současně rozšířit produktivní sektor.

Jediný pokus o vážné reformy za poslední čtyři dekády proběhl za vlády národní jednoty v letech 2009-2013. Za prvé bylo uznáno, že vláda nemůže utratit, co nemá. Za druhé, dolarizovali jsme ekonomiku, čímž jsme zemi zbavili možností pojišťovat se proti inflaci zimbabwské měny. Za třetí, otevřeli jsme ekonomiku a podpořili tím soukromý sektor.

Bez vládnutí a transparence získáme jediné investory - kovboje a oportunistické obchodníky, mafii pod jiným jménem. Bez politické změny a nezbytné vůle zůstane reforma jen prázdným slovem.

Zimbabwe vyžaduje podstatné politické, institucionální a socioekonomické reformy. Aby bylo dosaženo důvěry nutné k posílení produktivního sektoru, země musí získat mechanismus tranzice, který umožní aplikovat odsouhlasené reformy a dosáhnout ekonomické obnovy.

Politický dialog by měl otevřít cestu dlouho očekávaným a velmi potřebným změnám.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2136

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2019