Hamáčkův první aut v dějinách šachu

26. 6. 2019 / Karel Dolejší

Chcete-li jakožto obyčejný smrtelník pochopit logiku jednání předsedy ČSSD Jana Hamáčka, nemáte prakticky šanci. Nejprve se nejmoudřejší vůdce rozhodl podržet v krizi vládu obviněného a trestně stíhaného premiéra, který může zůstat u moci jen za předpokladu, že bude stále více a okatěji porušovat pravidla právního státu a ústavnosti. Ale zároveň se Hamáček obrátil na téhož premiéra s požadavkem, aby v případě nejmenování nového ministra kultury Milošem Zemanem podal na prezidenta ústavní žalobu. - Jenomže Babiš teď Zemana potřebuje čím dál více, ústava neústava. Kdežto Hamáčka brzy už nemusí potřebovat vůbec. S posunem k otevřenému antievropanství se pro něj totiž stává stále přijatelnější otevřená koalice ANO, KSČ(M) a SPD.

Vrabci na střeše si delší čas štěbetají, že ČSSD nečeká v Babišově vládě žádná budoucnost. Variant dalšího postupu přitom není nekonečně mnoho: Čekat, až vláda padne; čekat, až z ní ČSSD při posledním pokusu o záchranu premiéra vyhodí; přejít do opozice a začít se poctivě připravovat na další volby.

Hamáček se však rozhodl pro snahu udržet neudržitelné a požadovat nemožné. Takový politický romantismus člověka, který se aktivně zabývá politikou nejméně 17 let, je, řečeno se Spockem, nesporně fascinující. K úspěchu však nemůže vést ani náhodou.

Podržením stále nepopulárnějšího Babiše při hlasování o nedůvěře vládě si Hamáček definitivně rozhasil zbylé sympatie liberálněji zaměřených voličů. Jeho stranu už zřejmě nikdy volit nebudou. Dokonce ani ze soucitu.

Ale nezískal tím absolutně nic. Až bude z vlády vyštípán - a k tomu dříve či později dojde - příznivci otevřené koalice s extrémisty nenajdou jediný důvod, proč by měli podpořit stranu, která si kdoví proč stále ještě říká sociální demokracie. Do téhle party přece nepatří. Je přežitkem z jiné epochy.

Snad jedinou jistotou je vědomí, že technicky vzato strana růže ani při sebevětší politické negramotnosti svého vedení nedostane záporný počet hlasů.

Když Hamáček oznámil tah na G12, kdo ví, co se mu honilo hlavou. Nemůže přece ani ve snu věřit tomu, že by Babiš právě v tuto pro něj kritickou chvíli šel do konfliktu se Zemanem. A nejmenování nekvalitního kandidáta Šmardy výměnou za podobně problematického Staňka zase veřejnost nemůže chápat jako relevantní důvod, proč se s Babišem rozejít - pokud totiž Lidovému domu nevadily jiné, mnohem horší věci...

Bezděčné výpůjčky z historie Divadla Járy Cimrmana vedou k závěru, že se Hamáček tváří v tvář hrozící katastrofě pokouší zopakovat géniův triumf z olympiády v Londýně v roce 1908 - a nazul si proto proslulé tretry koniášky s hřeby směřujícími dovnitř.

Uvidíme, jak daleko v nich doběhne.

0
Vytisknout
4062

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2019