NYT: Způsobují masové protesty v mnoha zemích světa demokracii, nebo nestabilitu?

27. 6. 2019

 

Je docela lehké dostat lidi do ulic prostřednictvím sociálních sítí. Až to, co má následovat, je složité.


Na základě rozsáhlých protibabišovských protestů v Praze se deník New York Times zamýšlí na pozoruhodným nárůstem demonstrací a protestů po celém světě.

Protesty se konají v Praze, v Kazachstánu, v Hongkongu. V Alžírsku odešel z úřadu v dubnu po masových protestech prezident Buteflika. Súdánský prezident Omar al-Bašír o několik dní později.

Motivy všech těchto protestů jsou různé. Avšak experti poukazují na to, že nárůst protestů je projevem globálního trendu, kdy velké množství obyčejných občanů požaduje, aby se politikové u moci více zodpovídali z toho, co činí.
 

Od roku 2010 dochází k mobilizaci lidí, kteří normálně nebývají mobilizováni: mladí lidé, lidé z etnických menšin a občané autoritářských států.

Globální politické změny vedou k zvýšenému očekávání od obyvatelstva, že by se politikové měli zodpovídat, přestože mezitím na světě autoritářské režimy sílí. Tyto dva trendy jdou proti sobě. Občané také nyní přestávají důvěřovat demokraciím a přestávají spoléhat pouze na volby. Namísto toho vycházejí do ulic. A v důsledku existence sociálních sítí je daleko jednodušší mobilizovat veřejné mínění a zorganizovat masové akce. Jenže takové demonstrace mohou selhat dříve, než dosáhnou svého cíle. To může vyvolat začarovaný kruh protestů a nestability.

Od pádu komunismu si všechny státy říkají demokracie, avšak v bývalém sovětském bloku demokratické reformy všude neproběhly. Militarizované bezpečnostní služby nejsou v těchto státech schopny splnit očekávání městských středních vrstev, že by se politikové měli ze svých činů zodpovídat.

Například v Kazachstánu byly počáteční malé protesty součástí procesu zjišťování, jak si počínat, až se proměnily ve velké protesty.

K protestům také dochází ve Venezuele.

Ovšem protesty, které vznikají prostřednictvím sociálních sítí, jsou zranitelné. Protože jsou decentralizované, hnutí mohou zkolabovat, anebo být absorbována do establishmentu.

V Súdánu například byl prezident Bašir donucen odstoupit, avšak generál, který uchvátil moc po něm, poslal proti demonstrantům vojáky. Desítky lidí byly usmrceny a mnoho jich bylo zbrutalizováno. Podobně to dopadlo v Zimbabwe, kde po protestech, které vedly r. 2017 k pádu Roberta Mugabeho, následoval násilný útlak.

Je docela lehké dostat lidi do ulic prostřednictvím sociálních sítí. Až to, co má následovat, je složité.

Podrobnosti v angličtině ZDE

https://www.nytimes.com/2019/06/25/world/czech-hong-kong-protests.html?smid=nytcore-ios-share

0
Vytisknout
2289

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2019