Dokážeme i po 30 letech opět důrazně říci, že nejsme děti?

11. 10. 2019 / Tomáš Fiala

čas čtení 3 minuty
 

Časopis Reflex přinesl nedávno zprávu, že ekologičtí „aktivisté“ a progresivisté na oslavy tohoto výročí mají v úmyslu pozvat i světoznámou Švédku paní Gretu Thunbergovou. Ve zmíněném článku se objevuje argumentace, že slečna Greta Thunbergová v roce 1989 vůbec ještě nežila a je do značné míry sporné, co by její účast České republice vlastně přinesla.

Já si naopak myslím, že její eventuální účast by byla svým způsobem velmi symbolická. Před třiceti lety vyšli u nás mladí lidé do ulic. Lze říci, že svým způsobem požadovali změnu klimatu. Změnu společenského klimatu, klimatu strachu a určité beznaděje. Požadovali ukončení dosavadní vlády jedné strany, dokonce zakotvené v ústavě, návrat politických i ekonomických svobod. Uvědomovali si, že tehdejší vývoj neměl dobrou perspektivu. Usilovali o lepší budoucnost pro nás všechny.

 

I tehdy se možná někteří lidé na ně dívali kriticky. Někteří se snad domnívali, že ti mladí lidé nemají žádné zkušenosti, ničemu moc nerozumí, moc toho dosud nedokázali, chtějí likvidovat to, co vybudovala generace jejich rodičů. (Tím se samozřejmě nechci v žádném případě dotknout lidí, kteří v době minulého režimu pracovali často za daleko horších podmínek než mnozí z nás nyní. Výsledky jejich práce dodnes užíváme.)

Jeden politik se tehdy dokonce přímo vyjádřil v tom smyslu, že v žádné zemi není možné, aby děti určovaly politický vývoj.

Jako odpověď však zaznělo důrazné skandování: „Nejsme děti. Nejsme děti“.

Chápal jsem to jako podporu demonstrujících studentů a jako projev vůle „dospělých“ se k nim připojit a podílet se na uskutečňování jejich požadavků a ideálů.

Mnohé se od té doby podařilo, něco dosud ne. Ale máme svobodu, a tedy i mnohem více možností kritizovat to, co se nám nelíbí, a především aktivně usilovat o nápravu.

V dnešních dnech opět vycházejí mladí lidé do ulic a demonstrují za zlepšení klimatu. Tentokrát klimatu na celé planetě, proto se také demonstrace konají v řadě zemí a měst.

A opět se ozývají „kritické“ hlasy typu: „Co ti mladí vlastně chtějí? Vždyť spoustě věcí nerozumí a zatím toho moc nedokázali a nevytvořili? To nám má šestnáctiletá slečna diktovat, co máme dělat?“

Budeme slavit 30 let svobody. Svoboda však znamená i odpovědnost. Je všeobecně známý výrok, že svoboda každého by měla končit tam, kde začíná svoboda druhých. Významný ekolog Josef Vavroušek k tomu kdysi dodal. „A měla by končit i tam, kde začíná poškozování životního prostředí“.

Proto si myslím, že eventuální návštěva Grety Thunbergové v České republice by právě letos v listopadu svůj určitý smysl a význam měla.

Za mnohem důležitější ale považuji, jak se zachovají dnešní „dospěli“ lidé. Zda se přidají k těm kritickým hlasům typu „co nám mají co děti nařizovat“ či zda (jako tenkrát) velmi důrazně řeknou:

Ne, nejsme děti. Uvědomujeme si problémy, které mohou nastat. Dosavadní trend vývoje nemá dobrou perspektivu. Děkujeme těm mladým lidem, že nás na to upozorňují. Budeme je podporovat a především sami dělat co nejvíce pro to, aby se klima na naší planetě zlepšovalo. Přijímáme za to odpovědnost. A budeme požadovat přijetí odpovědnosti i od těch, kteří rozhodují, a tedy mohou mnohem více ovlivňovat budoucí vývoj.

Abychom my všichni (i ostatní bytosti) měli lepší budoucnost.

0
Vytisknout
7294

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2019