Ženy na plese
8. 2. 2008 / JIří Šotola
S necudným gestem nesou vypůjčené vlečky a cinkající bižutérii a muže jako přilepené černé šnečky, které si k ránu rozkousnou a vypijí. A vypijí a pak je pošlou spat, neboť...
8. 2. 2008 / JIří Šotola
S necudným gestem nesou vypůjčené vlečky a cinkající bižutérii a muže jako přilepené černé šnečky, které si k ránu rozkousnou a vypijí. A vypijí a pak je pošlou spat, neboť...
4. 2. 2008 / Ernst Jandl
básně tohoto muže jsou k nepotřebě. nejdřív jsem si jednu vetřel do pleše. marně. vzrůst vlasů to nepodpořilo. načež jsem si jednou potřel uhříky. během dvou dnů nabyl...
31. 1. 2008 / Raymond Carver
Moje žena zmizela a s ní i její šaty. Zůstaly po ní dvě nylonové punčochy a kartáč na vlasy, který zapadl pod postel. Rád bych vás upozornil na ty hezky vytvarované nylonky a na pevné, tm...
28. 1. 2008 / Allen Ginsberg
Lízt do prdele je Součást Míru Amerika musí lízt do prdele Matce Zemi Bílí musí lízt do prdele Černým, pro Mír & Radost Jediná Cesta k Míru, lízt do prdele (Houston 24. du...
23. 1. 2008 / Gregory Nunzio Corso
Přišlo ke mně dítě, houpalo oceánem na prutu. Řekl mi, že mu umřela sestra, stáhl jsem mu gatě a dal mu kopanec. Hnal jsem ho ulicemi, nocí své generace a děti při tom jménu radostně poskoči...
22. 1. 2008 / Václav Hrabě
Noviny nevyjdou ve zvláštním vydání, nikdo mi s růžemi nepřijde přát. Pomlčí důstojně klasici svázaní o tom, co brzy už musí se stát. Neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky. V ulicích nebude ...
15. 1. 2008 / Ladislav Puršl
Někde mezi tichem a tichem je natažen vlas. Jen jedné z mnoha žen. Ta žena je čas. A češe si vlasy hřebenem z hvězd. A ty, které vyčeše, už nejdou splést. z knihy Paměť vody. Ma...
14. 1. 2008 / Milan Děžinský
Je tak smutno a šero, i pes loudí o mou přízeň, Jana a Matyáš odjeli do Slezska; hledám, čím bych se zabavil; jako dalších deset tisíc v tomhle městě, čtu si v telefonníc...
11. 1. 2008 / Miloš Doležal
Horní Žandov, 3. 1. 1999, 9.30 hod V noci smrt mě škubala černý hranostaj hryzal do srdce oknem stará hrušeň zírala a šila z proutí střevíce do hrobu. Ještě tu jsem ještě vás vidí...
10. 1. 2008 / Pavel Švanda
Teď přihořívá příliš podrobný čas za zavřenými okny, neboť Jenž jsi tu bydlel, minul jsi nás, abys poodešel do bezmoci, potichu se rýmující s šepty naší noci. Dobrá lid...