Otec v zahradě
27. 3. 2007 / Petr Španger
Kus kouřící hlíny, ploty; za ostnatým drátem: jeho nejmilejší vězení. Jen tak se opřít o hrábě, koruny stromů rozevláté; oblaka, z nichž brzy bude padat kamení. souloživou mlados...
Báseň pro tento den
Bez konce
26. 3. 2007 / Kateřina Komorádová
Bez konce Že po noci přijde den, že ze sněhu nezůstane nic než na chodníku kaluž a že v mlze navždy zmizí sen o jistotách, co nabodly se na nůž v její dlani -- přesto věděl, že do po...
Borovice
23. 3. 2007 / Vladimír Holan
Jak je krásná ta stará borovice vejmutovka na kopci tvého dětství, které jsi dnes zase navštívil.... Pod jejím šuměním vzpomínáš svých mrtvých a přemítáš, kdy dojde na tebe. Pod její...
Nahým a mokrým navrch
22. 3. 2007 / Jan Skácel
Když stáhnou po smrti zajíčka, pověsí na trám kůži naruby obrácenou. Tím nahým a mokrým navrch. Jak deště v říjnu haraší v průvanu zaječí kožka. Ve stohu drtí myš drobnými zoubky ...
■ ■ ■
21. 3. 2007 / Zuzana Gabrišová
napjali její tělo mezi dvě hrušně a vodili od stromu ke stromu dvanáctileté chlapce se zavázanýma očima pak se ptali která sladkost byla největší -- ze sbírky O soli, Větrné...
■ ■ ■
20. 3. 2007 / Josef Palivec
Tvá černočerná tma, ó máti má, mne mámí. Co děláš? Nezvěstná má duše připadá mi. Rci, zda se naleznu? V svou hloubku fárám chvivě a při blikadle snu, jenž hoří zimomřivě, mhou tápu ...
Večer
19. 3. 2007 / Miroslav Válek
Sedí noc a čierne rúcho šije, poľná zver aj vtáky dávno spia. Padá hustý dážď, dážď bez melanchólie, z povinnosti padá na zem dážď. Letí havran ponad pusté lesy, v pustom ...
Bez názvu
16. 3. 2007
Anonym, který vylepuje své básně po nárožích Hradce Králové jen ty jsi dokázala rozsvítit srdce zhasnout světla dát slovům smysl myšlení volnost z tónů udělat melodii a melodii dát ...
Zima
15. 3. 2007 / Jana Štroblová
Sníh mladý šiml než v klidu spočine pobíhá podzimem a dupe do rzi Kosti skal Běl a rez Už ani oči ne jen sluch nás vede po krajině s torzy A měsíc prosinec kdesi v horác...
Myš
14. 3. 2007 / Emanuel Frynta
Znám v parku myš, tak jak mě vidí, obyčejně se rozbrečí: "Vy pořád myslíte, vy lid, že svět je jenom člověčí!" Tak jí dám vždycky kousek párku a čtu jí Paní Komyšarku. A ona se ...