Kauza Venona: Dekódované sovětské depeše usvědčují Rosenbergovy ze špionáže

23. 6. 2021

čas čtení 5 minut
Americké vyšetřování, které vedlo k usvědčení a odsouzení manželů Rosenbergových, bylo založeno na zachycených sovětských depeších, které oba manžele identifikují jako jaderné špiony.


K tomu: 


Julius Rosenberg nepředal Rusům atomovou bombu a Ethel Rosenbergová byla popravena za to, že byla manželka

Tento zdroj naopak uvádí, že z  tzv. Venona Papers vyplývá, že zatímco byl Rosenberg pro Sověty vojensko-průmyslovým špionem, neposkytl jaderné informace, protože jim nerozuměl. Z Venona Papers také vyplývá, že Ethel Rosenbergová vůbec špionkou nebyla. Naopak velmi aktivní jako špioni byli David Greenglas a jeho manželka Ruth.

PS. K níže uvedené poznámce od Karla Dolejšího. Výše uvedené informace jsou především z knihy Anny Sebba o Ethel Rosenbergové. Článek v Guardianu netvrdí, že Julius Rosenberg nebyl prosovětský špion, ale - a z řady zdrojů to vtyplývá - že Rusům atomovou technologii nepředal, protože věci technicky nerozuměl. Ne, že by jí předat nechtěl, ale posílal nesmysly. Venona Papers neobsahují žádné kódy pro Ethel Rosenbergovou, jaké obsahují pro skutečné špiony Rosenberga a Greenglassovi. Článek v Guardianu netvrdí, že prvním špionem byl Greenglas, je klidně možné, že ho naverboval Julius Rosenberg. Uvádí jen, stejně jako kniha Sebbové, že Greenglass sobě a manželce zachránil život, protože Rosenbergovy udal, kdežto Rosenbergovi kohokoliv udat odmítli.(JČ)


Pozn. KD: Kdyby Ethel Rosenbergová nebyla sovětskou špionkou, neexistoval by vůbec žádný důvod, proč by se o ní sovětské materiály z programu Venona kdekoliv zmiňovaly. Greenglass byl naverbován Rosenbergem, stal se součástí jím řízené zpravodajské sítě - a hovořit o tom, že "Greenglass sice ano, ale Rosenberg ne", proto nedává naprosto žádný smysl. Rosenberg, který Greenglasse řídil, nesl hlavní odpovědnost za všechno, co Greenglass udělal. Proto dostal R. vyšší trest než G. - Bohužel jsme opakovaně svědky toho, že britský Guardian v oblasti bezpečnostní problematiky publikuje mimořádně nekvalitní texty, které sice zřejmě komusi potvrzují jeho apriorní ideologické názory, ale prestiž listu jimi velmi trpí - ať už se to týkalo bizarní debaty o WikiLeaks, ještě bizarnější argumentace kolem britského programu Trident, nesmyslů kolem nedávného zveřejnění tzv. Integrated Review britské vlády nebo nyní kauzy Rosenbergových, ze kterých někteří potřebují neustále vyrábět mučedníky, vem kde vem. 

Existují ovšem i zastánci názoru, že Země je "ve skutečnosti" placatá, a je otázkou, nakolik by měli být ve veřejném prostoru slyšeni. Vědecký konsensus je nicméně někde úplně jinde. Podobně mohou existovat jednotlivci tvrdící, že z materiálů programu Venona vyplývá něco, co 99,99 % zpravodajské komunity a jejích analytiků v těchto materiálech nevidí, a naopak nevyplývá z nich to, co tam experti vidí. To je případ "autoritativních" názorů publikovaných Guardianem v kauze Rosenbergových, o jejichž vině panují dokonce daleko menší pochybnosti, než např. o aktivním spojení Edwarda Snowdena s ruskou zpravodajskou službou. 

K tomu: Americká vláda v roce 1995 odtajnila přepisy 49 zachycených zpráv sovětských zpravodajských agentur ze 40. let, které odhalují, že vyšetřování FBI bylo založeno na tajných důkazech nikdy nezmíněných během oficiálního procesu (kde se stalo hlavním faktorem svědectví Rosenbergem naverbovaného švagra Davida Greenglasse, jenž osobně odcizil předmětné jaderné materiály, o které Sovětům šlo - pozn. KD).

Zprávy byly zachyceny a analyzovány v rámci tajného dešifrovacího programu zvaného Venona, který byl zahájen během 2. světové války a vedl k tomu, že FBI pronikla do rozsáhlých sovětských špionážních struktur zaměřených na krádeže americké jaderné technologie. Zprávy byly utajovány kvůli tomu, že si vláda nepřála odhalit program Venona.

Venona zahájená v roce 1943 armádní zpravodajskou službou a později řízená NSA luštila úspěšně sovětské diplomatické a zpravodajské kódy až do chvíle, kdy byl program prozrazen, patrně slavným britským dvojitým agentem Kimem Philbym. K tomu došlo někdy kolem roku 1949.

Celé dekády po procesu s Rosenbergovými byla americká vláda kritizována kvůli rozhodnutí žádat trest smrti pro rodiče dvou malých hochů a za to, že případ byl údajně založen na pochybných důkazech. Po léta synové Rosenbergových vedli rozhořčený boj proti FBI, s cílem získat informace, o nichž doufali, že dokáží, že jejich rodiče se stali obětí zpravodajské hry.

V důsledku utajování programu Venona stíhání Rosenbergových a další špionážní případy poválečné doby používaly jen důkazy získatelné jinými prostředky. To stačilo.

Ve skutečnosti bylo známo i krycí jméno Julia Rosenberga, "Liberál".

Jeho řídící důstojníci v čele s Leonidem Kvasnikovem z KGB, který měl na starosti sovětskou atomovou špionáž v USA, používali toto kódové jméno ve zprávách odesílaných do Moskvy. Jedna ze zpráv např. žádá o odeslání filmů do fotoaparátu Leica pro Rosenberga, aby mohl vyfotit tajné materiály.

V materiálech KGB byl Julius Rosenberg zmiňován často, kdežto jeho žena Ethel jen jednou nebo dvakrát.

Po odtajnění zpráv z Venony synové Rosenbergových nereagovali na telefonáty s žádostí o vyjádření.

Identita některých sovětských atomových špionů nebyla však nikdy odhalena.

Projekt Venona pokračoval až do 80. let, kdy se NSA rozhodla, že sovětští špioni zmiňovaní v zachycených depeších už musejí být buď příliš staří, nebo mrtví.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
2388

Diskuse

Obsah vydání | 29. 6. 2021