Íránská hrozba může posílit ázerbájdžánsko-izraelské vztahy

18. 10. 2021

čas čtení 6 minut
  • Demonstrace síly na íránské hranici zřejmě povede Baku jedině k posílení vztahů s Izraelem. 

Íránsko-ázerbájdžánské vztahy v poslední době procházejí těžkým obdobím. Obě strany chovají vážné důvody k znepokojení a přejí si, aby se věci vyřešily, napsal Meir Javedanfar.

Írán by mohl řešit různé nesrovnalosti ve vztahu s Ázerbájdžánem diplomatickou cestou. Koneckonců obě země mají plné diplomatické vztahy, což zahrnuje plně funkční velvyslanectví a velvyslance na území toho druhého. Navíc i ajatolláh Alí Chameneí má vlastního zástupce na ázerbájdžánské půdě.

Nicméně islámská republika se místo toho rozhodla pro demonstraci síly. Íránská armáda a Revoluční gardy pořádaly od 1. října týdenní vojenské cvičení na íránsko-ázerbájdžánské hranici. Aby věci ještě zhoršili, íránští představitelé během manévrů vydali několik varování adresovaných ázerbájdžánskému režimu a jeho vedení. Příklady zahrnují Mohammada Pakpúra, velitele pozemních sil Revolučních gard, který 30. září nepřímo varoval Ázerbájdžán, že Írán nebude "tolerovat sousední země pod vlivem třetích zemí [tj. Izraele]". Pak 3. října nejmocnější muž Íránu, nejvyšší vůdce Chameneí, varoval ázerbájdžánské vedení, že "ti kdo kopají jámu pro své bratry do ní první spadnou". Jáma, o níž mluví, jsou zřejmě ázerbájdžánské vztahy s Izraelem, zejména ve vojenské oblasti. Je však možné, že Chameneí hovořil také o vztazích s Tureckem.

Pomýlené íránské rozhodnutí varovat Ázerbájdžán vojenskými manévry a hrozbami se zřejmě vymstí. Azerové se sotva distancují od Izraelců a dokonce to může vést k užší vojenské spolupráci mezi oběma zeměmi.

Byla to především vlastní íránská politika, co sehrálo významnou roli při vzájemném sbližování Ázerbájdžánu a Izraele. Od získání nezávislosti v roce 1991 si Ázerbájdžán, který je sekulárním státem s šíitskou většinou, přál zlepšit vztahy se Západem. Mělo to různé důvody, ale především touhu oslabit ruský vliv a vměšování. Ázerbájdžán chtěl také západní technologii a investice do své ropné ekonomiky, stejně jako moderní západní zbraně. To se zvlášť týká řady porážek, které počátkem 90. let utrpěl od Arménie.

Krátce po vyhlášení ázerbájdžánské nezávislosti íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Chameneí spustil snahy o posílení vlivu v Ázerbájdžánu. Většinou se to dělo vysíláním v Íránu vyškolených azerských studentů teologie a misionářů. Časem se Írán pokoušel propagovat náboženská sdělení svými televizemi, jako je Sahar TV. Ta vysílá náboženský, antisekulární a protizápadní programy v [turkické] ázerbájdžánštině do Republiky Ázerbájdžán. Stanice je dále známa tím, že občas vysílá i programy zaměřené výslovně proti azerskému režimu.

To azerské vedení hluboce znepokojuje, protože chce udržet svou zemi sekulární. Ačkoliv Ázerbájdžán je autokracií, je třeba předpokládat, že ve věci sekularismu má režim podporu většiny obyvatelstva. Je tomu tak proto, že Ázerbájdžánci žili po dekády v sovětském ateistickém režimu, už od roku 1917. Ve výsledku je většina populace sekulární. Kromě toho většina Ázerbájdžánců byla svědkem škod, které Íránu způsobil jeho náboženský systém vlády nejvyššího zákonodárce, zejména v ekonomice a ve vztahu k mezinárodnímu postavení. Je nepravděpodobné, že by si ve své zemi přáli totéž.

Pak je tu íránská podpora Arménii. V první válce o sporné území Náhorního Karabachu, i když také podporoval postoj Ázerbájdžánu, Írán poskytl potraviny a ekonomickou pomoc Arménii. Po válce Írán pokračoval v obchodu s Arménií. Zahrnovalo to i oblasti, kterých se Arménie zmocnila na Ázerbájdžánu během konfliktu v letech 1990-1992. Z pohledu azerského vedení Írán zajišťoval ekonomický provoz na územích okupovaných Arménií. To azerské vedení velmi hněvalo.

Aby vyvážili to, co považovali za íránskou podporu Arménii, Azerové zlepšili své vztahy s íránským nepřítelem Izraelem. Navázáním vztahů s Izraelem se Ázerbájdžán snažil dosáhnout i dalších cílů, včetně nákupu sofistikovaných izraelských zbraní. Doufal také, že tímto způsobem získá lepší přístup do Washingtonu, což je pro něj velmi důležité, když se snaží vyvážit ruský vliv. Celé to mělo i ekonomický rozměr a od té doby je Ázerbájdžán jedním z hlavních izraelských dodavatelů ropy.

Nicméně v průběhu let ázerbájdžánská motivace zlepšovat vztahy s Izraelem sílila právě kvůli pokračujícímu zasahování Íránu do vnitřních záležitostí. Příklady zahrnují fatvu ajatolláha Fazila Lankaraního působícího v Íránu z roku 2006. Povolila zabití dvou azerských spisovatelů, kteří sepsali materiál považovaný za urážku proroka Muhammada. Jedním z nich byl Rafík Taki, vášnivý kritik politického islámu, zabitý v listopadu 2011. Ve stejném roce několik íránských kleriků vyjádřilo nesouhlas s rozhodnutím Ázerbájdžánu zakázat ve školách závoje. O rok později Ázerbájdžán zastavil pokus zabít dva Izraelce pracující pro židovskou školu v Baku, jeho stopy vedly do Íránu. Vztahy se dále zhoršily v roce 2018, když Ázerbájdžán obvinil 18 mužů z přípravy státního převratu v íránské režii. Írán jakékoliv spojení s obviněnými popřel.

Také ázerbájdžánský režim Írán provokoval. Například umožnil na svém území působení skupin, které vyzývají k nezávislosti azerských provincií na severozápadě Íránu.

Nicméně Ázerbájdžán je vojensky a ekonomicky menší než Írán. Jeho vztahy s Izraelem, které Írán štvou, byly zčásti navázány kvůli hrozbě pociťované ze strany íránského režimu. Írán chce, aby se Ázerbájdžán od Izraele distancoval, ale jeho nedávné předvádění svalů pravděpodobně jedině posune Ázerbájdžán opačným směrem, blíže k Izraeli.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
6599

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2021