Ty, Vy, oni...

8. 7. 2022 / Fabiano Golgo

čas čtení 7 minut
 

Richardovi bylo teprve 21 let, ale rozčílilo ho, když starší paní pracující v jidelně použila pro jeho oslovení výraz "ty". "Lidé v Praze jsou velmi nezdvořilí," protestoval tento Slovák. Psal se rok 1997 a on byl v létě v Česku za prací, než se vrátil, aby pokračoval ve studiu etnografie na univerzitě v Nitře. Ať už byly kořeny jeho očekávání, že ho starší žena osloví slovem "Vy", jakékoli - možná je jako Slovák tradičnější, nebo dokonce konzervativnější; možná s tím souviselo to, že pochází z malého města (Dubnica nad Váhom) -, podstatné je, že se v jeho mysli dopustila hluboké neúcty. Několik dní si nevěřícně stěžoval, že se k němu někdo takhle chová.

 

Otázka, jak bychom se měli vyjadřovat k osobám s fluidní nebo transsexuální sexualitou, se stala jedním z hlavních obětních beránků, které živí krajní pravice, a dokonce i průměrní občané mají pocit, že politicky korektní očekávání, že bychom měli akceptovat jejich potřeby, je příliš. Spor o to, zda mají být transsexuální ženy (osoby, které se narodily s mužskými pohlavními orgány a nakonec přešly na ženskou anatomii) akceptovány jako sportovkyně v ženských sportech, vedl ke "zrušení" takových celebrit, jako je autorka Harryho Pottera J. K. Rowlingsová, česká tenisová superstar Martina Navrátilová, zpěvačka a herečka Bette Midlerová, zpěvačka Macy Grayová a další.

Povrchním přístupem k problematice, uzurpováním si hlubokého, závažného, intimního, bolestného a osobního problému pro politické body, populisté rozdmýchávají hněv obyčejných lidí, kteří přirozeně cítí odpor tváří v tvář sexuálním aférám druhých a proměnám těla, v které se narodili, aniž by je potřebovali. Profitují z toho, jak snadno přimějí lidi, aby nesouhlasili s něčím, co na první pohled vypadá jako rozmar nebo extrém, a tudíž není hodno ochranářské legislativy nebo dokonce uctivého jazyka.

Často matoucí očekávání různých sexuálních identit, které se v tomto století vynořily z úkrytu, do něhož je společnost odsuzovala, v mnohých vyvolávají averzi, neboť nepovažují za rozumné očekávat, že se budou znovu učit, jak někoho oslovovat. Nejenže mají problém s oslovením ženy, která se narodila s mužskými orgány, jako "ona", nebo muže, který se narodil s ženským tělem, jako "on", ale ještě rozšířenější je, když dotyčný chce, aby se místo zájmena on nebo ona používalo zájmeno oni.

Ano, já sám jsem měl jako homosexuál problém pochopit všechna nová písmena, která byla přidána komunitě, jež je v současnosti známá jako LGBTQAI+ (a další varianty v závislosti na médiu nebo zemi). A přemýšlel jsem, co přesně by mělo být důvodem, proč bych měl být já, homosexuální muž, řazen do jedné skupiny s transsexuálem, asexuálem nebo dokonce lesbičkou, které mají jako ženy výrazně odlišnou životní perspektivu a potřeby než já. Dokud jsem nepochopil, že důvodem, proč se k homosexuálům přidávají také bisexuálové, queers (ne vždy jednoduché pojetí identity, které je třeba vysvětlit), intersexuálové, dokonce i mnohé variace ve světě trans, je skutečnost, že jsme neheterosexuální. A že heterosexuální svět po tisíciletí prosazoval genderismus, který diskriminuje všechny ostatní formy sexuální identity.

V podstatě, ostrakizovaný  mužskými heterosexuály, ale  i heterosexuálkami obecně, je po staletí každý, kdo není striktně heterosexuální. Je terčem předsudků a často i pronásledování. Život a potřeby homosexuála jsou v podstatě jen zřídka stejné jako život a potřeby bisexuála nebo transsexuálky, ačkoli všichni jsou tak či onak menšinou diskriminovanou na základě sexuality. Dokonce bych připojil i písmeno pro ženy, protože ty jsou největším terčem odvěkých mužských šovinistických předsudků, nucených k sexuální podřízenosti na většině planety a v myslích většiny mužů na Zemi.

Ale pokud jde o otázku, jak někoho oslovovat, je to jako Richardův problém se starší dámou. Ona nevěděla, že ho uráží. Měla na výběr, zda mu splní jeho přání, ať už by jí připadalo jakkoli směšné, mohla pochopit jeho kulturní zázemí, které ho k tomuto přání vedlo, nebo mu mohla odmítnout vyhovět a raději ho nechat, aby se ještě nějakou dobu potom cítil uražený.

Má cenu vést kulturní válku kvůli tomu, že nám očekávání druhých ohledně toho, jak je oslovujeme, připadá směšné? Nemá život mnohem důležitější a zásadnější problémy, kterým bychom měli věnovat svou energii? Co je to za pocit, že máme právo vnucovat ostatním svá vlastní očekávání? (Otázka platná pro obě strany tohoto problému...)

"Ty jsi ten, kdo to dělá. V občanském zákoníku není zakódováno, že by se o starším člověku nebo o někom, s kým nemáte osobní vztah, mělo mluvit pomocí slova "Vy". Téměř univerzální je používání "Vy" jako projevu úcty. Kdykoli někdo toto nepsané společenské pravidlo poruší, lidé se na pachatele nerespektování tohoto neviditelného zákona etikety mračí.

Mám v rodině transsexuála. Často si pletu zájmena, když o něm mluvím. Ale on říká, že na tom nezáleží, že ví, že to nemyslím s neúctou, když používám zájmeno "ona" nebo dokonce jeho ženské rodné jméno. Problém je, když se někdo cítí být oprávněn rozhodovat o tom, jak bude někdo jiný očekávat, že se o něm bude mluvit. Je to jen otázka sociální inteligence. Často se setkáváme s větším dodržováním pravidel etikety - tedy společenského respektu - u lidí s vyšším vzděláním a/nebo s vyšší ekonomickou úrovní. Částečně proto, že ve společenském prostředí, kde má člověk uspokojivé postavení, má tendenci respektovat jeho pravidla a meze, a částečně proto, že ti, kdo jsou chytří, vědí, které bitvy vést, a neplýtvají energií na společensky nesourodé akce. K evoluci došlo díky kompromisům a spolupráci mezi lidmi, kteří se mezi sebou lišili, ale našli společnou řeč, aby zlepšili svou životní úroveň.

Žijeme v sebedestruktivní době, kdy se jedna strana snaží zlikvidovat tu druhou. Tento recept vede ke zpátečnictví. Bez ohledu na to, jak záhadné jsou nové sexuální identity či jak obtížné se může zdát přizpůsobit náš slovník a vnímání, aby se přizpůsobily a učinily méně bolestivým už tak úžasně obtížný, bolestivý a komplikovaný život, který mají lidé s poruchou identity, ti, kteří jsou dostatečně civilizovaní a chytří, chápou, jak obohacující pro společnost je přizpůsobení všech jejích členů tím nejlepším možným způsobem.

 Politická korektnost je jako etiketa: jejím základem je uctivý kompromis s přizpůsobením se druhým.

2
Vytisknout
7356

Diskuse

Obsah vydání | 12. 7. 2022