Rusko bude muset ukázat, co pro něj znamená kompromis

20. 10. 2022 / Karl Seeley

čas čtení 4 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Článek Daniela Veselého, “Schyluje se skutečně k porážce Ruska na Ukrajině?” může sloužit příkladem důležitosti nejen mluvit o kompromisu, ale taky mít ponětí obsahu možného kompromisu. Jako snad každý, nefandím jadernou válku, a souhlasím, že nemůžeme vyloučit ruský jaderný útok buď na Ukrajině nebo méně pravděpodobně někdy na západě. A připustím, že případný nástupce Putina může klidně být horší protivník než Putin, zatvrzelejší zastánce ruské výjimečnosti a shnilosti západu. Nechápu ale, co si pan Veselý představuje pod pojmem “průlom v diplomatických jednáních.”

Cituje Washington Post, že “američtí představitelé … nevěří v jednoznačné vítězství ani jedné strany. Tito činitelé zároveň vyloučili, že by Ukrajinu tlačili k jednacímu stolu”. Z toho pan Veselý vyvozuje, že “Bílému domu tedy zjevně vyhovuje dlouhá opotřebovávací válka na Ukrajině, jejímž cílem je sražení Ruska na kolena, nehledě na možné katastrofické následky. Pokud se však o navázání diplomatických jednání dříve nebo později nepokusíme, budeme dál nezodpovědně stoupat po eskalačním žebříku, na jehož konci je terminální jaderná válka.”

Nu, dobrá. Měli bychom se pokusit o navázání diplomatických jednání, měli bychom hledat nějaký kompromis.

V zásadě je to správné. Musíme vždy dávat pozor na možnost kompromisu, který je lepší než další úsilí za nejisté dosažení maximálního vítězství.

Háček je vždy v tom, jaký bude konkrétní obsah toho kompromisu, a jak k němu dostaneme.

Pan Veselý píše, “V úterý šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov prohlásil, že Rusko je otevřené rozhovorům se Spojenými státy, pokud přijdou se seriózní nabídkou jednání. Avšak USA Lavrovův komentář odmítly, jelikož jej nepovažují za „konstruktivní a legitimní“ nabídku. Nikdy nezjistíme, zda byla Lavrovova poznámka „konstruktivní a legitimní“, či falešnou vábničkou, protože jsme ji okamžitě smetli ze stolu.”

Ale Lavrov přece žádnou nabídku nepředložil. Jen prohlásil, že Rusko je otevřeno seriózní nabídce jednání, ale žádnou seriózní nabídku nedostal (slovy citovaného článku z Reutersu, “had yet to receive any serious proposal to negotiate”).

Co přesně očekávají Rusové?

Ukrajinská vyjednávací východiska jsou už známá: územní celistvost v hranicích z r. 1991, repatriace unesených Ukrajinců, a reparace Rusy napáchaných škod.

Americká pozice je také známá: podporujeme Ukrajinu (zatím).

Pokud je to naše věc a ne věc Ukrajinců, je to i naše nabídka. Pokud Rusko chce něco jiného, je na nich, nikoli na USA nebo Ukrajině, vyjasnit, co by si představovali jako vzájemně přijatelné řešení konfliktu.

Lavrov chce, aby Ukrajina, s podporou jejích spojenců, vyjednávala sama se sebou, aby ustoupila před ruskou agresí mimo rámec formálních jednání.

Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby konec války nepřinesl Ukrajině všechno, co chce. Reparace budou těžkým oříškem. Možná Ukrajina nakonec nechá Krym Rusku, možné jsou jiné kompromisy. Ale takové rozuzlení nelze najít, pokud Moskva nepřijde se svou nabídkou. Bude žádat mezinárodní uznání anexe Chersonu, Zaporožje, Doněcku, a Luhansku, i když v prvních třech z těch čtyř oblastí jsou velké plochy, jež už nekontroluje, když dokonce v Luhansku Ukrajina klepe na dveře? Byla by to “seriózní nabídka jednání” ze strany Ruska? Nevím, ale byla by to alespoň konkrétní nabídka a mohli bychom diskutovat klady a zápory (nebo spíše by mohla klady a zápory diskutovat Ukrajina).

Samozřejmě hrozba jaderné války není žádná legrace, ale nevidím zřetelně, jak to mění situaci. Souhlas s jaderným vydíráním má své nemalé náklady. Je zřejmé, že USA (a asi též Velká Británie a Francie) vyjádřily Kremlu rozsah možných odpovědí na ruské použití jaderné zbraně, a předpokládám, že tyto odpovědi, i když ne nutně jaderné povahy, jsou samy o sobě pro Rusko a jeho armádu dostatečně odstrašující, že by je žádný příčetný člověk neriskoval.

Z toho vyplývá, že pokud lídři v Kremlu – buď Putin nebo jeho nástupce – mají pouze drobet rozumu, neuchýlí se k jadernému útoku.

A pokud ani to potřebné minimum rozumu nemají, nemá cenu řídit se podle úvah o tom, jak by se choval rozumný, racionální protějšek.

Kompromis je veledůležitý princip. Ale volání po kompromisu je bezcenné bez naznačení, jaký kompromis bychom si představili jako rozumný, snesitelný, a dostupný.

Pan Veselý by měl to chápat.

2
Vytisknout
5311

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2022