Konkurz na ministra, který by neměl problémy s orgány trestního řízení

20. 10. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 6 minut
Nejméně trojnásobný, spíše čtyřnásobný bypass pro celou českou společnost

Proč se v ČR musí pořád CHODIT NA ÚŘADY? On neexistuje internet?

Hlášení rozhlasu: „Znovu opakuji, kdo ještě nebol ministrom, něch sa prihlásí u súdruha Žinčicu…“ (Milan Lasica a Juraj Satinský v televizním pořadu „Hovory H“ u Miroslava Horníčka“, 1967)

Tak už zase jeden ministr byl nachystán, ustrojen, vyčištěn, upraven, vyžehlen… Nevyšel post primátora Brna, a tak holt nějaký flíček se musel najít. Jenže, problém. Představte si tu hrůzu:

Již vycházíte z kanceláře do služebního vozu směr Lány (celou noc jste se učil, co je to biomasa apod., jelikož Vás čeká zkoušení a test u pana prezidenta), celá rodina pláče, mává, pěstičky a ejhle:

 

Policie ve dveřích – zase něco – byty, byty, byty… Vždyť se to takto dělá všude, kdo to na mne narafičil? A my zase sledujeme problém v té stále se zmenšující partě politiků. Tentokrát zase u lidovců: Média spekulují a politické šachy opět začínají:

Jan Bartošek možná půjde na MPSV (nic o resortu neví, pan Jurečka však také ne), Jurečka na MŽP, paní Jelínková v létě odmítla post ministryně MPSV, jenže mezitím ji zase nevyšel Senát, a tak možná… Jenže bude průrazná? Samé otázky pro politiky v uzamčených jednacích kancelářích.

A co na to občan, zeptal by se moderátor Otakar Černý v legendárním televizním, diskusním pořadu „devadesátek“ - „Co týden dal?“

Nic, jen tupě, vysíleně zírá, mezi zaškrtáváním slev v barevných novinách supermarketů, kam se ráno „moji“ klienti vydávají - jak jeskynní lovci za potravou. Dámy a pánové, to opravdu již není v těch Vašich politických smečkách nikdo, kdo nekšeftuje s Krejčířem, nenechá se řídit nesvéprávným člověkem, nešňupá koks dnem i nocí, nebere provize za byty, nepodvádí při psaní diplomových prací, případně neodkloňuje moc okatě majetky do teplých krajin nebo nemá třeba 80 nemovitostí a neoptimalizuje tak okatě miliardové majetky v daňových rájích?

Až má člověk pocit, že to vypadá sportovní terminologií na ručník do ringu v celých politických Čechách. Potřebujeme nutně někoho na hostování, třeba z politické Skandinávie. Kdyby to šlo jako ve fotbale, byl bych všemi deseti pro.

Leč lid prostý jíst občas musí a úřední život třeba na Úřadu práce ČR nezastavíš, ani když Marek Benda rozehrává své hry na tolika šachovnicích, až se do toho sám zamotal. Stále ty samé úřední triky v těchto institucích:

Nové formuláře – moc nepomohly, odměny v řádech tisícikorun pro ženy v referentských pozicích – nic, nikdo se tam nehrne za 22 000 hrubého v Praze – jaké to překvapení? Nastartování nového (paralelního) informačního systému s krásným jménem „Jenda“ - vedle předraženého OK systému, který je však vlastně nepoužitelný – opět zklamání, tedy kromě všech lidí kolem IT služeb a jejich odměn …

A teď další nápad:

Změníme úřední hodiny. Takže už můžete, vážení občané, od 24. 10. 2022 všechno  ohledně příspěvku na bydlení, kam Vás neustále zve premiér Petr Fiala společně s Marianem Jurečkou, vyřídit přímo na kontaktních pracovištích Úřadů práce  místo během  čtyř dnů jen během dvou (v pondělí, ve středu). Úterý a čtvrtky pro veřejnost zmizely – prý, aby bylo dost lidí na zpracování žádostí.

(Pozn. JČ: A proč se, sakra musí v ČR pořád chodit na úřady? On neexistuje internet?)

Nikdo však politikům v našem Kocourkově neprozradil, že primární problém není v příliš dlouhých úředních hodinách a málo času na zpracování, ale v nedostatku úředníků. A to nevyřešíte dalšími letáky, novými formuláři ani úpravou hodin pro veřejnost.

Je přeci jasné, že na zpracování žádostí nemohou být ženy za přepážkou – řezník také „nebourá maso“ a zároveň neprodává. A hlavně - Ti , co nepřijdou v úterý a čtvrtek, přijdou v pondělí a středu. A neuvěřitelný pan Marian Jurečka prohlásí v televizi tuto větu, která i mne odtrhla od zatrhávání „tatranek v akci“ :

„Důležité je dobře manažerovat fronty a tím 'vybypásovat' úřady práce“. Takže se hledá manažer přes fronty na ÚP ČR (krásná pracovní pozice, tu by ani Havel ve svých absurdních dramatech nevymyslel), které budou obtočeny kolem dokola úřadů a kde se čiperný důchodce (případně důchodkyně) bude mít, co klackem ohánět.

Tentokrát však již nestojíme frontu na banány – těch jsme se díky Bohu zbavili. Ty fronty však máme zase nové (kapitalistické), dokonce se vytáhla v rodinách i stará, oprášená křesílka po otcích a dědech ze sklepa, když čekal frontu za normalizace na novou pračku nebo barevnou televizi. Třeba na dotaci pro nízkonákladové kotle, kde sedí obyvatelstvo i tři dny a noci před městským úřadem, aby podali žádost včas nebo kratší fronta (zatím) třeba na příspěvek na bydlení. Vzpomínám, jak můj otec musel v roce 1973 jet vlakem pro nový trabant stát frontu z Příbrami až do Košic, prostě tam zrovna byly k dostání...

Tak do front, přátelé a už nemusíte mít termosku s kávou a čajem, hodný úředník Vám ze samé dobroty uvaří čaj do varných konvic – pan starosta to prý nařídil, péče o občany na prvém místě…

A ještě k obohacení českého jazyka, jímž pan Jurečka obohatil politický slovník: „VYBYPÁSSOVAT“. Konečně jsem pochopil kandidatura pana Jan Pirka do Senátu. Tzv. přemostění málo průchodné koronární tepny české politiky a posílení zásobování srdečního svalu kyslíkem, čímž se může snížit nebezpečí srdečního infarktu české společnosti, to je vysoce akutní problém dneška. To se pan slovutný profesor ještě hodně zapotí.

Ono se totiž v dějinách vše vrací: „Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška“, jak přesně pojmenoval slovinský filosof Slavoj Žižek jednu ze svých knih.

1
Vytisknout
6072

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2022