17. 1. 2024
Izrael se na takovou eskalaci netěší, navzdory tomu, co tvrdí někteří vědátoři. Současná izraelská ofenzíva v Gaze je složitá, náročná na zdroje a stále ještě zdaleka neskončila, a schopnost země vést válku na dvou frontách je v reálném světě omezena. Hizballáh dal navzdory všemu svému chvástání jasně najevo, že nezahájí rozsáhlé nepřátelské akce – alespoň prozatím. To však neznamená, že k další válce mezi Izraelem a Hizballáhem nedojde. Právě naopak, Izrael a Hizballáh neúprosně směřují ke konfliktu, a to přinejmenším ze dvou důvodů.
První důvod je ekonomický. Teroristická kampaň Hamásu ze 7. října vedla k masovému vysídlení asi 200 000 občanů z jižního Izraele. Méně medializovaný, ale stejně významný byl paralelní exodus více než 60 000 obyvatel severu Izraele, kteří – ze strachu z možnosti podobného útoku Hizballáhu – uprchli z měst a komunit na Golanech a v Galileji. V důsledku toho se život v severní třetině země zastavil a společenské, ekonomické a strategické náklady této paralýzy neustále narůstají.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu řekl vyslanci Bidenovy administrativy Amosi Hochsteinovi, že umožnit obyvatelům severu "vrátit se do svých domovů a žít v bezpečí" je prvořadým imperativem – a takovým, který vyžaduje zásadní změnu současného strategického statu quo na severní hranici země. "Nepřestaneme, dokud nebude tohoto cíle dosaženo," objasnil Netanjahu.
Zda toho lze dosáhnout diplomaticky, je přinejlepším nejisté, protože by to vyžadovalo zásadní revizi převládající rovnováhy sil mezi oběma stranami. Je užitečné si připomenout, že poslední konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006 skončil rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1701, která zřídila demilitarizovanou zónu v jižním Libanonu. Nicméně v následujících letech se militanti Hizballáhu neustále přibližovali k hranicím s Izraelem a zřizovali postavení, odkud nyní mohou ohrožovat komunity na severu Izraele.
Aby se tedy Izrael mohl vrátit domů a obnovit alespoň zdání normálnosti, musí na jihu Libanonu zřídit (a pak prosadit) novou nárazníkovou zónu. To však vyžaduje vytlačení Hizballáhu od hranic – což je něco, co prostě není proveditelné bez seriózní a trvalé síly zbraní.
Druhý důvod, proč Hizballáh a Izrael směřují k válce, je strategický. 7. říjen odhalil aroganci izraelského bezpečnostního establishmentu, který v posledních letech dospěl k přesvědčení, že palestinské teroristické skupiny jsou odstrašeny izraelskou technologickou převahou a že Palestinci se umírňují v důsledku rostoucí ekonomické prosperity. Po ofenzívě Hamásu se tyto omyly obnažily a izraelští politici nyní tíhnou k novému bezpečnostnímu konceptu, který se silně opírá o preventivní obranu.
Tato změna orientace má pak hluboké důsledky pro to, jak Jeruzalém pohlíží na hrozbu představovanou Hizballáhem – a na to, co je připraven s tím udělat. Až dosud se Izrael takticky zaměřoval na rostoucí zásoby pokročilých zbraní milice (včetně 150 000 nebo více raket země-země, které jsou skladovány na mnoha místech v jižním Libanonu). Učinil tak prostřednictvím toho, co vešlo ve známost jako "kampaň mezi válkami", která zahrnovala chirurgické údery na íránské dodávky zbraní určené pro milice.
Arzenál Hizballáhu se však přesto dokázal rozrůstat, což představuje stále vážnější hrozbu pro izraelskou bezpečnost. Eroze tohoto destruktivního potenciálu je pro Izrael po říjnových událostech klíčová. Jedinou otázkou je, zda zatnout zuby a učinit tak nyní, nebo počkat, až budou zásoby Hizballáhu ještě větší a hrozba, kterou tato skupina představuje, bude ještě vážnější.
Obnovený konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem je velmi pravděpodobně otázkou kdy, nikoli jestli. Je zřejmé, že politici v Jeruzalémě by byli raději, kdyby se boj odehrál až poté, co dokončí současné tažení proti Hamásu. To však nemusí být možné.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse