BBC: Uvalí Británie sankce na dva Netanjahuovy ministry?
16. 10. 2024
čas čtení
18 minut
"Zničení 40 000 životů, jen aby mohli zabít několik šéfů organizace. To mi nepřipadá jako správná cesta, ale rozhodli se to udělat."
Moderátorka, The World at One, BBC Radio 4, úterý 15. října 2024, 13 hodin:
Organizace spojených národů označila situaci na severu Gazy za
zoufalou, už dva týdny jí Izrael brání v dopravě humanitární pomoci na
sever obléhaného území. Včera v noci však byly vpuštěny první potraviny a
doufá se, že dnes budou vpuštěny další. V naléhavé otázce v Dolní
sněmovně. Dnes v poledne vyzvala náměstkyně britského ministra zahraničí
Annalise Doddsová Izrael, aby vpustil pomoc:
„Všem
obyvatelům Gazy nyní hrozí hladomor. Přístup k základním službám,
nezávadné pitné vodě, přístřeší a zdravotní péči je den ode dne těžší.
Jsme vážně znepokojeni situací zejména v severní Gaze, od 1. října se do
severní Gazy dostalo jen velmi málo pomoci. V celé severní Gaze jsou
nadále vydávány příkazy k evakuaci, ale civilisté se snaží dostat do
bezpečí a obáváme se, že humanitární zóna určená IDF je přeplněná a
nebezpečná. Izrael musí dodržovat mezinárodní humanitární právo a
umožnit neomezený přístup pomoci.“
Chálid: „Už týden žijeme ve strachu od chvíle, kdy do oblasti vstoupila izraelská armáda. Bylo nám řečeno, že máme jít na jih, ale nemůžeme, protože izraelská armáda obklíčila oblast buď hliněnými barikádami, nebo pomocí kvadrokoptér. Nemůžeme se pohnout z místa. Je to příliš obtížné. Zároveň kvůli intenzivnímu bombardování žijeme v neustálém strachu. Moje dcera Hallum onemocněla a má horečku. Celé její tělo se třese strachy kvůli hluku bombardování. A já nevím, co s ní mám dělat. Nemůžu ji vzít ani do nemocnice. Už je nemocná pátý den a my s tím nemůžeme nic dělat. Moje žena z hlasitého hluku bombardování také omdlela, ale přežila. Moje děti jsou vyčerpané. Pláčou strachy, děsí se, že nás budou bombardovat. Že se na nás zřítí dům a zemřeme. V takovém stavu žijeme. Jen doufám, že tato noční můra skončí a my budeme moci žít normální život.“
Těsně předtím, než jsme vstoupili do vysílání, jsem mluvila s Ayou, třiadvacetiletou absolventkou práv, která se v současné době ukrývá ve stanu se svou rodinou v Khan Junis.
„V každém okamžiku máme pocit, že jsme v nebezpečí. Každou chvíli můžeme přijít o život a přitom se stále snažíme sehnat nějaké jídlo, vodu, ošetření a zároveň pracovat."
"Momentálně nás ve stanu žije deset. Trávíme spolu celý den a ve stanu spolu také spíme. Prostě nemůžete najít místo jak pro své tělo, tak pro spánek. Nemáte žádné soukromí, žádný pohodlný pocit, cítíte, že jste celý den pod tlakem a snažíte se vypořádat se všemi těmi hroznými podmínkami."
Před 7. říjnem jste vystudovala práva. A jaké byly vaše plány?
"Moje plány byly pracovat jako právnička, když začaly starosti, byla jsem připravena sama jít k soudu, začít pracovat jako právnička. A budovala jsem si sen, že se dostanu na stipendium na magisterské studium do Itálie. Studovat mezinárodní vztahy. A zároveň jsem pracovala jako aktivistka v tématu, které se týkalo lidských práv. Třeba za práva žen a dětí, ale teď nemůžu dostat stipendium, abych mohla jet do Itálie, protože z Gazy nikdo nemůže odjet ani se evakuovat. Uvízla jsem tady. Můj sen jet do Itálie a pokračovat ve studiu je zničen."
"Chci opustit Gazu. To je prostě to, co si přeji a o čem sním, protože nechci přijít o život tady v Gaze a být jen jako číslo, prostě doufám, že se z ní evakuuji i se svou rodinou, a prosím každého, kdo má tu moc mi pomoci s evakuací z Gazy, zejména premiérku Meloniovou nebo někoho z Itálie, aby něco udělal s izraelskou stranou, aby měla zvláštní koordinaci k odchodu lidí. Také jsem napsala diplomovou práci, ve které jsem hovořila o úloze žen v míru a bezpečnosti podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN, ale nic z toho všeho se tady v Gaze neuplatňuje."
Aya i Chalid vystupují v dokumentu, který dnes večer vysílá BBC Two. Ve 21:00 se jmenuje. Život a smrt v Gaze. Natáčeli se oba v průběhu uplynulého roku.
Akce Izraele v Gaze poškodily jeho vztahy se Západem a dnes ráno jsme se dozvěděli, že když byl lord Cameron před britskými volbami ministrem zahraničí, usiloval o uvalení sankcí na dva izraelské ultranacionalistické pravicové ministry, Itamara Ben Gevira a Bezalela Smotriche. Smotrich navrhl, že by mohlo být oprávněné a morální vyhladovět obyvatele Gazy, a vyzval je, aby odešli a uvolnili místo Izraelcům, kteří by podle něj mohli nechat poušť rozkvést. Ben Gevier také hovořil o tom, že Izraelci budují v Gaze osady, a řekl, že je třeba se vrátit domů a ovládnout tut zemi. Zde je to, co lord Cameron řekl dnes ráno v pořadu Today:
„Než jsem odešel z úřadu, připravovali jsme sankce proti těmto dvěma ministrům, ministru Smotrichovi a Ben Gevierovi, kteří, když se podíváte na to, co říkají, říkali takové věci, jako že povzbuzují lidi, aby zabránili konvojům s pomocí dostat se do Gazy. Povzbuzovali extrémní osadníky na Západním břehu těmi otřesnými věcmi, které prováděli, a vlastně musíme říct Netanjahuovi, ano, my podporujeme vaše právo na sebeobranu. Ne, neukončíme prodej zbraní, ale když jsou ve vaší vládě ministři, kteří jsou extremisté a chovají se tímto způsobem, jsme připraveni použít náš sankční režim, abychom řekli, že to prostě nestačí. Musí to přestat.“
Lord Ricketts, Peter Ricketts je bývalý šéf ministerstva zahraničí, předseda Společného výboru pro zpravodajské služby a poradce pro národní bezpečnost. Lorde Rickettsi. Dobré odpoledne. Jak by tyto sankce působily na dvě osoby?
Lord Ricketts: Byly by přijaty v rámci něčeho, čemu se říká Globální režim sankcí v oblasti lidských práv, k němuž se Spojené království připojilo před čtyřmi nebo pěti lety a který umožňuje vládě sankcionovat osoby, které v podstatě nedodržují mezinárodní humanitární právo. Lidé, kteří by se mohli dopustit přesně těch věcí, o kterých tito ministři mluvili. Jednalo by se o zákazy cestování a finanční sankce. V podstatě by se jednalo o sankce v zásadě. Nemuselo by to nutně ovlivnit jednotlivce, ale byl by to politický signál silného britského nesouhlasu s tím, co tito muži dělají.
Chci říct, že tato nová vláda podnikla řadu kroků, které vláda Davida Camerona neudělala, obnovila financování humanitární organizace UNRWA v Gaze, pozastavila prodej některých zbraní. Uvalila také sankce na některé extremistické osadníky na Západním břehu Jordánu a očekávám, že by mohla učinit i další kroky. Takže to by izraelský názor nezměnilo. Byl by to politický signál, jsem si jistý, že ministerstvo zahraničí má k tomu připravený materiál, a mám podezření, že je to spíše otázka načasování. Kdy by to případně mohlo mít nějaký dopad na Izrael, což se dostává k širší otázce, co by mohlo mít nějakou páku na Izrael v jeho současném rozpoložení.
Moderátorka: Bylo naznačeno, že Spojené státy se v době před volbami postavily proti sankcím a že by se mohlo naznačovat, že v ideálním případě by Spojené království postupovalo společně s USA a Evropou, aby maximalizovalo dopad, je to nějaká úvaha?
Lord Ricketts: Myslím, že je to úvaha v tom smyslu, že tento krok Velké Británie sám o sobě nebude mít velký dopad, upřímně řečeno, je to symbolický krok. Kdyby byl přijat společně s Evropany a zejména s Američany, měl by větší dopad. A proto si kladu otázku, zda to vláda brzdí. Možná se k tomu vrátí po 5. listopadu. Až budou volby za námi, zejména pokud vyhraje Harrisová. Možná by Joe Biden v tom posledním měsíci ve funkci mohl být ochoten tuto akci podniknout. Tito ministři byli v minulosti v USA kritizováni, a to i ze strany Bílého domu, takže je možné, že tento krok brzdí, aby jej učinili v rámci většího kroku širší skupiny zemí,
Moderátorka: Tiito dva ministři jsou neustále zmiňováni kvůli věcem, které říkají, ale právě oni drží Benjamina Netanjahua u moci a bez nich jeho vláda padne.
Lord Ricketts Ano. A proto, víte, on s nimi nic neudělá, za věci, které v tuto chvíli říkají. Myslím si, že se cítí naprosto bez zábran. Neexistuje žádný účinný americký tlak na to, co dělá v Gaze nebo v Libanonu, a on využívá tohoto období před americkými volbami k tomu, aby se dostal co nejdál v rozbíjení Hamásu a Hizballáhu, jak jsme slyšeli. A tito dva ministři jsou pro něj zásadní, aby si prozatím udržel koalici. Proto by jakákoli opatření proti nim byla spíše symbolická a politická než praktická. A proč se možná vyplatí akci pozdržet do doby, kdy by mohli mít na Izrael větší vliv v širší skupině.
Moderátorka: Blízký východ je v pohotovosti v očekávání, jak Izrael odpoví na útok Íránu po zabití vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha. Írán a Saúdská Arábie mají složité vztahy, ale íránský ministr zahraničí byl minulou středu v Saúdské Arábii v rámci diplomatického úsilí země v regionu. Jeho královská výsost princ Chálid al Saúd je saúdským velvyslancem ve Spojeném království a já jsem se ho zeptal na toto setkání a na situaci na Blízkém východě.
Saúdský velvyslanec: Zkrátka a dobře si myslím, že většina z nás se snaží situaci deeskalovat. Víte, je to jen pár týdnů, co jsme mluvili o příměří v Gaze, pak o příměří v Libanonu. A snažíme se vyhnout tomu, abychom museli jednat o příměří i v Íránu. A pak dalšímu konfliktu v celém regionu.
Moderátorka: Jak pravděpodobné je, že se bude nebezpečí zvyšovat? Víme, že Izrael hrozí odvetnou akcí.
Saúdský velvyslanec: Vše nasvědčuje tomu, že se k tomu schyluje. Je to stejný nárůst, jako když šli do Gazy. Je to stejný nárůst, jaký jsme viděli, když šli do Libanonu. Doufám, že se to nebude stupňovat. Jsme blíže roku 1973 než kdykoli předtím. A myslím, že pokud překročíme tuto hranici, jsme blíže roku 1937 než kdykoli předtím. Tak vážné to je.
Moderátorka: V izraelské vládě jsou někteří, kteří říkají, že by rádi viděli osady na severu Gazy, a máme situaci, kdy bývalý britský ministr zahraničí, bývalý premiér David Cameron, řekl, že se zabýval myšlenkou sankcionovat ty dva členy vlády, Itamara Ben Geviera a Bezalela Smotriche, kteří jsou na té extrémnější straně. Musí Západ jednat tímto způsobem, nebo podniknout ještě další kroky?
Saúdský velvyslanec: Zejména západní svět má v případě Izraele slepou skvrnu. Kdyby kterýkoli ministr a kterákoli vláda na světě řekla některé z věcí, které zazněly z extremistického křídla izraelské vlády, myslím, že reakce uvnitř země by byla rychlá a pohotová, nemluvě o tom, co by na to řekl zbytek světa. A myslím si, že některá chování a slova některých členů izraelského kabinetu byla nezodpovědná, byla podvratná, jsou to lidé, kteří prosazují extremismus a nenávist, a to je přesně to, jak se Izrael chová. Bojuje proti extremistům v Hamásu a Hizballáhu, ale chová se stejně jako oni.
Moderátorka: Vyzvali byste Spojené království, aby na tyto dva členy izraelské vlády uvalilo sankce?
Saúdský velvyslanec: Víte, tyhle věci se musí dělat v rámci zákonů, ale myslím, že je třeba něco udělat, protože izraelská vláda ztratila kontrolu. Postupuje takticky a možná dosahuje každodenních cílů, ale za jakou cenu? Zničení 40 000 životů, jen aby mohli zabít několik šéfů organizace. To
mi nepřipadá jako správná cesta, ale rozhodli se to udělat.
Moderátorka: Před 7. říjnem byla Saúdská Arábie na pokraji normalizace vztahů s Izraelem. Dokážete si něco takového představit nyní?
Moderátorka: Takže to nejde. Představte si, že by se to stalo za premiéra Benjamina Netanjahua.
Saúdský velvyslanec: Vždyť on a jeho vláda řekli, že nevěří ve dva státy. Jediná další možnost je řešení v podobě jednoho státu. Nevím o ničem mezi tím. Takže pokud nemáme řešení dvou států, nevím, jak je možné, abychom se vydali cestou normalizace. Pro region je to vážné.
Moderátorka: Zpochybnil jste dopady izraelských akcí. Jaké podle vás budou?
Saúdský velvyslanec: Myslím, že vidíme zemi, která byla otřesena a je, víte, traumatem ze 7. října, a to nejen ve ztrátách na životech, ale i v tom, jaký to mělo dopad na izraelskou mentalitu, jak viděli sama sebe, bezpečnou a silnou zemi. Ale myslím si, že reagují ze vzteku a možná trochu z nenávisti, a takhle se rozumného výsledku nedá dosáhnout.
Moderátorka: Ale co to znamená pro nenávist, která pak přijde od obyvatel Gazy?
Saúdský velvyslanec: No, to je přesně to, o co jde. Chci říct, že zaséváme semínka dalšího cyklu násilí a každý cyklus je spíše jako šroub, který se stále více vzdaluje od výsledku, který chceme mít. Takže místo abychom šroubovali a vrtali šroub do zdi, tak ho vyšroubováváme. Víte, že se nevyplatí přemýšlet, kam to vede. Všichni v regionu trpíme, a pokud trpíme všichni v našem regionu, který je pro svět tak klíčový, trpí celý svět. A to si nemyslím, že je rozumné, někdy musí být národní stát dospělý a dělat rozhodnutí, která jsou nejlepší. Zájmy dlouhodobé, nejlepší zájmy svého lidu a svého regionu. A myslím si, že Izraelci se nechávají příliš unést krátkodobými záměry a dosahováním individuálních vojenských cílů oproti míru a bezpečnosti národa do budoucna.
Moderátorka: Historicky samozřejmě Spojené státy hrály roli ve snaze stabilizovat situaci. Mají podle
Saúdský velvyslanec: USA jsou nejmocnější země na světě. Je to největší spojenec Izraele. ale myslím, že celé mezinárodní společenství selhává. Kdybychom neselhávali, měli bychom řešení.
Moderátorka: A Saúdská Arábie je samozřejmě pro jakékoli řešení klíčová. Vidíte nějakou cestu vpřed, nějaký způsob, jak by Saúdská Arábie mohla sehrát roli a pokusit se dosáhnout toho, o čem mluvíte?
Saúdský velvyslanec: Snažíme se, víte, prostřednictvím našeho diplomatického úsilí, samozřejmě nemáme přímou linku na samotné Izraelce. Ale není to jen Saúdská Arábie, že, víte, všechny země regionu, nejen naše naděje nebo usnesení, se snaží aktivně používat diplomacii a jakékoliv nástroje, které máme. Ale ty nástroje jsou omezené. Nakonec je mají Izraelci. Učinit rozhodnutí, zda chtějí hrát, a pokud hrát nechtějí, můžeme udělat jen velmi málo.
Saúdský velvyslanec: Ano, byl bych blázen, kdybych nebyl nervózní. Každý by měl být nervózní. Drobnosti a přehmaty mají často dramatické a velké následky. A myslím, že už dlouho varujeme, že věci mohou, víte, v regionu explodovat . Ale už je to víc než rok a nepřerostlo to v regionální válku, to mi dává určitou naději. Neřekl bych optimismus, ale mám naději, že bychom se mohli někam dostat, ale to neznamená, že se to nezhorší, protože víte, my jsme na to skoro zapomněli kvůli Libanonu, skoro jsme zapomněli na Gazu. Kvůli Íránu jsme skoro zapomněli na Libanon a skoro úplně jsme zapomněli na Jeruzalém, myslím. Jsme svědky kroků ze strany Izraelců, kteří chtějí zabírat cizí půdu. Chci říct, že to nevypadá, že by se někdo snažil udělat správnou věc pro mír a stabilitu. Je to tak. Vypadá to, že je to záměrně agresivní.
Zdroj v angličtině ZDE
1433
Diskuse