Rusko je jako slon – přesekněte mu Achillovy šlachy, sedne na zadek a zemře

16. 10. 2024 / Ivan Větvička

I Rusko má své Achillovy šlachy – jsou jimi plynovody, ropovody a dvě železniční tratě: Transsibiřská a Bajkalsko-amurská magistrála – tenké zranitelné a v celé délce prakticky nehájitelné linie. Přetněme je a Moskva si bude muset brzy vybrat mezi kapitulací na Ukrajině a kolapsem impéria. Po železničních magistrálách Rusko dováží střelivo, zbraně a další materiál ze Severní Koreje a Číny, plynovody a ropovody jsou zdrojem hotovosti.

Ve druhé řadě věnujme pozornost také dalším atraktivním, byť rozptýleným cílům, kde jeden přesný zásah nebude mít tak dalekosáhlý dopad, jako přetnutí liniové stavby, přesto ekonomiku citelně zabolí, jsou to jakési Molochovy brňavky a Rusko si nemůže dovolit velkou kumulaci ztrát tohoto typu: Jedná se o flotilu potápek, orezlých vysloužilých tankerů, s nimiž Rusko obchází embargo na vývoz ropy, a dále pak doly na diamanty, platinu, palladium a zlato – komodity, jimiž může Rusko ve světě pokoutně platit i v případě, že mu dojdou peníze.

Ve třetím plánu by měly být bombardovány zbrojovky, do kterých Rusko stačilo před zhoršením vztahů nakoupit stroje ze Západu. Jistě, Rusové si mohou časem vyrobit nové stroje vlastní konstrukce, případně jim v nouzi pomohou kapitalističtí soudruzi z Číny, ale přesnost nových zařízení bude menší a tomu adekvátně poklesne kvalita nových zbraní. Mohl jsem porovnat bezešvé kovové trubky vyrobené na německých strojích s výrobky z ruské linky. Rozdíl v kvalitě byl až komický, přestože se jednalo o pro Rusko prestižní produkty.

Příklady prioritních cílů

I. Železnice

Impozantní most v Chabarovsku, kde Transsibiřská magistrála a místní dálnice překonávají Amur. Stavba má pro Rusko mnohem větší strategický význam než Putinův most na Krym a je podstatně odolnější – dvoukolejná železnice je vedena pod dálnicí, která svým tělesem chrání trať proti lehčím bombám. Je třeba zničit také souběžný železniční tunel, který byl vyražen pode dnem řeky severně od mostu.

Severomujský tunel na Bajkalsko-amurské magistrále, přibližně 750 km východně od Bajkalu a Čertův most na záložní trati, která tunel obchází po povrchu.

II. Plynovody, ropovody a tankery

Pouhé přerušení potrubí je snadno opravitelné, je lepší cílit na velíny, tlakovací a přečerpávací stanice. V případě ropovodů bychom měli ušetřit úseky v blízkosti řek a jezer, abychom omezili znečištění krajiny v okolí unikající ropou. Ropu by bylo lepší zapálit – znásobí se tak škody na zařízení a zmenší škody na životním prostředí v místě útoku.

Devastace produktovodů je zároveň elegantním způsobem nátlaku na Čínu: „Pokud nepřestanete Putinovi pomáhat, nenecháme Rusy potrubí opravit. (Respektive počkáme, až to budou mít hotové a zaútočíme znovu.) Síla Sibiře a plynovod Sachalin – Vladivostok budou až do konce války mrtvé.“

Ale nenechme se oklamat ruskou propagandou, většina ropy a plynu z Ruska proudí do zahraničí přes Evropu. Jako skvělé místo k útoku na tuto infrastrukturu se jeví například tlakovací stanice a křižovatka plynovodů u Grjazovce, 450 km SV od Moskvy.

Tankery bude vhodnější potápět na cestě domů, když se budou vracet s prázdnou, abychom omezili úniky ropných látek do moře. A mějme na paměti, že za druhé světové války bylo potopeno spousta tankerů i lodí s velkými zásobami paliva a oceán se z toho vzpamatoval.

III.

Místa těžby a zpracování ušlechtilých kovů a diamantů

Často se jedná o povrchové doly, obrovské otevřené lomy. Parafrází klasika: Rusům je nemůžeme na dálku vzít, nebylo by racionální, kdybychom se je snažili zasypat pomocí konvenčních zbraní, ale můžeme je zatopit – stačí zničit čerpadla, která odsávají spodní vodu. Jednodušší může být nepřímý úder – odstřelit místní elektrárnu (pokud není jaderná) a zásobníky paliva pro záložní agregáty. Hlubinné doly můžeme i zasypat, a to při troše štěstí jednou ranou, pokud navedeme dostatečně silnou bombu či hlavici přímo do těžní jámy (šachty, kterou fárají horníci a je vytahována ruda i hlušina). Obnova takto poškozené jámy může být náročnější a dražší, než vyražení jámy nové. Obojí může trvat roky.

Jako vhodný cíl se jeví doly, metalurgické závody a uhelné elektrárny v okolí Norilsku za polárním kruhem. Dobývá se tu především nikl a měď, platina a palladium jsou vedlejší produkty těžby. Oblast není napojena na ruskou železniční a silniční síť, jakákoli obnova bude zvláště náročná.

A tak by se dalo pokračovat velmi dlouho, Rusko je veliká země se spoustou cílů a není v silách tamní protivzdušné obrany ochránit všechny, zvláště za situace, kdy bylo mnoho zbraní přesunuto do blízkosti fronty na Ukrajině, případně k ochraně okolí Moskvy.

Značné potíže mohou nastat pouze při pokusech o paralýzu těžby zlata, protože je na mnoha místech získáváno primitivním rýžováním – není co bombardovat.

Nad Ruskem se stmívá, nastal čas seknout

Proč Ukrajinci na tyto cíle neútočí? Na mnohé z nich nedosáhnou. Jejich letadla ani rakety tam nedoletí. Pokud by chtěli ze svého území ostřelovat například východní Sibiř, potřebují rakety s doletem 8000 – 9000 kilometrů, a to i v případě, že by trajektorii zkrátili přeletem Severního ledového oceánu. Ukrajinci tyto rakety nemají a nikdo jim je nedodá, protože se jedná o mezikontinentální střely velmi dlouhého dosahu, které mají pouze největší světoví zabijáci, pečlivě je střeží a s nikým se o ně nepodělí. Navíc se jedná o mimořádně drahé zbraně (jedna raketa může stát i 100 000 000 dolarů) určené pro dopravu jaderných zbraní, bylo by velkým plýtváním jejich hlavici naplnit několika metráky hexogenu či oktogenu (nejúčinnějších konvenčních výbušnin). I kdyby Ukrajinci takovou raketu měli a osadili ji konvenční hlavicí, pro Rusy by takový útok byl těžko rozeznatelný od jaderného úderu a mohli by zareagovat způsobem, který by nakonec mrzel úplně všechny.

Tudy cesta nevede. Ale poučme se u Sanů z Kalahari a zkusme se k ruským slabinám nepozorovaně přiblížit. Ukrajinská tajná služba to v listopadu 2023 dokázala a zaútočila na v tomto článku výše zmíněný Severomujský tunel i Čertův most a podařilo se jim tak na čas přerušit provoz na Bajkalsko-amurské magistrále. Jenomže takové útoky bývají limitované mizivým množstvím výbušnin, které mají agenti v terénu k dispozici, a nelze je bez ustání opakovat, když nepřítel posílí ostrahu cílů. Například most a tunel v Chabarovsku bude nyní již nad síly záškodníků, je důležitější, a proto odolnější i lépe střežený. Účinnější by bylo se přiblížit neviděn, neslyšen a s desítkami tun munice, aby bylo možné srazit do řeky najednou co nejvíce mostových polí i několik pilířů a zároveň nejenom destruovat stěny sousedního tunelu a zaplavit ho vodou, ale také důkladně nakypřit horniny v jeho nadloží, což zásadně zkomplikuje jeho obnovu. Tento úkol by nejlépe zvládly americké strategické bombardéry B-2, které unesou 18 tun zbraní, mají dostatečný dolet a vynikající ochranu proti zaměření radary i detektory tepelného záření. Američané je Ukrajincům samozřejmě nedají ani nepůjčí, ale mohli by do jejich šachet zavěsit ukrajinské zbraně, svrhnout je na cíl a zmizet ve tmě.

Ta tma je velmi důležitá, bombardéry B-2 za svoji elektronickou neviditelnost a dlouhý dolet platí relativně malou maximální rychlostí, která se pohybuje kolem 900 km/h, jsou tedy podzvukové. Nad Sibiří mohou operovat především v zimě v době dlouhých nocí, během letního polárního dne je kdokoli může spatřit pouhým okem a ruští stíhači by je potom mohli nepěkně prohnat i sestřelit.¹)

Pokud by nebyla schůdná ani takováto možnost, nabízí se ještě další řešení, které se obejde bez mimozemsky vyhlížejících technologií: Ukrajina potřebuje rakety s dosahem 2000 – 3000 kilometrů ²), precizním naváděním a dostatečnou nosností. A k nim lodě, které část arzenálu, jež nebude odpalována z ukrajinského území, dopraví do Tichého oceánu, zvládnou plavbu v tamních vodách a umožní ze svých palub starty raket k na cílům na východní Sibiři. Flotila – nové ukrajinské námořnictvo, bude potřebovat také protivzdušnou a protiponorkovou ochranu a bezpečné kotviště, nejlépe v Tichomoří. Teprve potom se Rusko alespoň částečně ocitne v situaci, jaké už roky čelí Ukrajina. Rusko bude stále silnější, ale dlouhodobá válka pro něj již nebude udržitelná a brzy začne jednat o míru.

Poznámky:

¹) V blízkosti Transsibiřské magistrály se nachází vícero vojenských letišť, cíle na této trati (jako například mnoho mostů na odlehlých místech v úseku mezi Čitou a Chabarovskem) je proto třeba vnímat jako (na sibiřské poměry) nadstandardně chráněné. Dále na sever je situace z pohledu útočníka podstatně lepší, nejenom, že tu takřka chybí protivzdušná obrana, ale není ani jisté, zda má Rusko celý vzdušný prostor nad Sibiří na radarech. Na začátku tohoto tisíciletí Rusové jednoduše ignorovali, co se nad rozsáhlými částmi Sibiře děje. V letech předcházejících útoku na Kyjev začali nápadně posilovat svoji vojenskou přítomnost v Arktidě, stavěli základny, radary… Ale infrastruktura je zde stále velmi řídká a zničení několika málo zařízení by intervenujícím pilotům otevřelo nebe a dovolilo jim řádit nad severní a střední Sibiří jako spojenečtí kotláři nad hroutícím se Německem. Největší překážkou by zůstaly obrovské vzdálenosti, které je třeba k atraktivním cílům urazit.

²) Raději nechci rozumět tomu, proč západní politikové odmítají Ukrajině dodat ani rakety s desetkrát kratším doletem, případně napadené zemi brání v tom, aby podle uvážení použila to málo, co má. Vždyť tyto zbraně mohou zasáhnout přinejlepším vzdálenější zázemí fronty a pro hluboký ruský týl nepředstavují žádné nebezpečí. Vypadá to, že si naši politikové neuvědomují, jak je Rusko rozlehlé a jejich podvědomá představa je řádově zkreslená. Handrkují se o nižší stovky kilometrů, místo aby uvažovali ve vyšších tisících kilometrů. Ukrajince nutí, aby na ruského slona útočili čelně s krátkými oštěpy, které mu před výpadem s hlasitým křikem ukáží. Následně jsou naši papaláši roztrpčení z toho, že jejich „zaručená“ taktika nefunguje a podezírají Ukrajince z neschopnosti.