Vůdce Hamásu Jahjá Sinvar byl zabit při nečekaném střetu s izraelskými silami

17. 10. 2024

 
Jeho smrt představuje pro izraelskou armádu a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua významnou vzpruhu po řadě vysoce postavených atentátů na prominentní představitele nepřátelských zemí v posledních měsících.

IDF ve čtvrtek odpoledne uvedly, že prověřují, zda byl Sinwar jedním ze tří bojovníků zabitých během hlídky v blíže neurčené oblasti Gazy, ale jejich totožnost zatím nemohou potvrdit. Ve čtvrtek večer potvrdily, že byl „zlikvidován“, údajně ve středu v Tel Sultánu, čtvrti nejjižnějšího města Gazy, Rafáhu.

Těla byla nalezena vojáky a převezena do Izraele k testování DNA a zubních záznamů.

Izraelská rozhlasová stanice Kan Radio uvedla, že vůdce Hamásu byl zabit „náhodou“, a nikoli v důsledku zpravodajské činnosti. Stanice rovněž uvedla, že u těl byla nalezena hotovost a falešné doklady.

Drastické  fotografie a videozáznamy z místa činu, které odvysílala izraelská média, ukazovaly, jak Sinvarovo tělo v uniformě a s těžkým zraněním hlavy leží na hromadě trosek na podlaze zničené budovy.

Hamás se k události bezprostředně nevyjádřil.

Izraelský kanál 12 informoval, že pěší prapor, operující s tankovou jednotkou, identifikoval skupinu mužů, kteří vběhli do budovy. Jednotky zahájily palbu pomocí tankových granátů a těla byla pohřbena pod sutinami.

Zatím není jasné, jaký dopad bude mít Sinvarovo zabití na izraelskou kampaň v Gaze. Většina analytiků se domnívá, že Izrael nyní hodlá pásmo v dohledné době vojensky okupovat.

Dlouho se mělo za to, že se Sinvar obklopil izraelskými rukojmími, aby snížil pravděpodobnost, že bude zabit. Úřad předsedy vlády však ve svém prohlášení uvedl, že se předpokládá, že žádná rukojmí přítomna nebyla.

Izraelský kanál 12 bez uvedení zdroje uvedl, že Sinvar se ukrýval se šesti rukojmími, jejichž těla nalezly IDF v srpnu poté, co byli zabiti svými únosci, když se k nim přiblížily izraelské jednotky.

Izrael při svém ročním pátrání po Sinvarovi nešetřil prostředky a zapojil do něj pracovní skupinu zpravodajských důstojníků, speciálních operačních jednotek, vojenských ženistů a odborníků na sledování pod hlavičkou Izraelské bezpečnostní agentury. Přesto se zdá, že byl nakonec zabit hlídkujícími vojáky.

Sinvar se považoval za odborníka na izraelskou armádu a politiku. Mluvil perfektně hebrejsky, což se naučil během více než dvaceti let strávených v izraelských věznicích, a byl hnací silou strategie Hamásu v posledních několika letech: ukolébat Izrael, aby si myslel, že skupina byla odraděna od boje, a teprve poté zahájit překvapivý útok, při kterém bylo zabito 1 200 lidí a dalších 250 vzato jako rukojmí.

Různá hodnocení západních a izraelských zpravodajských služeb v uplynulém roce naznačovala, že Sinvar se dlouho vyhýbal elektronické komunikaci a spoléhal se na síť kurýrů, kteří komunikovali s okolním světem z rozsáhlé sítě tunelů Hamásu pod Pásmem Gazy.

Tyto zprávy také uváděly, že Sinvar se po 12 měsících intenzivních válečných akcí, při nichž bylo zabito 42 000 Palestinců, stal „fatalistou“, který věří, že zemře, ale stále doufá, že se mu podaří vtáhnout Izrael do regionální bitvy s Íránem a spřátelenými skupinami po celém Blízkém východě, jako je libanonský Hizballáh. Není známo, zda si myslel nebo věděl, že útok ze 7. října vyvolá tak masivní izraelskou reakci.

Jednašedesátiletý Sinvar se narodil v uprchlickém táboře Chán Júnis na jihu Gazy a vyrůstal v chudobě, než začal studovat na Islámské univerzitě v Gaze, kde získal bakalářský titul v oboru arabistika.

Mezi jeho přátele z dětství patřil Mohammed Deif, vojenský velitel Hamásu, kterého Izrael podle svého tvrzení zabil při leteckém útoku před třemi měsíci, a Mohammed Dahlan, vlivný člen sekulární strany Fatah, který nyní žije v exilu ve Spojených arabských emirátech.

Sinvar se k Hamásu připojil v raném věku, brzy po založení skupiny, a většinu svého mládí strávil v izraelském vězení a mimo něj. Postupně se vypracoval na nechvalně proslulého násilníka, který měl na starosti vyhledávání a zabíjení podezřelých palestinských kolaborantů s Izraelem, a významně se podílel na budování vojenských schopností skupiny.

V roce 1989 byl odsouzen ke čtyřem doživotním trestům za únos a zabití dvou izraelských vojáků a čtyř Palestinců, které podezříval z kolaborace. Odseděl si 22 let, stal se uznávaným vězeňským vůdcem a v roce 2008 se léčil z rakoviny mozku.

Sinvar byl propuštěn při výměně vězňů v roce 2011, kdy byl izraelský voják Gilad Šalit vrácen za 1 000 Palestinců. Po návratu do Gazy se oženil a měl tři děti.

Bývalý vězeň byl v roce 2017 ostatními členy Hamásu v tajném hlasování zvolen šéfem Hamásu v Gaze a přežil několik izraelských pokusů o atentát: proslul tím, že po válce mezi Hamásem a Izraelem v roce 2021 s úsměvem pózoval na fotografiích na křesle uprostřed trosek svého domu. Na rozdíl od některých vysokých představitelů Hamásu nikdy neuhnul od přesvědčení, že ozbrojený boj je jediným způsobem, jak si vynutit vznik palestinského státu.

Na znamení přitvrzení postoje skupiny k rozhovorům o příměří byl Sinvar jmenován do čela skupiny celkově poté, co Izrael v červenci zavraždil politického šéfa Hamásu Ismaila Haníju sídlícího v Kataru.

Izrael uvedl, že se v lednu přiblížil k dopadení nebo zabití Sinvara, když v bunkru pod Chán Júnisem nalezl důkazy DNA o jeho přítomnosti, včetně oblečení a více než 1 milionu šekelů (přes 200 000 dolarů) ve svazcích bankovek. Odhaduje se, že bunkr opustil několik dní před zásahem izraelských sil.

Izraelští představitelé již dříve naznačili, že Sinvar byl zabit, zejména po dlouhých obdobích, kdy byl vůdce v ústraní. Minulý týden údajně po dalším období mlčení navázal kontakt se členy Hamásu v Kataru.

Izraelské fórum rodin rukojmích ve svém prohlášení uvedlo: „Fórum oceňuje bezpečnostní síly za likvidaci Sinvara, který řídil největší masakr, jakému kdy naše země čelila a který je zodpovědný za vraždy tisíců lidí a únosy stovek.

Vyjadřujeme však hluboké znepokojení nad osudem 101 mužů, žen, starců a dětí, které Hamás stále drží v zajetí. Vyzýváme izraelskou vládu, světové lídry a zprostředkující země, aby vojenský úspěch přetavili v diplomatický.“