Český mediální aparát musí nést zodpovědnost za svůj postoj vůči izraelské genocidě v Gaze

17. 10. 2024 / Daniel Veselý

Obyčejní lidé však na rozdíl od vrcholných českých představitelů a mainstreamových novinářů/stenografů mají nulovou moc a vliv, třebaže mnozí Češi chápou izraelská zvěrstva a zločiny v Gaze a Libanonu jako legitimní obranu před krvežíznivými teroristy. Tato skutečnost je do značné míry ovlivněna tristním faktem, že tuzemská mediální obec dlouhá léta české veřejnosti vykreslovala Izrael jako jedinou demokracii na Blízkém východě, která čelí arabským hordám nebažících po ničem jiném, než po smetení Izraele do moře. Nic ale není dále od pravdy, než tento falešný bukolický obrázek.

Sionisté v letech 1947 až 1949 na území bývalého britského mandátu zničili palestinskou společnost, zbořili stovky palestinských vesnic a měst, spáchali více než 70 masakrů, ten nejznámější v Dejr Jásín měsíc přes založením Izraele, usmrtili více než 15 tisíc lidí a vyhnali z domovů 750 tisíc osob, aby tak vytvořili neřešený uprchlický problém táhnoucí se až do dnešních dnů. Arabské armády vstoupily na území bývalého britského mandátu teprve poté, co sionistické milice a teroristické skupiny prakticky zdecimovaly palestinskou společnost a vyhnaly asi 300 tisíc osob z domovů. Z toho hlediska můžeme považovat reakci arabských armád na tuto etnickou čistku jako skutečnou humanitární intervenci, považujeme-li ovšem Palestince za nám rovnocenné lidské bytosti.  

Další dvě tzv. izraelsko-arabské války zahájil Izrael, a to v roce 1956 invazí do Egypta a o 11 let později opět napadením Egypta, následovaným okupací Sinajského poloostrova, Gazy a zabráním Západního břehu Jordánu a Golanských výšin. Izrael dodnes nelegálně okupuje Západní břeh, Gazu a Golanské výšiny. Zkrátka a dobře: Izrael vznikl jako osadnicko-kolonialistický projekt toužící po územní expanzi, který byl vybudovaný na troskách palestinské společnosti, jež neměla s průmyslovou genocidou šesti milionů židů spáchanou Evropany nic společného.

Již v říjnu loňského roku vice než 800 expertů zabývajících se mezinárodním právem a studiem genocid ve veřejném prohlášení varovalo před možností, že izraelské síly proti palestinskému elementu v Gaze páchají genocidu. Izraelský odborník na holocaust a studium genocid Raz Segal loni říjnu označil izraelské běsnění v Gaze doprovázené blokádou a genocidními proklamacemi předních izraelských činitelů za “učebnicový příklad genocidy”. K Segalovi se v dubnu tohoto roku připojil další izraelský expert na holocaust Amos Goldberg, který je autorem textu s názvem “Ano, je to genocida”. Podle dalšího odborníka na holocaust Omera Bartova se izraelská armáda (IDF) přinejmenším od invaze do Rafáhu letos v květnu dopouští na lidu v Gaze “genocidních akcí”. Obdobná stanoviska zastávají i mnozí výzkumníci zabývající se Blízkým východem.

Pokud do 7. října loňského roku bylo možné nahlížet na horečné úsilí českých mediálních propagandistů o vylíčení dobrosrdečného a benigního Izraele uprostřed oceánu iracionální arabské nenávisti jako na do nebe volající nekompetentnost a ostudu, rok poté je tato zhoubná mytologie zralá na zvážení hromadných žalob.

Tato morálně zdiskreditovaná individua obecně akcentují právo Izraele na obranu, což v reálu znamená právo na páchání genocidy v Gaze a masové destrukce v Libanonu, aniž by totéž právo vyhradili okupované populaci v pásmu a napadeným Libanoncům. Mnohdy se zaštiťují vyjádřeními izraelské vlády a armády, jako by snad Tel Aviv nebyl proslulým etalonem lží.

Kupříkladu blízkovýchodní zpravodaj České televize David Borek, jenž je v české kotlině přední tváří proizraelské propagandistické mašinérie, ve speciální reportáži věnované prvnímu výročí vězeňské vzpoury Hamásu a “válce na Blízkém východě” prohlásil, že “toto je válka, ve které umírají izraelští synové a dcery”, zatímco “Hamás vzal populaci Gazy s sebou do propasti”, jako by snad Izrael neměl na svědomí asi 96 procent všech oficiálních obětí - počítaje v to zabité Izraelce ze 7. října a usmrcené vojáky IDF v Gaze - a jako by snad za izraelské vyhlazovací operace mohl sám Hamás. Kdyby Borek takto popisoval ruskou invazi a okupaci Ukrajiny, kde podle údajů OSN ruská armáda usmrtila více než 78 procent civilistů (ačkoli veškerá civilní úmrtí jdou podle mezinárodního práva na vrub agresorovi), tak by se ve vysílání ČT ocitl naposledy. Nehledě na skutečnost, že ruské válečné zločiny a zločiny proti lidskosti na Ukrajině zdaleka nedosahují tak hrůzných proporcí jako systematické izraelské vybíjení Palestinců v Gaze bombami, kulkami, podvýživou, hladověním a nemocemi.

Podle bývalého dlouholetého zpravodaje ČT na Blízkém východě Jakuba Szántó jsou otřesné výroky předních izraelských politiků “malicherné” a není třeba je brát vážně, příkladně apely na svržení atomové bomby na Gazu. Nicméně ICJ ve svém prvním předběžném opatření v reakci na žalobu vznesenou proti Izraeli Jihoafrickou republikou, na Tel Aviv apeluje, aby “přijal veškerá opatření, která jsou v jeho pravomoci k zabránění přímému a veřejnému podněcování ke spáchání genocidy ve vztahu k příslušníkům palestinské skupiny v pásmu Gazy, a aby je potrestal”. V lednovém prozatímním výroku ICJ taktéž čteme, že “přinejmenším na některá jednání, jichž se podle Jihoafrické republiky Izrael v Gaze dopustil, lze vztáhnout ustanovení Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia”. Jinými slovy, nejde o žádnou malichernost, ale mimo jiné o jeden z mnoha důkazů o genocidním záměru izraelské vlády zčásti nebo úplně zničit Palestince v Gaze.

Redaktor Českého rozhlasu Jan Fingerland v reportáži ČRo Plus se nedávno marně snažil překroutit poznatky investigativního reportéra Al Džazíry Jamese Kleinfelda o zdokumentovaných válečných zločinech izraelské armády těmito ostudnými slovy: “Všichni vojenští odborníci říkají, že izraelský postup v Gaze vůči palestinským civilistům je mimořádně citlivý.” Fingerland si navíc prý nevzpomíná na masivně šířený hoax o 40 miminkách údajně sťatých Hamásem. Opět: kdyby Fingerland po válečných zločinech spáchaných ruskými vojáky v Buči, Izjumu, Mariupolu a jinde konstatoval, že je “ruský přístup na Ukrajině vůči ukrajinským civilistům mimořádně citlivý”, může si rovnou sbalit fidlátka.

Pražský liberální deník Respekt se pro změnu blýskl textem, jehož název jako by vypadl z úst izraelských válečných zločinců: “Skončí Libanon jako Gaza, nebo se osvobodí ze zajetí Hizballáhem?” , a také obálkou tištěného čísla, na němž je vyobrazena mapa znázorňující velký Izrael, tedy včetně všech území, která ilegálně okupuje. Jaký je vlastně rozdíl mezi kovanými liberály z Respektu a Dmitrijem Medveděvem (jejž spousta expertů na Rusko vůbec nebere vážně), který na svém telegramovém účtu zveřejnil mapu, kde je Ukrajina pohlcena ruskou trikolórou?     

Hovoří se o možnosti pohnat západní média před spravedlnost ze jejich spoluvinu v “mechanismu genocidy v Palestině”, přičemž by nešlo o žádný precedent. Jakmile ICJ vynese očekávaný verdikt, bylo by na místě pohnat před spravedlnost rovněž jedince, kteří v České republice  ve svých mediálních výstupech už rok omlouvají, hájí a schvalují bohatě zdokumentované izraelské zločiny proti lidskosti.