COP29 schválil dohodu o financování opatření na ochranu klimatu v hodnotě 1,3 bilionu dolarů, ale aktivisté ji označují za „zradu“.

24. 11. 2024

 
Mohamed Adow, ředitel thinktanku Power Shift Africa, řekl: „Tento summit byl pro rozvojový svět katastrofou. Je to zrada lidí i planety ze strany bohatých zemí, které tvrdí, že berou změnu klimatu vážně. Bohaté země slíbily, že v budoucnu 'zmobilizují' určité finanční prostředky, místo aby je poskytly hned. Šek je na poště. Životy a živobytí v ohrožených zemích jsou však ztraceny již nyní.“

Některé z nejchudších a nejzranitelnějších zemí světa během dvoutýdenních napjatých jednání na summitu OSN v Cop29 v ázerbájdžánském hlavním městě Baku tvrdě bojovaly za to, aby větší část peněz přišla přímo od rozvinutých zemí. Chtěly také, aby více dostupných finančních prostředků šlo do zemí, které je nejvíce potřebují, a aby se o ně nedělily s většími rozvíjejícími se ekonomikami, jako je Indie.

Dvě skupiny zvláště zranitelných zemí, Aliance malých ostrovních států a nejméně rozvinuté země, v sobotu pozdě odpoledne na protest odešly z jednoho zasedání, ale později se vrátily.

Jednání byla od počátku vysoce riziková, neboť byla zahájena jen několik dní poté, co Donald Trump zvítězil ve volbách v  USA. Trump má v úmyslu po svém lednovém nástupu do funkce odstoupit od Pařížské dohody a pravděpodobně se bude stavět nepřátelsky k poskytování jakýchkoli finančních prostředků na ochranu klimatu rozvojovým zemím.

Tváří v tvář vyhlídce, že se příští rok znovu sejdou s Trumpem v Bílém domě, se mnoho zemí rozhodlo, že nedohodnout se v Baku na nové finanční dohodě je příliš velké riziko.

Rozvinuté země trvaly na tom, že vzhledem k vlastním rozpočtovým omezením nemohou nabídnout více. „Veškeré riziko poneseme my“, pokud USA v budoucnu nepřispějí na financování opatření v oblasti klimatu, zdůraznil jeden z vyjednavačů.

Mnoho rozvojových zemí, včetně Indie, Bolívie, Kuby a Nigérie, reagovalo na dohodu zuřivě.

Zelení aktivisté dohodu rovněž odsoudili. Claudio Angelo z brazilské organizace Observatorio do Clima uvedl:  „Bohaté země si 150 let přivlastňovaly světový atmosférický prostor, 33 let se flákaly v otázce opatření v oblasti klimatu a tři roky vyjednávaly o [finančním vyrovnání], aniž by předložily čísla na stůl. Nyní s pomocí nekompetentního  předsednictví COP29 a s využitím nadcházející Trumpovy administrativy jako hrozby nutí rozvojové země přijmout dohodu, která nejenže nepředstavuje žádné skutečné nové peníze, ale může také zvýšit jejich zadlužení.“

Indie vznesla na poslední chvíli námitky, ale nepodařilo se jí zabránit v tom, aby dohodu prosadil předseda COP29, ázerbájdžánský ministr životního prostředí Muchtar Babajev. Země uvedla, že „nemůže přijmout“ dohodu.

Hostitelská země byla za vedení COP29 ostře kritizována. Ropa a plyn tvoří 90 % ázerbájdžánského exportu a zájmy fosilních paliv byly na jednáních velmi viditelné.

Podle mnoha zasvěcených osob hrála velmi obstrukční roli také Saúdská Arábie. V jednom mimořádném případě se saúdský úředník pokusil změnit jeden klíčový text bez plných konzultací. Tento ropný stát se také opakovaně pokoušel odstranit odkazy na „odklon od fosilních paliv“, který byl dohodnut na loňském summitu COP28

„Od prvního dne bylo jasné, že Saúdská Arábie a další země produkující fosilní paliva udělají vše, co je v jejich silách, aby oslabily přelomovou dohodu COP28 o fosilních palivech. Na konferenci COP29 nasadily obstrukční taktiku, aby oslabily opatření týkající se energetické transformace,“ uvedl Romain Ioualalen z nátlakové skupiny Oil Change International.

USA a Čína - dvě největší světové ekonomiky a největší emitenti skleníkových plynů - jsou obvykle klíčovými zeměmi na každoroční „konferenci smluvních stran“ (COP) v rámci rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. V Baku však ani jedna z nich nehrála příliš veřejnou roli a nechala ostatní země, aby jednání řídily. Americkou delegaci stále tvoří úředníci z administrativy Joea Bidena, ale hrozící prezidentství Donalda Trumpa jejich účast zkalilo.

Dohoda bude znamenat, že Čína bude přispívat na financování klimatických opatření pro chudý svět dobrovolně, na rozdíl od bohatých zemí, které jsou povinny poskytnout hotovost.