Sankce proti Rusku a nové zbraně – měl Trump den blbec?

17. 7. 2025

Není jasné, zda se jedná o „velké oznámení“, které novinářům slíbil v pondělí, nebo zda by mohlo zahrnovat nové tvrdé sankce proti Rusku. Sankce, které by uvalily enormní cla ve výši 500% na země kupující ruskou energii, prosazují senátoři Lindsey Graham a Richard Blumenthal v návrhu zákona v Senátu, který má nyní asi 85 spolupředkladatelů. 

Trump jej zatím nepodpořil, ale naznačil, že by jej mohl podpořit. Dodávání dalších zbraní Ukrajině k vítězství nepomůže; podpora sekundárních sankcí zničí vyhlídky na mír. Prezident by měl tlačit na kompromis všech stran konfliktu.

Situace, ve které se dnes prezident Trump opět ocitl, vyvolává depresivní pocit, jako by se opakoval den blbec. Poté, co na nedávném summitu G7 v Kanadě prohlásil, že „sankce nás stojí spoustu peněz“, podpisem tohoto nejnovějšího zákona pouze potvrdí, že již nemá kontrolu nad politikou USA vůči Rusku, stejně jako tomu bylo během jeho prvního funkčního období.

Navrhovaný zákon by měl na vztahy mezi USA a Ruskem mnohem horší dopad než zákon Countering American Adversaries Through Sanctions Act z roku 2017, který rovněž prosadil senátor Graham. Když prezident Trump podepsal zákon CAATSA, připojil k němu prohlášení, v němž vyjádřil nespokojenost s jeho nedostatečností a s tím, jak omezuje jeho výkonnou moc v oblasti zahraniční politiky.

CAATSA byl použit například k uvalení sankcí na Turecko v prosinci 2020 za nákup ruských protiletadlových raket S-400 a v březnu 2021 za otrávení a uvěznění politického disidenta Alexeje Navalného. Rozdíl oproti tomuto nejnovějšímu návrhu sankcí spočívá v tom, že kromě zničení vyhlídek na mír na Ukrajině způsobí také škodu americké ekonomice – cla by se dotkla obchodu s řadou významných partnerů USA, včetně EU, Tchaj-wanu a Číny – a poškodila by stále více pošramocenou pověst Ameriky ve světě.

Pokusy oslabit Rusko zavedením rozsáhlých celních sazeb vůči jeho hlavním obchodním partnerům prostě nebudou fungovat. Kdokoli věří, že Čína náhle přestane dovážet ruskou ropu kvůli hrozbě sankcí ze strany USA, je buď hlupák, nebo je záměrně neupřímný. Stejně jako na začátku tohoto roku, Čína jednoduše odpoví odvetnými cly vůči Washingtonu.

Ačkoli se zatím neobjevil tolik obávaný nárůst inflace, mnoho amerických ekonomů předpovídá, že ceny během léta porostou. Podle OECD se tempo růstu americké ekonomiky zřejmě zpomalí. A to na základě cel, které prezident Trump vyhrožoval uvalit. Od zvýšení cel na čínské zboží na 145 % se průměrná americká cla na čínské zboží nyní pohybují kolem 51 %. Efektivní celní sazba USA vůči celému světu dnes činí přibližně 14,1 %.

Od roku 2014 se ani v nejmenším nezdálo, že by sankce mohly změnit postoj prezidenta Putina vůči Ukrajině.

Již v únoru 2022, den po začátku války na Ukrajině, Tulsi Gabbardová, nyní ředitelka Národní zpravodajské služby USA, uvedla: „Sankce nefungují... Víme jen to, že zvýší utrpení a těžkosti amerického lidu. A to je celý problém Bidenovy administrativy: jsou tak soustředěni na to, jak potrestat Putina, že se nestarají o to, co je skutečně v nejlepším zájmu amerického lidu.“

Mezitím bude Rusko pokračovat ve své drtivé válce proti Ukrajině s devastujícími důsledky pro tuto zemi.

Prezident Trump nyní uzavřel dohodu o dodávkách raket Patriot na Ukrajinu prostřednictvím NATO (náklady uhradí země NATO), čímž finanční břemeno přenesl na Evropu, jak jsem předpověděl v předchozím článku.

V široce medializovaných komentářích prezident Trump obvinil prezidenta Putina, že kolem mírových jednání šíří spoustu „hovadin“. Jádrem jeho komentářů však byla schopnost americké vojenské techniky, skutečnost, že Washington dal Ukrajině třikrát více zbraní než Evropa, a že by tato rovnováha měla být „vyrovnána“. Odkazuje také na „brilantní“ americké dodavatele obranného průmyslu a vyzývá ministra obrany Petea Hegsetha, aby „je popohnal“, aby mohli vyrábět techniku rychleji.

Můj názor je, že s 5% závazkem výdajů na NATO se stále frustrovanější prezident Trump na válku stále intenzivněji dívá jako na obchodní příležitost. To navazuje na schválení jednorázového navýšení výdajů o dalších 150 miliard dolarů pro ministerstvo obrany – více než dvojnásobek ročních vojenských výdajů Británie – a na zrušení rozhodnutí o dočasném pozastavení dodávek zbraní na Ukrajinu.

Trump tvrdí, že hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byl nárůst ruských útoků dronů a raket na ukrajinská města, včetně Kyjeva. Ukrajina bezpochyby potřebuje zbraně na svou obranu. Tempo, jakým Ukrajina ztrácí území na bojišti, se v posledních týdnech výrazně zrychlilo. Denní územní zisky však zůstávají objektivně malé, i když za cenu vysokých lidských ztrát na životech a zraněných. Poskytnutí více „obranných“ zbraní však Ukrajině k vítězství nepomůže, i když může zpomalit tempo porážky. Neposkytnutí zbraní však Rusku nepomůže dosáhnout spektakulárního průlomu.

Rusko se pravděpodobně od krachu prvních istanbulských jednání v dubnu 2022 zaměřuje na vyčerpávající povahu války, která vysává Ukrajinu a její západní sponzory a zbavuje je ekonomických prostředků k boji. Návrat k ozbrojování Ukrajiny až po zuby na tom nic nezmění.

Z dlouhodobého hlediska nový závazek NATO vynakládat 5% na obranu postupně posune rovnováhu vojenské síly v Evropě tak, že evropští členové NATO budou schopni čelit Rusku sami. To však nenastane včas, aby Ukrajina mohla zvítězit. 

Další rozhovory mezi ministrem zahraničí Marcem Rubiem a jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem se konaly 10. července v Kuala Lumpur. Prohlášení ruského ministerstva zahraničí k těmto rozhovorům však bylo nevýrazné.

Kromě stručné zmínky o hledání mírového řešení konfliktu se zaměřilo spíše na obnovení „neomezených vztahů mezi společnostmi obou zemí“, mimo jiné prostřednictvím přímých leteckých spojení. Strategický reset vztahů mezi USA a Ruskem nepochybně zůstává pro Kreml velkou prioritou. V současné době však neprojevuje žádný spěch s urovnáním vztahů. I Rusko je totiž ovládáno pocitem déjà vu.

Od neúspěšných mírových dohod z Minsku z let 2014 a 2015 byly mírové snahy vždy marné kvůli snaze západních mocností donutit Rusko k ústupkům, aniž by totéž platilo pro Ukrajinu. Prezident Trump se nyní musí podívat na situaci s odstupem. 

Zatímco struktura budoucí mírové dohody poskytuje značný prostor pro kompromis na obou stranách, včetně otázky, jak bude realizován územní status quo, jedna ruská podmínka se nezmění: členství Ukrajiny v NATO. Pokud prezident Trump nedokáže přesvědčit Ukrajinu, aby souhlasila s tím, že nevstoupí do NATO, a to navzdory odporu evropských spojenců k jakémukoli kompromisu, nepřinese Ukrajině mír, ale možná spíše poškodí americkou ekonomiku.

Je čas strhnout náplast. 

Celý text v anglickém originále Russia sanctions & new weapons, is Trump stuck in Groundhog Day? | Responsible Statecraft