Channel 4 News: Izrael bombardoval Damašek, v Gaze zintenzivňují neuvěřitelné hrůzy
17. 7. 2025
čas čtení
15 minut
Izraelská
armáda zaútočila na syrské ministerstvo obrany v centru syrského
hlavního města Damašku. Stalo se tak po několika dnech smrtících střetů
na jihu země mezi beduínskými bojovníky a drúzskými milicemi. Izrael
zahájil sérii útoků namířených proti syrským vládním jednotkám, aby
podpořil drúzskou náboženskou skupinu. Upozorňujeme, že reportáž našeho
zahraničního korespondenta Paraica O'Briena obsahuje znepokojující materiál:
(V dolní liště napravo je možno si zakliknout české titulky. Jinak překlad je níže)
Reportér: Odpolední televizní zpravodajství, Damašek. Moderátorka
informovala o izraelských leteckých útocích jinde v Sýrii, kdyžse
bombardování dostalo do hlavního města. Moderátorka utíká ze studia.
Toto je syrské ministerstvo obrany na Umayyadově náměstí v Damašku, místo plné symboliky. V popředí je damašský meč a v pozadí částečně zničená vojenská velitelství tohoto mladého státu. Pokud tím Izrael chtěl vyslat vzkaz, bylo to jasné. Varovné údery bezpilotních letounů byly provedeny předtím, takže podle syrských úředníků byla budova téměř prázdná. Při útocích byl zabit nejméně jeden člověk a 18 jich bylo zraněno.
Abychom pochopili, proč Izrael dnes v Damašku takto zasáhl, musíme se podívat dále na jih, na to, co se v posledních třech dnech děje v syrském městě Suweida nedaleko izraelských hranic. Ve městě žijí převážně drúzové, odnož šíitského islámu. O víkendu tam vypukly sektářské nepokoje, do nichž se zapojili drúzové, milice a beduínské klany. Zahynulo přes 300 lidí. V pondělí syrský prezident Ahmed al-Šaraa nařídil svým bezpečnostním silám, z nichž mnozí kdysi patřili k islamistickým milicím, aby se vydaly do Suweidy a ukončily násilí ve východní části města. Drúzské milice kladly odpor, ale členové bezpečnostních sil a beduínské gangy zabili také drúzské civilisty. Dnes jsme mluvili s drúzským mužem, který natočil následky zabití 18 členů své rodiny. Je to příliš strašné na to, abychom to ukázali, a on si přál zůstat v anonymitě.
„Byla to masakr. Všichni byli civilisté. Když odcházeli, nějaká žena křičela a volala svého manžela. Také ji zabili, přímo ji zastřelili. Je mi to líto.“
Velká drúzská komunita žije také v severním Izraeli a na Golanských výšinách. Dnes se jich velké množství shromáždilo u plotu na izraelské straně a volalo po ochraně svých drúzských soukmenovců v Sýrii. Benjamin Netanjahu řekl, že dnešní údery v Damašku byly varováním nové syrské vládě, aby se držela dál od jižní Sýrie a nechala drúzy na pokoji:
„Drúzští občané Izraele, situace se změnila a situace v jihozápadní Sýrii je velmi vážná. Izraelské obranné síly pracují, letectvo pracuje a pracují i další síly. Pracujeme na záchraně bratrů naší skupiny a na likvidaci gangů režimu."
Drúzové v Sýrii však mají s novou vládou v Damašku složitější vztahy. Mnozí z nich nechtějí ochranu ze strany Izraele. Americký ministr zahraničí uvedl, že jeho úředníci byli celou noc vzhůru a snažili se uklidnit situaci v jižní Sýrii.
Další vyhlášené příměří se však zhroutilo a rozpadlo, a budování nové Sýrie se dnes jeví jako velmi nejisté.
Moderátor: Nyní se ke mně z Los Angeles připojuje rabín Abraham Cooper, americký židovský vůdce, který se nedávno vrátil ze setkání se syrským prezidentem a hovořil o svých nadějích na zlepšení vztahů mezi Izraelem a novou syrskou vládou. Dobrý večer, pane rabíne. Izrael nyní syrského prezidenta Al Sharaa vykresluje jednoduše jako džihádistu. Vy jste se s ním setkal a vrátil jste se, jak jsem pochopil, s nadějí na zlepšení vztahů mezi těmito dvěma zeměmi. Můžete vysvětlit proč?
Abraham Cooper: Spolu s reverendem Johnnym Moorem jsme měli dvouhodinové setkání v paláci. Velmi podrobné. Mluvil o odstraňování konfliktů. Několikrát zmínil, že Izrael a Sýrie již nejsou nepřátelé. Mluvil o budoucnosti, která by se mohla krok za krokem zlepšovat. To je pravda, ale bylo také jasné, že kdokoli bude Sýrii vést, musí najít způsob, jak jednat s různými skupinami, včetně drúzů. A bohužel naše žádost o návštěvu Suweidy byla zamítnuta, protože nám řekli, že nemají kontrolu nad silnicí, která tam vede. Situace je tedy velmi nejistá. Měli jsme dlouhou schůzku s asi 20 významnými křesťanskými vůdci z celé země a mohu jen říci, že všechny skupiny, křesťané, židé atd., všichni s napětím čekají, zda se tato země podaří znovu sjednotit. Viděl jsem záběry, které jste právě ukázali, naše setkání se konalo asi 100 metrů od místa, kde došlo k bombovému útoku. Takže skutečnost, že tam byla předem varování, nešlo o to zabíjet lidi, ale vyslat signál syrskému národnímu vedení, že by mělo respektovat obavy různých menšin, zejména židů. Jak víte, drúzové mají mnoho příbuzných v severním Izraeli.
Moderátor: Samozřejmě se doufalo, že Drúzové, stejně jako Kurdové, podpoří novou syrskou vládu. A jak víte, syrský prezident se nedávno setkal s Trumpem a tato vláda má jasnou podporu Ameriky a Turecka. Nedestabilizuje Izrael bombovými útoky nejen na jihu, ale přímo v srdci hlavního města tuto novou vládu?
Abraham Cooper: No, myslím, že víte, viděl jsem ten záznam muže, který přežil, když bylo zavražděno osmnáct členů jeho rodiny. Myslím, že to pro Izraelce bylo jako ozvěna 7. října. A zjistil jsem, že Syřané, se kterými jsem se setkal, podle mě nechápali, proč Izraelcům tak záleží na drúzích. Mnozí z nich jsou izraelští občané. Slouží v armádě. Chápou, když máte pocit, že vaše rodiny jsou v nebezpečí, myslím, že izraelské bombardování je signálem, že pokud se Sýrie stane partnerem pod vedením prezidenta, který řekl všechny správné věci, ale otázka, kterou jsme původně položili ministru zahraničí a jemu samotnému, zní: 1) Můžeme vám věřit? 2) Dokážete to splnit?
A myslím, že právě teď všichni s napětím čekáme na odpověď na otázku číslo 2. Dokáže tento prezident skutečně vést?
Moderátor: Ale může jedna země nařizovat sousední zemi, kde má rozmístit své síly, když se snaží získat kontrolu a autoritu nad celým územím? To je přece mimořádné. Je to jako kdyby Francie řekla Německu, aby odtáhlo svou armádu.
Abraham Cooper: Myslím, že je to oprávněná otázka. Ale pochopte také, že mezi Asadem, Sýrií a Izraelským státem je 50 až 70 let bojů, dvě velké války, terorismus, přeshraniční konflikty. Ano. Když to zastavíte na jeden den, řeknete si –
Moderátor: Ale to byl jiný režim, ne?
Abraham Cooper: Byl to jiný režim, ale zásadní otázkou je, zda dokážou sjednotit různé skupiny. Dnes večer není na místě diskutovat o obavách křesťanů, ale všechny skupiny, včetně alavitů, Kurdů atd., se obávají o svá práva, o to, kde budou chráněny. A lidé za ním, ti, kteří s ním přišli bojovat, sdílejí jeho vizi sjednocené Sýrie, což je stále velmi nejisté. A pokud jde o reakci Izraele, myslím, že ten nemá zájem na změně hranic. Má zájem na klidné hranici. A podle toho, co jsem slyšel během dvou hodin s prezidentem Sýrie, má přesně stejné cíle. On nepotřebuje Izrael jako nepřítele, ale Izrael potřebuje nějaký signál, že nedovolí, aby tam byla zabíjena drúzská menšina na cestě do Damašku.
Moedrátor: Pane rabíne, děkuji vám za váš čas. Pojďme nyní k našemu zahraničnímu korespondentovi Secunderu Kermanimu, který se k nám připojil z Tel Avivu. Secundere?
Reportér: Krishi, další týden, další izraelská bombardovací kampaň v zahraničí. Tak to vypadá, že? Samozřejmě, každý z těchto konfliktů je jiný. Izraelští představitelé mají své vysvětlení, proč jsou jejich akce podle jejich názoru oprávněné. Je však jasně vidět, jak se Izrael cítí povzbuzen k vojenským akcím. Na Blízkém východě se nyní hovoří o tom, že situace směřuje k uklidnění. Izraelský ministr obrany je na cestě do Washingtonu, kde se setká se svými protějšky.
Není však vidět žádný konec ani blížící se konec násilí v Gaze, která zůstává zdaleka nejnebezpečnějším místem v této oblasti. Upozorňujeme, že naše reportáž z tohoto místa obsahuje od začátku velmi znepokojivé záběry.
V Gaze je jen málo věcí tak nebezpečných jako snaha nakrmit svou rodinu. Mrtví a zranění Palestinci jsou odváženi do nemocnice po tlačenici v distribučním centru humanitární pomoci. Mezi oběťmi jsou i děti. Nejméně 20 lidí bylo zabito.
Izraelská a americká humanitární nadace v Gaze tvrdila, že ozbrojení členové Hamásu vyprovokovali nepokoje, ale očití svědci uvedli, že stráže tohoto místa je postříkaly pepřovým sprejem, když byli uvězněni v panice mezi dvěma řadami kovových plotů.
„Když jsme tam dorazili, zjistili jsme, že zavírají brány, ale lidé se stále shromažďovali a když se navzájem tlačili, ti, kteří to nevydrželi, upadli a byli ušlapáni.“
Palestinci popsali místa, kde se rozdávala pomoc, jako smrtící pasti. Je jasné proč. Toto video z Rafahu z počátku tohoto týdne ukazuje kulky vystřelené těsně vedle vyděšeného davu.
Dvaadvacetiletý Ibrahim dokumentuje své zážitky z těchto opravdových hladových her. Zde ho a další lidi donutily k útěku dýmové granáty. A takhle vypadal minulý měsíc uprostřed obrovského zběsilého davu. Jeho úkolem je sehnat jídlo pro své staré rodiče a sourozence. Šanci mají jen ti nejsilnější.
„Před 7. říjnem jsem byl šťastný a vždy jsme měli jídlo. Od té doby musím riskovat život, abych sehnal jídlo pro svou rodinu. Bolest je příliš velká, než abych na ni mohl myslet. Když se mi podaří sehnat jídlo, jsem šťastný, že moje rodina bude mít co jíst, ale zároveň mi to láme srdce a ptám se sám sebe, jak se to mohlo tak zhoršit?“
Od zahájení činnosti GHF před šesti týdny bylo podle zpráv izraelskými silami zabito přibližně 700 Palestinců, kteří se pokoušeli získat pomoc v jejích centrech. Gaza Humanitarian Foundation provozuje tři distribuční centra v jižní části Gazy a jedno v centru. Všechna se nacházejí v izraelských vojenských zónách nebo v jejich blízkosti.
Investigativní skupina Forensic Architecture zaznamenala 17 případů zabití Palestinců, kteří se pokoušeli získat pomoc v těchto centrech. Na základě geolokace videí zjistili, že většina incidentů se odehrála podél přístupových cest, které měli Palestinci podle pokynů izraelské armády používat. Forensic Architecture také sledovala denní otevírací dobu těchto center. Podle jejich údajů byla centra v průměru otevřena pouze 23 minut a téměř ve čtvrtině případů byla oznámena jejich uzavření před plánovanou otevírací dobou.
Izrael tvrdí, že systém GHF brání Hamásu v zabavování pomoci, ale stejně jako tyto věci, i většina shromážděných potravin nakonec skončí na trzích, kde je za přemrštěné ceny prodávají obchodníci, kteří na nich vydělávají, nebo obyčejní lidé bez jiných příjmů.
V praxi čelí celé obyvatelstvo Gazy akutnímu hladu a OSN je nyní schopna dovážet pouze omezené množství zásob. Tarin manžel byl zabit při izraelském útoku. Zůstala sama s osmi dětmi, o které se musí starat.
„Pravdou je, že si nemohu dovolit ani jídlo, plenky nebo mléko pro děti, ale ani nevím, kam se obrátit nebo kdo by mi mohl půjčit nějaké peníze. Cítím, jak se mi hrnou slzy do očí.“
Tara neměla jinou možnost, než se pokusit získat pomoc od GHF. Pro ochranu před zloději se ozbrojila nožem.
„Kdokoli něco dostane, je okraden. Lidé se navzájem bodají a izraelští vojáci na ně střílejí, takže nedostaneme nic. Před námi jsou muži. Nemůžu utíkat jako muž. Prostě nemůžu. Každý den se opakuje stejná cesta zpět. Nad našimi hlavami opět létají kulky. Díváme se smrti do očí. Každé sousto je nasáklé krví.“
Pozdě v noci, na místě DHF v centru Gazy. Ibrahim doufá, že se mu podaří sehnat jídlo, ale místo je zavřené a kolem něj létají kulky. „Nemůžu jít dál,“ říká a s prázdnýma rukama se vydává domů. Ponížení a strach tak provázejí každý aspekt života.
261
Diskuse