30. 4. 2026 / Bohumil Kartous
Lidé z environmentální oblasti jsou zděšeni, že motoristický low life vyhazuje lidi s odborností, o které se jemu nemůže ani zdát a oznamuje v diskusích na sociální síti, že z pozice jakéhosi zmocněnce odepře dotace, jelikož se tak právě rozhodl. Bezpečnostní komunita je zoufalá, protože loutka prokremelských kolaborantů z SPD, která nepříliš důvěryhodně předstírá, že je ministrem obrany, nejprve dlouho lhala o výdajích na obranu a neplnění závazků vůči NATO, aby následně začala blouznit o tom, že důležité nejsou výdaje, ale rekruti (přičemž nemá ani jedno). Nadřízený estébák na pozici premiéra mezitím - k hrůze a zoufalství odborné komunity - točil videa o tom, že by chtěl na světě mír, aby mohl odzbrojit. Lidé z kultury jsou znepokojeni, že onen menší vládní estébáček okupující ministerstvo na Maltézáku chce osobně rozhodovat o dotacích podle klíče z příručky agilního svazáka - motoristy. Odborná a občanská společnost napříč resortním spektrem s obavami upozorňuje na očividnou snahu demontovat pojistky ochrany státních úředníků ve prospěch politiky současného oligarchického triumvirátu (občas používaným zastaralým termínem označovaný jako koalice). Soudní lidé se schopností hlubšího pochopení dopadů hledají cesty, jak zabránit zničení nezávislosti veřejnoprávních médií prostřednictvím změny financování a prostřednictvím mediálních rad, kam se postupně dostanou patolízalové populistů. Jsou to jen ty nejviditelnější projevy celkové destrukce demokratické povahy českého státu v nevídaném rozsahu a tempu. Nebezpečí nevratnosti je umocněno tím, že vnitřní ani vnější podmínky ovlivňující politické dění nedávají žádnou okamžitou šanci na změnu, natož na možnost destrukci zastavit. Je pravděpodobné, že se řada těchto svinstev odehraje. Ze střednědobého hlediska to ale není tak beznadějné, jak by se mohlo zdát. Na vrcholu této pyramidy zoufalství totiž sedí Babiš. Kvintesence všeho odpudivého na mentalitě posttotalitního hraboše, sobecky čilého a nepochybně schopného vykuka s oportunisticky normalizační minulostí. Babiš je sice legálním držitelem největší porce moci, v prvé řadě je to ale rychle stárnoucí, viditelně stále více unavený a mimo kamery znatelně rozčilený člověk, zatížený rostoucím břemenem. Tento v pravém slova smyslu jedinec je zároveň více či méně vědomým demiurgem tažení populistické hordy, zároveň je ale takovým nepatrným a křehkým spojníkem celé té rozsáhlé struktury o obrovské hmotnosti. V okamžiku, kdy tento spojník pukne, všechno, co se dnes tváří jako struktura určitého tvaru, barvy a zápachu, zjevně schopná rozhodování a jednání, se rozleje do amorfní louže nahnědlého odstínu a ztratí schopnost samostatného jednání. Minimálně na chvíli. Bez Babiše se rázem stane z Ano prosté ne, bez jakékoliv reálné šance na dlouhodobou životaschopnost. Složeno z minions, nohsledů s vlastními sobeckými ambicemi, jejichž soudržnost je dána pouze existencí jejich pána, skrz kterého šplhají za sluníčkem, se bez Babiše stane velmi rychle obětí vnitřních snah o utržení si co nevětšího sousta z politické zdechliny. Vnější tlaky začnou okamžitě působit tím stejným způsobem. Těch 35 % voličů, které Babiš v současnosti obsluhuje (exploatuje) je také hodně křehká skupina. Jsou nerovnoměrně rozloženi podle věku, přičemž nejstarší kohorty (63 plus) tvoří zásadní podíl na volebním úspěchu Ano. Bez nich klesá reálná podpora minimálně o 10 %. Křehcí jsou podobně jako jejich současný idol a přirozeně odcházejí velmi rychle. Zároveň platí, že trvání potenciálního úspěchu Ano je s ohledem na stárnoucího strejce nejisté i u mladších voličů. Popularita Ano je více méně negativní, až na babičky, které v něm mohou vidět toho hodného “gazdu”, co s nimi pohovoří po jejich a slíbí důchody, je Ano vesměs volba menšího zla pro tu část společnosti, která z nějakého důvodu nevěří pražským “elitám” a Babiše, exemplárního zbohatlíka z Průhonic, vnímají jako prostředek pomsty. Není to žádný love brand, kterého se lidé drží, ať se děje co se děje, je to jen to, co je po ruce a v daný okamžik se hodí více než něco jiného. Jinými slovy, taková volba je nahraditelná v okamžiku, kdy se vyskytne něco stejně použitelného a je více po ruce. Ano, je po ruce jen díky frenetické snaze Babiše objet co nejvíce vesnic a napumpovat maximum do politického marketingu. Opět platí, že bez něj nebude ani tvář, ani peníze. Jsem přesvědčen, že právě s tímto kalkuluje řada těch, kdo by chtěli začít Babišovy voliče pást, třeba takový jihočeský hejtman Kuba. Jeho strana je nadesignovaná v zásadě tak, aby byl připraven, až přijde pravý okamžik. A vzhledem k tomu, že už se do toho pustil, tak určitě neočekává, že by ten okamžik přišel za dlouhé roky. V takové situaci by se mu ten “warm up” významně prodražil. Důležitým úderem, který může křehkého Babiše nakřápnout, jsou výsledky voleb v Maďarsku. Nejen že se rozplynul Babišův sen o tom, že se mu podaří napodobit úspěch přítele Orbána, rozpadá se rázem celá středoevropská osa falešných “patriotů”, ke které se Babiš agilně hlásí, jelikož očekával nástup evropského nativismu podle MAGA vzoru. Po Orbánově prohře a úvahách, že se dokonce chystá utéct ze země, aby se vyhnul trestnímu stíhání, Babišovo břemeno opět narůstá. Zůstává s Ficem dvojkou zcela irelevantních komiků na politickém okraji Evropy. Je velmi těžké najít něco, co by křehkému Babišovi vytvářelo nějakou ochranu. Jeho vlastní politická firma je plná zdánlivě loajálních podřízených, kteří ho ale ve skutečnosti nesnáší, protože on jimi pohrdá. Jeho “koalice” drží pouze na společné potřebě vyhnout se trestnímu stíhání a potřebě přisát se k mocenským zdrojům, žádná vnitřní hodnotová, ideologická ani jiná vazba v ní není a všichni si navzájem podrazí nohy, pokud se k tomu naskytne příležitost. Zvenčí se Babiš nemá o co opřít, protože zbylo jen menší nedochůdče Fico, přičemž oba navenek působí nesnesitelně odpudivě. A ještě k tomu musí stárnoucí mikromanažer, který obsedantně touží mít vše pod kontrolou, protože se v koutku duše bojí, že ho kdokoliv podrazí, závodit s časem. Kdo by si na něj v takovém závodě vsadil?
Diskuse