Usvědčený rasový vrah usvědčil motoristy

11. 6. 2026 / Petr Waniek Horváth

Na první pohled by na tom nebylo nic mimořádného. Politické debaty se konají každý den. Tahle však zaujala složením hostů i publika.

Mezi přítomnými byl také Vlastimil Pechanec. Muž, který byl pravomocně odsouzen za rasově motivovanou vraždu Roma Oty Absolona. Právě jeho následná veřejná reakce vypověděla o celé akci možná více než samotná debata.

Pechanec: odsouzený za vraždu s rasovým motivem

Vlastimil Pechanec byl v roce 2003 odsouzen za rasově motivovanou vraždu Oty Absolona. K útoku došlo v červenci 2001 ve Svitavách. Absolon po útoku nožem zemřel a soud uložil Pechancovi trest sedmnácti let vězení.

Po propuštění se evidentně nenapravil a nezmizel z veřejného života. Pohyboval se v prostředí krajní pravice a angažoval se v Dělnické straně sociální spravedlnosti.

Po skončení debaty se rozhodl podělit o své dojmy. Chválil atmosféru i probíraná témata. Zmínil reemigraci, LGBT problematiku i údajné zatajování informací veřejnosti. Celou akci označil za přátelskou a inspirativní.

Právě zde se celá věc stává zajímavou.

Příliš mnoho náhod

Vedle Pechance totiž nevystupovali náhodní hosté bez vazby na veřejnou správu.

František Kubásek je známý jako provozovatel webu Incorrect a dlouholetý aktivista vystupující proti migraci a LGBT právům. Dnes působí na Ministerstvu životního prostředí.

Adam Šejna se proslavil především na sociálních sítích. Pozornost médií vzbudily jeho výroky o „bílé Evropě“ i jeho vystupování proti migrantům a sexuálním menšinám. Také on dnes pracuje na ministerstvu.

Hostem večera byla Lívia Pavlíková, dříve Garajová. Na Slovensku patří mezi nejznámější tváře radikálně nacionalistické internetové scény. Do širšího povědomí vstoupila prostřednictvím projektu Kulturblog, který byl dlouhodobě spojován s krajní pravicí.

Ve svých videích opakovaně varovala před údajnou „výměnou obyvatelstva“, úbytkem bílého evropského obyvatelstva a zánikem tradiční evropské kultury. Dlouhodobě vystupuje proti migraci, LGBT právům a multikulturní společnosti. Právě tato témata z ní udělala jednu z nejznámějších postav slovenské krajně pravicové internetové scény.

Každý z těchto lidí má jiný životopis. Přesto je spojuje podobný okruh (zavrženíhodných)  témat a názorů.

To samo o sobě by ještě nemuselo nic znamenat. Jenže existuje širší kontext.

Čestný prezident Motoristů Filip Turek se v minulých letech opakovaně dostal do centra pozornosti kvůli fotografiím připomínajícím nacistický pozdrav, používání symbolů spojovaných s neonacistickou scénou nebo výrokům a narážkám, které vyvolaly rozsáhlé veřejné kontroverze. Díky kterým ho prezident odmítl jmenovat ministrem. On sám je vysvětloval je jako recesi nebo vytržení z kontextu.

Jednu fotografii lze vysvětlit. Jeden výrok lze označit za nevkusný vtip. Jednu událost lze označit za nedorozumění.

Mnohem obtížnější je vysvětlit, proč se podobné věci opakují stále dokola.

Stejně obtížné je vysvětlit, proč se na jedné debatě setkávají lidé spojení s ministerstvem, představitelka slovenské krajní pravice a člověk odsouzený za rasově motivovanou vraždu.

Motoristé se nadále prezentují jako protestní hnutí zdravého rozumu. Současně však stále častěji přitahují lidi a témata, která bývají spojována s krajní pravicí.

Nejdůležitější na celé události přitom není samotná přítomnost Vlastimila Pechance.

Důležitá je jeho spokojenost.

Člověk odsouzený za rasově motivovanou vraždu Roma z této debaty neodcházel rozhořčený. Nepsal o tom, že se ocitl mezi politickými protivníky. Naopak. Chválil témata, atmosféru i účastníky. Měl pocit, že se účastnil diskuse, která mu byla blízká.

To je skutečnost, kterou nelze jednoduše přejít.

Vysvědčení i pro Babišovo ANO

Když se mezi lidmi spojenými s vládní stranou cítí dobře člověk odsouzený za rasově motivovanou vraždu, není to bezvýznamná epizoda. Je to politický signál.

A když vedle něj bez rozpaků vystupují zaměstnanci ministerstva a osobnosti dlouhodobě spojované s krajní pravicí, měla by tomu věnovat pozornost celá společnost.

Není to jen problém Motoristů. Není to jen problém hnutí ANO. Je to znepokojivý obraz stavu veřejného prostoru, ve kterém se extremistické postoje postupně posouvají z okraje blíže k politickému středu.

Právě to by nás mělo znepokojovat nejvíc.

Řekni mi, kdo se v tvé společnosti cítí jako doma, a já ti řeknu, kam skutečně patříš.