JASLOVSKÉ BOHUNICE:

Nesouhlasím se svědectvím Františka Pesuta

9. 6. 2011

Bod 7: Není pravda, jak píše František Pesut, že vyjma Viliama Pačese všichni pracovníci elektrárny v panice utekli. Kromě směnových pracovníků zůstala na elektrárně dobrovolně řada technických pracovníků. Na příklad se mnou a vedoucím oddělení ing Vitázkem zůstali dobrovolně čtyři další naši pracovníci, kteří odstranili závady na automatikách dvou pony-motorů, které selhaly. Pony -motory sloužily jako pohony chladících turbokompresorů na 600 ot./min.v havarijním režimu. Na pracovišti jsme setrvali do pozdních večerních hodin. Na druhý den všichni pracovníci našeho oddělení nastoupili do práce.

Bod 2: Vaření nerezového cirkulačního potrubí Js 500 byla vysoce odborná práce. Vaření probíhalo v inertní argonové atmosféře a prováděli jej svařeči se státní zkouškou. Vaření probíhalo po vrstvových svárech a každý se hned rentgenoval. V případě zjištění jakékoliv vady sváru bylo dané místo vybroušeno a provedena nová roentgenová kontrola. Jednotlivé snímky se archivovaly a o konrole byl sepsán protokol. Nařčení pana Pesuta ze šlendriálně provedené práce je urážkou svařečů i pracovníků technické kontroly, kteří vystavovali protokoly o jakosti.

Bod 6: Mám silné pochybnosti, že pan Pesut ví, co jsou havarijní bezpečnostní systémy jaderné elektrárny. Na 2. bloku JE V2 jsem řídil za dodavatele elektrárny neaktivní zkoušky zařízení elektrárny. S plnou odpovědností mohu prohlásit, že před fyzikálním spouštěním byly odzkoušeny simulací všechny havaríjní stavy uvažované v projektu a spolehlivost funkce havarijních systémů. O každé zkoušce byl vystavený protokol.

Za úplný blábol považuji vyjádření pana Pesuta, že v Jaslovských Bohunicích provozovali tři čtvrti roku jaderný blok, z viny vady měřících přístrojů, bez hlavních havarijních systémů a vzhledem k tomu hrozil výfuk radioaktivity přímo do ovzduší / na které elektrárně a kterém bloku/.

K doplnění vědomostí pana Pesuta a i čtenářů BL v krátkosti uvádím, že všechna zařízení potřebná ke spolehlivému havarijnímu dochlazení reaktoru jsou zařazeny do dvou kategorií.

Zařízení I. kategorie - zařízení vyžadující nepřetržité napájení jehož zdrojem jsou akumulátorové baterie se střídači.

Zařízení II. kategorie - zařízení s možnou krátkodobou ztrátou napětí, cca 20 sec., jehož zdrojem jsou dieselgenerátory.

Jaderné elektrárny typu VVER 440 mají tři havarijní systémy II.kategorie, z nichž každý sám je schopný zabebezpečit bezpečné havarijní dochlazení reaktoru. Každý z uvedených systémů má na velíně svoji vlastní provozní a poruchovou signalizaci. Tak co vlastně mělo selhat?

Vzhledem k projevené nízké odborné znalosti zařízení jaderné elektrárny nemohu věřit, že by František Pesut pracoval ve funkci operátora reaktoru v provozu některé z výše vyjmenovaných jaderných elektráren.

Ing. Antonín Bařinka - věk 75 let. vystudoval jsem na VUT v Brně, FE- obor energetika; ukončené postgraduální studium na SVŠT Bratislava- výstavba a provoz JE. Do roku 1994 platné odborné osvědčení na řízení výstavby, spouštění a provozu enegetických děl bez omezení výkonu. Na JE v Jaslovských Bohunicích a Mochovcích jsem odpracoval v různých funkcích 20 let. Nyní v důchodu.