Násilí proti osamělým dětským uprchlíkům se zintenzivňuje - a my ho ignorujeme

5. 8. 2016

čas čtení 2 minuty

Dětští uprchlíci v Calais a v Dunkirku jsou nyní běžně a pravidelně obětí násilí. Stovky z nich žijí bez rodičů v obou uprchlických táborech, nemají žádné dospělé, kteří by je ochraňovali. Jsou obětí násilí od policie a od lidí, kteří nežijí v táborech. Do uprchlických táborů jezdí v noci místní občané a útočí tam na uprchlíky. Osoby, které jsou obětí policejního násilí, se obávají svědčit proti policistům, kteří by je měli ve skutečnosti ochraňovat před pašeráky a obchodníky s bílým masem.

Tým britských právníků, specializující se na lidská práva studoval situaci v obou táborech. Zjistil, že tam jsou hrubě porušovány i minimální mezinárodní právní normy. Tým apeloval na Theresu Mayovou a na Francoise Hollandea, aby ustavili nezávislé vyšetřování policejního násilí a financovali trvalé poradenské právní středisko v táborech.

Britští právníci zaznamenali případ šestnáctiletého íránského chlapce, kterého policie odvezla na pole za město, donutila ho před ostatními si kleknout a zbila ho obušky. Případ muže z Eritreje, kterého policie fyzicky tvrdě napadla a nastříkala mu slzný plyn přímo do tváře. Kanistry se slzným plynem policie proti lidem odpaluje v uzavřených prostorách, uvnitř policejních antonů a při východu z tábora, aby lidem zabránila v odchodu.

Obyvatelé tábora jsou obětí násilí od skupin místních mužů z ultrapravicových a neonacistických skupin. Násilí je pácháno, aniž by tomu policie zabránila.

76 procent obyvatel uprchlického tábora a 82 procent žen zažilo policejní násilí. 70 procent obyvatel tábora bylo vystaveno slznému plynu. Ze 700 dětí v táboře v Calais jich ohromující procento, 78 procent dětí, není v doprovodu rodičů.

Skutečnost, že Francie ani Británie nerespektují a nehájí zákonná práva dětí, je výmluvným důkazem stavu ochrany lidských práv v obou zemích.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5900

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2016