11. 1. 2018 / Daniel Veselý
Infantilní výhrůžky dvou nevypočitatelných lídrů Donalda Trumpa a Kim Čong-una, kteří mají po ruce jaderný kufřík, neutichly ani v novém roce. Mezitím mezi oběma znepřátelenými Koreami dochází k překvapujícímu diplomatickému tání. Setkání zástupců obou zemí se symbolicky uskutečnilo v militarizovaném pásmu podél 38. rovnoběžky a výsledkem jednání je dohoda o účasti severokorejských sportovců na nadcházející zimní olympiádě v Jižní Koreji. Otázkou ale zůstává, zda nebude mít křehká úmluva jepičí život a jak se ke sbližování uměle rozděleného Korejského poloostrova postaví americký prezident, jenž má v oblibě řešit konflikty vojenskou silou.
Sbližování KLDR a Jižní Koreje, kterého jsme dnes svědky, je neklamným příznakem toho, že v Pchjongjangu nevládne patologický šílenec, nýbrž pragmatický diktátor, jemuž jde v první řadě o přežití jeho nukleárního pašaliku. I když v Severní Koreji bezesporu panuje naprosto ohavný režim a dětinské hrátky s jaderným kufříkem lze v každém případě chápat jako nepřijatelný avanturismus – totéž v bleděmodrém platí i pro Donalda Trumpa. Tomu prý jeho spolupracovníci útok na KLDR prozatím rozmluvili.
Pchjongjang si patrně uvědomil, že mezinárodní izolace a nákladné zbrojení je cesta do slepé uličky, přičemž odpovědí jsou korektní vztahy se Soulem, z čehož má vyplynout zlepšení ekonomické situace KLDR. Za smířlivým postojem severokorejského lídra se pravděpodobně skrývá naděje, že světové společenství zmírní mezinárodní sankce. Představitelé obou zemí se také dohodli na snížení vojenského napětí mezi oběma zeměmi. Jde tedy o gesto - diametrálně se lišící od muskulárního chvástání Kim Čong-una.
Podle dalších indicií se sbližování obou Korejí odehrává na pozadí bolestného dědictví japonské okupace poloostrova za 2. světové války, kdy docházelo k hromadnému pohlavnímu zneužívání korejských žen. Japonská vláda dodnes udržuje při životě mytologii o korejských sexuálních pracovnicích v soukromě vlastněných nevěstincích, a to navzdory mnoha svědectvím zneužívaných žen. Zatímco se obě Koreje opatrně sbližují, na spojenectví Jižní Koreje a Japonska padá temný stín nevyřešené minulosti - a tak se na Korejském poloostrově logicky vytváří příznivá půda pro diplomacii. Nicméně tento příznivý vývoj můžeme považovat pouze za přechodné období klidu, nastolené kvůli nadcházejícím olympijským hrám, neboť Severní Korea se nemíní vzdát svého jaderného arzenálu, zatímco Spojené státy trvají na tom, aby se jej Pchjongjang vzdal.
Jestliže Spojené státy hledí na nesmělé diplomatické námluvy obou Korejí se sympatiemi a dokonce hodlají posunout termín pravidelných vojenských manévrů se Soulem (jež jsou přirozeně solí v očích Pchjongjangu a podle řady pozorovatelů jádrem konfliktu v této oblasti), nevyzpytatelnost, ba dokonce labilní psychika šéfa Bílého domu, mohou ještě pořádně zamíchat kartami. Jenže totéž opět můžeme prohlásit o severokorejském lídrovi, neboť Kim Čong-un a Donald Trump jsou v jistém ohledu dvěma stranami téže mince.
Ještě tento týden měl americký prezident na stole tzv. „Bloody Nose Strategy“, podle níž by Spojené státy mohly zaskočit Kimův režim omezeným vojenským úderem – řekněme na vojenskou základnu nebo na jednu z Kimových rezidencí – čímž by odstrašily Pchjongjang od dalších jaderných provokací a zabránily vypuknutí rozsáhlého válečného konfliktu na Korejském poloostrově. Zdá se, jako by tento děsivý a nebezpečný plán uzrál v Trumpově hlavě, leč není tomu tak. Tuto kontroverzní strategii prosazoval národní bezpečnostní poradce H. R. Master, o němž se traduje, že je v Bílém domě jedním z předních stoupenců vojenského útoku na Severní Koreu.
Člověk nemusí být příliš zběhlý v geopolitice, aby viděl fatální riziko vyplývající z Masterovy strategie. Kdyby KLDR odpověděla zničujícím protiúderem, o život by přišly desetitisíce až miliony lidí, včetně amerických vojáků. Spojené státy by měly vsadit na diplomacii, jak ostatně soudí americký ministr zahraničí Rex Tillerson a ministr obrany James Mattis. Koneckonců Čína i KLDR zmražení severokorejského jaderného programu podmiňují ukončením vojenských manévrů USA a Jižní Koreje, k čemuž ale kvůli odmítavému stanovisku Bílého domu patrně jen tak nedojde.
Diskuse