Jak se vyrovnat s ruskou informační válkou? Zeptejte se ve Švédsku

4. 4. 2018

čas čtení 5 minut
Další země se mohou poučit z dlouhé švédské zkušenosti se záhadnými incidenty následovanými dezinformační kampaní, napsala Elisabeth Brawová.


  Dojde k záhadnému incidentu. Nelze jej jednoznačně připsat konkrétnímu pachateli, ale cílová země spojí útok téměř jistě s jinou - která zahájí dezinformační kampaň pomlouvající cíl útoku a navrhující řadu jiných vysvětlení. Británie v roce 2018? Ano - a Švédsko po mnohem delší dobu. Po několik dekád honu na ponorky ve svých vodách se Stockholm musel vyrovnávat s podobnou kombinací záhadného incidentu spojeného s dezinformační kampaní. Další západní státy by udělaly dobře, kdyby se poučily ze švédských zkušeností.

  16. října 2014 byla zveřejněna zpráva, že švédská agentura pro signální zpravodajství zachytila vysílání na ruském nouzovém kanálu. Následujícího dne obyvatel Stockholmského poloostrova kontaktoval švédské ozbrojené síly a tvrdil, že viděl něco, co vypadalo jako ponorka. Ozbrojené síly ihned vyslaly svou protiponorkovou flotilu a několik dalších plavidel. Později večer signální zpravodajství zachytilo kódované ruské vysílání a zaměřilo jeho zdroj v oblasti poloostrova.

  O tři dny později Švédové dosud nenašli podezřelou ponorku. Ruské ministerstvo obrany popřelo, že by mělo některou z ponorek ve švédských vodách, a tvrdilo, že muselo jít o nizozemské plavidlo. Ruská média zase tvrdila, že si švédské námořnictvo spletlo zvíře s ponorkou. Pak začala hovořit o "fantómové ponorce". Když byl hon ukončen bez výsledku, zdálo se, že Rusové měli pravdu.

  "Ruskou taktikou je tvářit se neutrálně a zasévat nejistotu mezi všechny, kdo nemají stoprocentní důkazy," vysvětluje penzionovaný generál Sverker Göranson. "A Rusové se pokaždé snaží, aby druhá strana vypadala jako idioti. Jakmile se objevil nápad, že zachycený zvuk mohl pocházet od zvířete, Rusové se ho chopili, aby nás zesměšnili."

  Generál, který do roku 2015 zodpovídal za švédskou bezpečnost, se stal hlavním terčem ruského výsměchu. "Ruská média našla mé video ve žlutých holínkách, jak tančím na píseň skupiny ABBA, které pouštěla stále dokola," vybavuje si. "Jejich zpráva určená pro švédskou veřejnost zněla "osoba řídící vaši zemi je klaun, kterému nemůžete důvěřovat." Pomlouvali všechny, kdo rozhodovali na všech úrovních."

  Tento vzorec popírání a výsměchu je švédským ozbrojeným silám dobře znám. Ty po dekády honily podezřelé ponorky podél 2 700 km dlouhého pobřeží. Hon na ponorky je něco jako dokumentovat útoky nervovým plynem, ale je to ještě mnohem těžší. Ponorky, zejména miniponorky často používané ruským námořnictvem, se mohou snadno ukrýt a uniknout v mělkých vodách poloostrova.

  Zesměšňující zprávy fungují na mnoha úrovních. "Na jedné úrovni Rusové vyslali zprávu, která říká "Podívejte, co dokážeme," ale pak to popřeli," říká viceadmirál Royal Navy, Sir Anthony Dymock.

  Švédská veřejnost dodnes zůstává rozdělena ohledně otázky, zda skutečně došlo k průnikům ponorek. Jedna aktivní skupina pochybovačů, Medbogarggruppen, prosazuje myšlenku, že tyto průniky existují jen ve fantazii švédských důstojníků.

  To vše odráží britskou zkušenost po otravě Sergeje a Julie Skripalových. Ruská vláda tvrdí, že nervový plyn pocházel že Švédska, České republiky, nebo dokonce z vlastní britské vojenské laboratoře. Ačkoliv sociální média jsou nová, informační válka nikoliv.

  Dlouhá švédská zkušenost s kombinacemi prvků připomínajících útok v Salisbury a dezinformační kampaň s ním spojenou jim poskytuje expertízu, z níž se jiné státy mohou poučit. "Nereagujte na dezinformaci," radí Göranson. "Nemá smysl vstupovat do komunikační války s Rusy. Nicméně využijte každou příležitost prokázat opak toho, co tvrdí." Během dlouhé kariéry důstojníka protiponorkové flotily dospěl ke stejnému názoru i jeho kolega Jansson. ""Držte se zpět, neodpovídejte na provokace. A ptejte se sami sebe, komu prospívají dezinformace, které šíří."

  V roce 2014 Göranson testoval své pojetí reakce prostřednictvím zveřejňování vybraných důkazů, včetně snímků, na tiskových konferencích. "Je to účinnější než jenom mluvit a vytváří to důvěryhodnost," tvrdí. Existuje nicméně riziko, že se původní důkaz ukáže jako nesprávný. Nicméně generál tvrdí, že je stejně zásadně důležité nečelit dezinformacích kontrapropagandou, ale pravidelnými faktickými aktualizacemi.

  Navrhuje také, že novináři možná potřebují školení ohledně toho, jak číst vojenské informace, a že cílové země by měly shromáždit informace o zjevně falešných událostech a komentovat je - jinak hrozí, že prázdný prostor obsadí samozvaní "experti".

  Británie by nebyla poslední v řadě západních zemi, jež se připojily ke Švédsku v klubu zasažených ruskou hybridní válkou, což podtrhuje poslední lekci, kterou Göranson formuluje následovně: Vždy udržujte jednotnou frontu. Během honu na ponorku v roce 2014 vždy vydával společná stanoviska s premiérem Stefanem Löfvenem a ministrem obrany Peterem Hultqvistem. Jediného lídra mohou pomluvit jako klauna, ale v jednotě je síla.

 

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
11372

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2018