Demagogům se daří, když podněcují náš hněv. Jak se jim vyhnout?

4. 10. 2019

čas čtení 7 minut
Jazyk násilí a rozhořčení ovládá veřejnou rozpravu. Abychom nad ním zvítězili, musíme se naučit neoplácet stejnou mincí, píše George Monbiot.


Je tato demokracie ve smrtící spirále? Propadáme smrtícímu cyklu zuřivosti a reakce, který blokuje argumentovanou konverzaci, na níž závisí občanské soužití?

V každé době existovali političtí podomní obchodníci využívající agresi, lži a rozhořčení, aby v nich utopili rozumný argument. Ale od 30. let jich ještě nikdy tolik neuspělo.

Donald Trump, Boris Johnson, Narendra Modi, Jair Bolsonaro, Scott Morrison, Rodrigo Duterte, Nicolás Maduro, Viktor Orbán a mnoho jiných objevili, že digitální věk nabízí snadné zisky. Hněv a nepochopení produkované sociálními médii a vystupňované trollími továrnami, boty a skrytě placenou politickou reklamou se šíří do reálného života.

Politici a komentátoři dnes hovoří jazykem násilí, který byl před několika lety nemyslitelný. V Británii Johnson zesměšňuje památku zavražděné poslankyně Jo Coxové. Nigel Farage v řeči o úřednících slibuje, že "jakmile bude po brexitu, vezmeme na ně nůž". Brendan O´Neill, editor webové stránky Spiked, publikace financované bratry Kochovými, řekl BBC, že by kvůli odkladu brexitu došlo k nepokojům. Všichni musejí vědět, zejména pokud jde o hrozby a útoky na poslankyni, že násilný jazyk je licencí k násilí. Avšak tato tvrzení jsou zřejmě perfektně zvolena tak, aby vyvolala neodůvodněnou agresi.

Že se voliči nyní nutně musejí z této noční můry probudit, odmítnout ty, kdo vyrobili naše krize a obnovit pokojnou, rozumnou politiku, na níž závisí naše bezpečnost? Naneštěstí nemusí být řešení tak snadné.

Několik fascinujících odvětví neurovědy a psychologie naznačuje, že hrozba a stres ve veřejném životě mají tendenci se samy udržovat při životě. Čím ohroženější se cítíme, tím víc je naše mysl zahlcena nedobrovolnými reflexy a nemyslivými reakcemi.

Nejpodivnější z těchto efektů je popsán neurovědci Stephenem Porgesem a Gregorym Lewisem. Ukazují, že když se cítíme ohroženi, nedokážeme slyšet klidné, konverzační hlasy. Když se cítíme v bezpečí, svaly ve středním uchu se stáhnou, což má za důsledek ztenčení kůže bubínku. To potlačuje hluboko posazené zvuky pozadí a umožňuje naladit se na frekvence využívané při běžných lidských rozhovorech.

Ale když se cítíme ohroženi, jsou to hluboko posazené zvuky pozadí, co potřebujeme slyšet. V evolučním čase to byly tyto zvyky (řev, bučení, zvuk tlap nebo klapání kopyt, hromobití, hučení povodně v řece), co oznamovalo nebezpečí. Takže svaly ve středním uchu se povolí a přestaneme slyšet naše konverzační frekvence. V politickém kontextu pokud na nás lidé křičí, umírněné hlasy jsou fyzicky odfiltrovány. Každý musí křičet, aby byl slyšet, což stupňuje úroveň stresu a hrozby.

Pokud se cítíme zvlášť ohroženi nebo rozhněváni, spustí se odpověď "bojuj nebo prchni", což zahlcuje naši kapacitu argumentovat - někteří psychologové říkají tomuto fenoménu únos amygdaly. Amygdala leží na mozkovém kmeni a vede silné emocionální signály, které mohou přehlušit prefrontální kortex, což nám zabrání v racionálních rozhodnutích. Iracionálně se utrhneme, říkáme stupidní věci, které spustí únos amygdaly u dalších lidí. Tak nějak fungují sociální média.

To vše je stupňováno zběsilým a okamžitým způsobem, jakým usilujeme o bezpečí, když se cítíme nejistí. Bezpečnost je to, co psychologové označují za klasickou "deficitní hodnotu": Její důležitost pro nás eskaluje, když máme pocit, že se jí nedostává - a potlačuje ostatní hodnoty. To umožňuje stejným lidem, kteří nás zbavili bezpečí, aby se sami vydávali za "siláky", na něž se můžeme obrátit, aby nás zachránili před chaosem, který vytvořili. Je znepokojivé, že průzkum Hansard Society v dubnu ukázal, že 54 % respondentů nyní souhlasí s tvrzením, že "Británie potřebuje silného vládce ochotného porušit pravidla", zatímco nesouhlasí jen 23 %.

Mám podezření, že demagogové - nebo jejich poradci - vědí, co dělají. Buď instinktivně nebo explicitně chápou iracionální způsoby, jak reagujeme na hrozby, a vědí že aby vyhráli, musejí nám zabránit v myšlení. Proč se zdá, že Johnson tak moc potřebuje brexit bez dohody? Zřejmě proto, že vyvolá stres a reakce na hrozby, na nichž závisí jeho úspěch. Pokud se nedostaneme z této spirály, může nás stáhnout až do velmi temných míst. Takže co můžeme dělat? Jak zejména diskutovat o skutečně alarmujících situacích, jako je brexit a selhání klimatu, aniž bychom spustili reakce na hrozby? První co nám věda říká je tohle: Zacházejte s každým s úctou. Nejhloupější věc, kterou můžete udělat, pokud chcete zachránit demokracii, je označit svého oponenta za podvodníka.

Nikdy se nenechte zatáhnout do překřikování, jakkoliv urážlivě bude druhá osoba jednat. Nenechte se rozptýlit pokusy o vyvolání rozhořčení: Vraťte konverzaci zpět k tématu, o němž chcete diskutovat. Měli bychom napodobit chlad, s nímž Greta Thunbergová reaguje na přílivovou vlnu urážek, jíž čelí: "Jak jste si možná všimli, nenávistníci jsou aktivnější než kdy jindy - jdou po mě, po tom jak vypadám, po mém oblečení, chování a názorových rozdílech... Ale neplýtvejte časem na to, abyste jim věnovali ještě více pozornosti."

Poté co studovalo úspěch a selhávání jiných politických subjektů, hnutí Extinction Rebellion vyvinulo protokol pro aktivismus, který vypadá jako model dobré politické psychologie. Používá k odražení agrese humor, šíří letáky vysvětlující akci a omlouvá se za narušení provozu, cvičí aktivisty, aby odolávali provokacím a provozuje deeskalační workshopy, které učí lidi, jak změnit potenciální konfrontaci v rozumnou konverzaci. Vyzývá k "aktivnímu respektu" vůči komukoliv, včetně policie.

Zřízením lidových shromáždění chce vytvořit občanský prostor, v němž budou slyšeny i jiné hlasy. Jak ukazuje jiná studie Stephena Porgese, neurovědce, jehož práce dosáhla tak mnoho při vysvětlování reflexů, naše mozky nám nedovolují zažít soucit s jinými, dokud se necítíme v bezpečí. Vytváření klidných prostorů, v nichž můžeme zkoumat naše názorové rozdíly, je zásadním krokem k obnovení demokratického života.

To všechno se může zdát naprosto zřejmé. A je. Ale pochopení toho, jak fungují naše mozky, nám pomáhá všimnout si, kdy nevědomky pracují pro demagogy. Vymanit se ze sestupné spirály znamená obnovit mentální stav, který nám umožňuje myslet.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7471

Diskuse

Obsah vydání | 8. 10. 2019