Castro, Chávez a nyní Morales. Z Corbynových hrdinů jde strach

15. 11. 2019

Strávil jsem svá dřívější léta v corbynistické diktatuře, píše konzervativní europoslanec Daniel Hannan. Peru počátkem 70. let bylo řízeno levicovým generálem Juanem Velascem, který tvrdil, že hovoří za mnohé a nikoliv nepočetné, znárodňoval průmysl, zmocňoval se soukromého majetku, blokoval import a snažil se vnutit domorodou kečuánštinu i do škol, kde jí žádné dítě nehovořilo. Byl to Velasco, kdo inspiroval Huga Cháveze: Mladý venezuelský kadet navštívil Limu v roce 1975 a - což je s ohledem na zjevnou bídu a chaos podivné - rozhodl se, že Venezuela by měla zkusit něco podobného.

V té době neexistovalo mnoho lidí, na něž by obyvatelé Peru mohli hledět svrchu. Ale přinejmenším se cítili nadřazeni nad Bolivijce, jejich záhadné, vnitrozemské a chudé sousedy. Děti v mé školce s potěšením ukazovali na mapu na zdi a zejména na masivní jezero na hranici. “Titi para Perú y caca para Bolivia,” brebentily radostně. Pokud Peru bylo chudé, Bolívie byla chudší. Pokud Peru mělo nestabilní politický systém, Bolívie držela světový rekord v počtu převratů.

Letos Bolívie posunula tento rekord ještě dále. Nyní zaznamenala 190 revolucí, neústavních převzetí moci nebo vážných pokusů o puč. Aby bylo jasno, puč, o němž hovořím, není lidové hnutí, které počátkem týdne svrhlo Eva Moralese. Spíše se Morales sám pokusil o puč počátkem listopadu.

V roce 2005 Morales, bývalý pěstitel koky, byl těsně zvolen prezidentem a stal se prvním domorodým lídrem země, kde dvě třetiny obyvatelstva je domorodého původu. Podle venezuelského scénáře Morales zrušil ústavu a "znovuzaložil" Bolívii s novou "plurinacionální" ústavou. Mezi jiným jeho ústava stanovila limit dvou funkčních období pro výkon prezidentské funkce (ačkoliv probíhající Moralesovo funkční období nebylo do toho započítáno). V roce 2016 se Morales pokusil limit obejít, aby se mohl ucházet o čtvrté funkční období. Uspořádal referendum o změně pravidel, ale ke svému překvapení prohrál. Pak pravidla ignoroval a stejně kandidoval.

Tentokrát neponechal nic náhodě. Rozsáhlé volební podvody byly doplněny zatčením opozičních lídrů a cíleným násilím provládních kriminálníků. Organizace amerických států hlásila "vážné nesrovnalosti" "jasnou manipulaci" voleb. Když byly výsledky po 20. říjnu zveřejněny - kdo by to čekal - Morales zázrakem získal dost hlasů na to, aby vyhrál v prvním kole.

V tento okamžik Bolivijci předvedli skutečně hrdinnou připravenost postavit se za zákon. Davy vyšly do ulic po celé zemi. Policie prohlásila, že jejím prvním předmětem loajality je ústava (kterou Morales sám prosadil) a odmítla protesty potlačit. Ozbrojené síly se zachovaly stejně. tento týden, když viděl, že hra končí, Morales uprchl do Mexika.

Možná to považujete za nejlepší příklad toho, čemu levice říkává "people power". Davy v Chile pochodují ulicemi při protestech proti vládě, která byla demokraticky zvolena. Davy v Hongkongu jdou proti režimu, který, ačkoliv je nevolený, je přinejmenším legitimní podle existujícího ústavního řádu. Ale davy v Bolívii protestovali proti tomu, co je v Latinské Americe známo jako "autogolpe" - puč provedený existujícím režimem proti demokratickému systému.

Většina světa, včetně většiny sociálně demokratických vlád, podporovala nové volby. Jen nejvíce protizápadní státy - Kuba, Rusko, Venezuela - se postavily za Moralese.

Dokážete už zřejmě odhadnout, na které straně stojí Jeremy Corbyn. Přesně jako ve venezuelské kauze před devíti měsíci se rozešel s mainstreamovou mezinárodní levicí, aby se postavil za marxistu, který se vykašlal na svobodné volby.

Corbyn má ve skutečnosti blíže k autokratům venezuelského typu než k evropským socialistům. Celým srdcem a bez pochybností se staví za každý levicový režim, jakkoliv utlačitelský a jakkoliv vedoucí lid do neštěstí, pokud je jen dostatečně protiamerický.

Jeho přístup by nás měl znepokojovat. Myslím to doslova. Castro, Velasco, Chávez, Morales, všichni věřili, že účel světí prostředky, že revoluce je důležitější než volby, že obyčejní lidé by neměli mít možnost zradit Lid. Tito muži jsou Corbynovi hrdinové, jeho inspirace. Ani jednou neřekl, že jejich pohrdání demokracií podkopává jejich legitimitu.

Proč si myslíte, že by se choval jinak, pokud se dostane do úřadu? Podívejte se, jak se v Labour Party zakopal, odstranil své kritiky a usadil své spojence, aby se stal nesvrhnutelným. Můžete si být jisti, že by se jako premiér choval jinak?

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1871

Diskuse

Obsah vydání | 18. 11. 2019