"Klimakult", čili Eristické hody

13. 11. 2019 / Karel Dolejší

Německý filozof Arthur Schopenhauer je autorem klasického spisu Eristická dialektika, který stručně řečeno podává návod, jak vyhrát spor bez argumentů, jen prostřednictvím manipulace, řečnických triků a nekorektních tvrzení. Je skutečně skvělé, že Učitelské noviny poskytují pedagogům tak kvalitní materiál k rozboru eristických podfuků, jakým je článek zástupce šéfredaktora Lukáše Doubravy "Klimakult".

Základní argumentační trik, který lze všem manipulátorům za každých okolností doporučit, radí: Soustřeďte se místo obsahu oponentem šířené zprávy na osobu jejího doručitele a její vlastnosti. Místo debaty o tom, co kdo říká, vytáhněte jeho více či méně špinavé prádlo, dělejte si legraci z jeho nosu, oblečení, vady řeči, zdravotního stavu, věku... Při troše štěstí si nikdo nevšimne, že jste se vůbec neobtěžovali věnovat se stavu světa a argumentům.

Lukáš Doubrava postupuje následovně: Prvním kdo použil měření koncentrací oxidu uhličitého k odhadu důsledků skleníkového efektu pro klima byl podle něj fyzikální chemik Svante August Arrhenius, vzdálený příbuzný aktivistky Grety Thunbergové zemřelý v roce 1927, který se ve Švédsku "jako přesvědčený zastánce eugeniky výrazně zasadil o založení Státního institutu pro rasovou biologii".

Lukáš Doubrava ovšem nikde nedoložil, že by Arrhenius v oblasti klimatologie provedl cokoliv špatného či nevědeckého. Považoval však za nutné si do něj kopnout za to, že Arrhenius ve své době (zemřel před nástupem nacismu v Německu) věřil v eugeniku. To je ovšem jako byste chtěli "vyvracet" Marxovu analýzu kapitalismu nikoliv ekonomickými argumenty, ale poukazem na jeho posedlost frenologií, za kterou se mu i jeho přítel Engels škodolibě vysmíval. Anebo - to zná v Česku úplně každý - jako když Zeman prohlásí, že "Hitler byl vegetarián". (Ve skutečnosti Hitler vegetariánem nebyl, konzumoval mj. s oblibou párky nebo játrové knedlíčky a k notorickým konverzačním tématů u jeho stolu patřila černá spartská polévka vařená z vepřové krve a masa, kvůli níž se jistě nejen přesvědčeným vegetariánům, nicméně především jim musí zákonitě zvedat žaludek - ale víte přece, že český prezident lže skoro stejně často jako jeho americký protějšek...)

Jestliže by byl Hitler vegetarián - jakože nebyl - neznamenalo by to pak, že každý vegetarián je přinejmenším sprostým podezřelým z potenciálního nacismu?

Jistěže ne. Podle stejné "logiky" by přece musel být i každý frenolog automaticky podezřelý z marxismu! Množina vegetariánů (většinou lidí odmítajících násilí), kteří jsou současně nacisty (vyznavači kultu násilí), nebude příliš velikou podmnožinou množiny všech vegetariánů. - Ale podobná tvrzení jako Zemanovo (nebo Doubravovo) plní svůj účel na základě jednoduchého triku, který se snaží vsugerovat posluchaři, že množina vegetariánů a množina nacistů mají společnou přinejmenším značnou část svých prvků, nebo že množina klimatologů a množina eugeniků se dosti podstatně překrývají.

Tento argumentační trik je v angličtině označován jako "guilt by association", neboli "vina připsaná prostřednictvím asociace". Forma podvodu je relativně prostá a lze ji analyzovat následovně:

První premisa: A je B. (Hitler je vegetarián. Arrhenius je zastánce globálního oteplování.) 

Druhá premisa: A je C. (Hitler je nacista. Arrhenius je eugenik.) 

Závěr: Takže všechna B jsou C. (Všichni vegetariáni jsou nacisté. Všichni zastánci globálního oteplování jsou eugenici.)

Argumentační trik zvaný "guilt by association" je zpravidla založen na neoprávněném zobecnění z jednoho případu na všechny prvky určité množiny. Výjimku při jeho uplatňování představuje pouze Zeman, který dokonce zobecnil z nula případů.

***

Jakže podle Lukáše Doubravy vznikl "klimakult"? Zopakujme si od začátku: V roce 1896 Arrhenius - ten eugenik! - provedl první výpočty. "Dlouho se nic nedělo, až se náhle začalo psát v sedmdesátých letech v následujícím duchu: "Klimatickou změnu musíme řešit ihned!," píše Doubrava na straně 16 Učitelských novin.

Podle Doubravy se tedy plus mínus osmdesát let (1896-1976) ve věci klimatické změny "nic nedělo". Podívejme se na toto "nicnedění" poněkud blíže.

Ve 30. letech 20. století otevřeně vyjádřil obavy z dopadů lidmi vyvolaného skleníkového efektu vynálezce Thomas Alva Edison, který se vyslovil pro obnovitelné zdroje energie ZDE.

V roce 1938 publikoval čtvrtletník britské královské meteorologické společnosti článek Guye Stewarta "The artificial production of carbon dioxide and its influence on temperature" ZDE (pdf).

V roce 1958 už bylo téma skleníkového efektu a změny klimatu považováno za natolik "mainstreamové", že mu americká televize v populárně vědecké relaci Bell Science Hour věnovala takřka hodinový pořad. První oficiální "alarmistické" prognózy vědců pak pocházejí z roku 1959 ZDE.

V roce 1961 Charles David Keeling zveřejnil výsledky svých empirických studií nárůstu koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře známé později jako Keelingova křivka ZDE.

První využití počítačové simulace k výpočtu možných dopadů skleníkového efektu na klima spáchal v roce 1967 meteorolog a klimatolog Suykuro Manabe, který svůj model teoreticky vyvinul v první polovině 60. let ZDE.

Myslíte si snad, že jmenovaní pánové žili na stejné planetě jako zástupce šéfredaktora Učitelských novin, který je přesvědčen, že se ve věci lidmi způsobené změny klimatu od roku 1896 až do 70. let 20. století "nic nedělo"?

Můžete se snad spolehnout na jakýkoliv Doubravův výklad čehokoliv, pakliže "vyvrací" zjištění vědeckého oboru, jehož naprosté základy se ani dost málo nenamáhal nastudovat?

Ovšem pro čtenáře Schopenhauerovy Eristické dialektiky každopádně jedna rada: Čtěte Doubravu! Spolehněte se, že "to bude maso"!

0
Vytisknout
5571

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2019