Podivný pár: Donald Trump, Oprah Winfreyová a současné charisma

11. 3. 2020

čas čtení 4 minuty
Odložme na chvíli stranou probíhající volební kampaň a představme si soupeření, které proběhlo jen na úrovni kolektivní fantazie: Prezidentské klání mezi Donladem Trumpem a Oprah Winfreyovou. Tato fantazie se poprvé vynořila počátkem roku 2018, když Winfreyová vyvolala pozdvižení na sociálních médiích spekulací, že by se mohla postavit Trumpovi, píše Natasha Zarestkyová.


Nevydrželo to. O měsíc později Winfreyová oznámila v šou Jimmy Kimmel Live, že se nebude ucházet o nejvyšší úřad. Ale během jednoho okamžiku na počátku roku 2018 se zdálo, že by svět mohl být svědkem nejpodivnější volební kampaně v dějinách: Winfreyové, přední afroamerické spirituální lídryně, a Trumpa, nejbezostyšnějšího bosse, který prosazuje jen sebe sama.

Toto fantastické soupeření vyvolává takové zaujetí proto, že Winfreyová, podobně jako Trump, je mimořádně charismatická. Tím nemyslím disponující osobním magnetismem nebo statusem celebrity, ale charisma ve weberovském smyslu. Pro Maxe Webera to, co činí někoho charismatickým, je spojení se zázračným a výjimečným. Ale to, co dělá charisma historicky významným, je, že charismatický lídr narušuje ustavené formy autority a legitimizuje nové. Charisma se týká něčeho víc než kvalit, které umožňují lídrovi podřídit příznivce své přitažlivosti. Charismatická osobnost spíše v době tranzice plní roli avatáru pro revidované pojetí autority a řádu. Charismatický lídr nejen osvětluje ducha doby, ale může také sloužit jako průvodce budoucností.

Jak tedy vysvětlíme charisma Oprah Winfreyové a Donalda Trumpa? Navrhuji předpokládat, že jejich charismatické schopnosti dávají smysl pouze ve světle dramatické proměny vztahů k autoritě, která probíhá od 70. let minulého století. V posledních pěti dekádách byly tradiční rasové, genderové a sexuální hierarchie rozvráceny, když se ženy, barevní a sexuální menšiny ve veřejném životě stali viditelnějšími. Současně s tím se vyostřila ekonomická a sociální nerovnost, zatímco rozdělování bohatství se stalo prekérně asymetrickým, práva zaměstnanců byla osekána a veřejné blaho jako zdravotní péče, vzdělání a bydlení bylo degradováno. Současně se tedy pohybujeme v čase dopředu i nazpět: Dopředu k veřejné sféře, která je více genderově rovnostářská, více multirasová a více sexuálně pestrá; a nazpět k ekonomice modelu "vítěz bere vše" a kultuře, která je často označována za nový "Gilded Age" (doba před nástupem Velké krize ve 30. letech vyznačující se vystupňovanou sociální nerovností). Tento pohyb vzad a vpřed je produktem dalekosáhlé proměny vztahu k autoritě. Některé vztahy, jako v tradiční rodině, oslabily, zatímco jiné, jako týkající se vlastnictví, zesílily. To bychom mohli označit za neoliberální paradox a jde o definující rys naší doby.

Na první pohled se zdá, že Winfreyová a Trump odrážejí dvě strany tohoto paradoxu, přičemž Winfreyová odpovídá rozkladu tradičních genderových a rasových hierarchií a Trump symbolizuje neustále sílící vliv bosse. Ale Winfreyová a Trump nepředstavují opačné postavy. Spíše každá z nich signalizuje současně se objevující rozkol patriarchální autority a konsolidaci tržních sil ve společnosti. V důsledku toho Winfreyová a Trump spíše spolupracují, když akcelerují historickou tranzici pozdně kapitalistické rodiny a zaměstnání.

Winfreyová a Trump přitahují energie uvolněné genderovou revolucí konce 20. století, aby konsolidovali svou charismatickou autoritu. Během svých kariér využívali televize k přeložení těchto energií do poučení pro své příznivce - ohledně toho, jak řídit život na pracovišti, které je současně meritokratičtější a predátorštější. Nakonec Winfreyová a Trump plní klíčovou potřebu těch, kdo jsou jim oddáni: Provádějí je rozpadem patriarchátu a intenzifikací tržního fundamentalismu a ekonomické nerovnosti.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7972

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2020