Proč eurasianistické Rusko slaví konec světové války v Evropě?

11. 5. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Navzdory zmatečným tvrzením, že spor Ruska se Západem dnes prý už není ideologický, elity Ruské federace chápou svůj spor s Evropou a USA v jednoznačně ideologických termínech. Klíčem k této ideologizaci je pak zejména fenomén eurasianismu ZDE - politického hnutí, které trvá na tom, že Rusko nepatří ani k Evropě, ani k Asii.


Ačkoliv hlavním představitelem eurasianismu, který ovlivnil Vladimira Putina osobně, byl bezesporu filozof Ivan Iljin ZDE ZDE, jména jako Aleksandr Dugin, Nikolaj Trubeckoj či Lev Gumiljov k současné dominantní ruské ideologii nepochybně patří také.

Vlivní eurasianisté tvrdili či tvrdí, že mongolská okupace Ruska v letech 1240-1480 údajně uchránila vznikající ruský národ od zhoubných západních vlivů a dovolila mu samostatně dozrát. Není tomu tedy tak, že by tito myslitelé pracovali s tradičním mesianistickým mýtem třetího Říma, jak mají ve zvyku ruští byzantisté. Pro eurasianisty (a neoeurasianisty) představuje ještě i byzantismus příliš západní koncepci, která podle nich dostatečně nezohledňuje specifický charakter ruské kultury.

Putinovy projekty jako Eurasijská ekonomická unie (EAES) nebo Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), jakkoliv jistě hrají roli konkurentů EU a NATO, nicméně nejsou primárně evropskými projekty. Členové EAES Kazachstán a Kyrgyzstán samozřejmě v Evropě rozhodně neleží, stejně jako členové ODKB Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán nemají naprosto nic společného se severním Atlantikem.

Shrnuto a podtrženo, ideologický i institucionální eurasianismus rozhodně nepovažují Evropu za nějaké centrum světového dění. Navíc i tradiční pohled Moskvy na "evropský poloostrov" coby jakýsi apendix asijské pevninské masy představuje významnou překážku jakéhokoliv hypotetického eurocentrismu.

Jestliže tedy putinské Rusko tak často a při tolika příležitostech zdůrazňuje, že rozhodně není evropské (a nikdy nebude), jak může hlavním státním svátkem prohlásit 9. květen - den, kdy podle sovětské tradice skončila 2. světová válka v Evropě, ale nikoliv vůbec?

Operace proti Japoncům v Mandžusku ve dnech 9. - 20. srpna 1945 skvěle naplánovaná maršálem Aleksandrem Vasiljevským ovšem přinesla Sovětskému svazu jen relativně nízké ztráty - zhruba 12 000 padlých a dvakrát tolik zraněných, nicméně vedla k likvidaci takřka milionového uskupení Japonců a jejich mandžuských i mongolských spojenců. Druhá světová válka samotná skončila pak až s japonskou kapitulací dne 2. září 1945.

Eurasianistické Rusko, které odmítá být řazeno k Evropě, nemá žádný logický důvod k převzetí sovětského svátku Dne vítězství připadajícího na 9. květen. Smysl by ovšem dávalo, pokud by Moskva konec světové války oslavovala například 20. srpna, na výročí japonské porážky v Mandžusku. Teprve se závěrem války v Asii přišel přece skutečný konec celé světové války.

Jenže vidíme něco jiného. Putin křísí kult Stalina i prostřednictvím převzetí a oživení hlavního svátku starého režimu. Tím nechtěně přiznává Evropě pro Rusko centrální význam, který by jí při všech ostatních myslitelných příležitostech zuřivě upíral.

Proč se ale nikdy nepokusil sovětský Den vítězství konečně eurasianizovat?

Jakoby mu válka v Mandžusku, v níž konečně byla i ze sovětské strany podniknuta normální opatření k zamezení zbytečným ztrátám na životech, ani nestála za pořádné oficiální připomenutí.

O čem myslíte, že tohle vlastně svědčí?

0
Vytisknout
10628

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2020