V diskusi
pod článkem „Stinné
stránky bitvy o Koněva“ zazněla
úvaha, co se konkrétně lidem v ČR může stát, pokud
dostavbu JE Dukovany bude realizovat Rosatom.
Jednoduchá
odpověď zní, že v podstatě nic. Na ceny chleba, piva, či
klobás tato událost sama o sobě pravděpodobně nebude mít
dramatický dopad, stejně jako na jejich ceny nemělo dopad ani
vítězství českých hokejistů na olympiádě v Naganu, vstup
ČR do NATO, či třeba marginalizace ČSA na bezvýznamnou
společnost s tradiční značkou, anebo zprivatizování datové
infrastruktury ČR.
Z tohoto
pohledu je mnohem „důležitější“, jakým způsobem
ministerstvo financí zdaní alkohol, jak moc posílí postavení
Penamu na trhu s pečivem, případně jak moc se podaří
zlevnit výrobu klobás Kosteleckým uzeninám, či dalším
masokombinátům ze svěřeneckého fondu současného premiéra ČR,
jehož popularita stoupá navzdory tomu, že ještě v lednu jím
vedená vláda bagatelizovala COVID-19 jako bezvýznamnou chřipku
ZDE.
Obdobně
ani v Maďarsku, kde je rozšíření Jaderné elektrárny Paks
zasmluvněno ruským státním podnikem Rosatom, a jehož náklady
jsou z 80% hrazeny z úvěru ruského státu ZDE, životy většiny Maďarů pokračovaly v obdobných
intencích jako před rozšiřováním JE Paks.
Významnými
spolupracovníky Rosatomu se staly společnosti místních oligarchů,
Orbánových spojenců jako Lorinc Meszáros, jeden z nejbohatších
Maďarů a starosta vesničky Felcsut, kde vyrostl Viktor Orbán
(ZDE).
Meszáros se mj. proslavil výstavbou nového moderního fotbalového
stadionu ve Felcsutu v bezprostřední blízkosti rodného domu
Viktora Orbána.
Lze
předpokládat, že pokud Rosatom skutečně bude realizovat dostavbu
Dukovan, tak se také nebude váhat podělit o kontrakty s místními
českými oligarchy. Mnoho z nich ostatně na ruském trhu
působí a soudě podle jejich vyjadřování (ZDE) na tom nehodlají nic měnit, anebo jsou na trzích jako je
Rusko či Čína přímo závislí.
Je
to právě obdobná závislost na Ruské federaci, ve které se
nachází Maďarsko, a kdy na dostavbě Paks záleží mnohem více
v Kremlu než v Budapešti, které byly jedny z důvodů, proč bezpečnostní komise označila dodavatele z Ruska a
z Číny jako rizikové již před dvěma lety (a pomineme-li
další argumenty jako kremelské označování NATO, jehož je ČR
členskou zemí, za protivníka ZDE).
Astronomické
náklady na dostavbu Dukovan jsou další významnou kapitolou v
orientaci českého hospodářství na zájmy několika oligarchů
vzešlých z polistopadového uspořádání ČR a jejichž
obchodní partneři pocházejí ze zemí, kde má stát určující
roli v tom, kdo bude více úspěšným a méně úspěšným.
Je
skutečně nepravděpodobné, že by v tomto procesu měl
kterýkoliv z oligarchů zájem na tom, aby lidem v ČR
rostoucí vliv Kremlu a Pekingu zasahoval do problémů „domácí
politiky“. Naopak, všední problémy, od exekucí předlužených
osob přes stále rostoucí rozdíly mezi městy a regiony až po klimatickou změnu se mohou dál v poklidu prohlubovat.
Navíc pokud by se „iliberálním“ politikům-byznysmenům podařilo
rozklížit EU, tak se otevírají další možnosti, jak dál
nechávat strukturální problémy v zemích střední Evropy
vyhnívat a nemuset přitom řešit, co si o tom myslí Evropská
komise.
Domácí
politika by se zřejmě stala ještě více domácí, na což už má
Česká republika a její mediální trh ostatně silně zaděláno.
COVID-19 pak může být vítaným argumentem, proč držet hranice
zavřené, či přivřené – například do okolních zemí, které
se s COVID-19 a vůbec s uvadajícím světem dokáží poradit
podobně jako disciplinovaní Češi (Slovensko, Polsko, Maďarsko,
případně možná Chorvatsko, pokud si premiéři obou zemí letos
v létě úspěšně nastaví spolupráci, jak Čechy vyvézt
k moři a nenakažené vrátit zpět).
Svým
způsobem je to šťastný svět, skoro by se chtělo říct bez
problémů, beze strachu, možná i bez pohlaví. V nějakém
takovém podobném štěstí končí i jeden Orwellův slavný román.
Diskuse